Objevte se mnou svět, jak ho neznáte. Miluji letiště! Možná se vám vybaví úvodní scénka z filmu Román pro ženy, kdy Zuzana Konócz představuje svoji maminku Simonu Stašovou: “ Maminka milovala letiště. Jakmile vstoupí do letištní haly, začíná myslet anglicky, ale s českým pasem.” Tak to jsem přesně já. :-))

Je to neuvěřitelné, ale je to už tolik let, kdy jsem poprvé vyjela ve svých 17 letech sama do Londýna. Samozřejmě jsem předtím cestovala s rodiči, když jsem byla malá. Ale já za svoji první samostatnou cestu považuji, když jsem vyjela sama bez rodiny do Anglie. V té době to nebylo moc obvyklé, že by takto staré děti cestovaly samy. Pro mne to bylo úplně úžasné dobrodružství. Mohla jsem se sama procházet po místech, o kterých jsem dřív jen četla a snila.  Na tu cestu vzpomínám dosud strašně moc ráda.

A od té doby moc ráda cestuji. Své cestování jsem pojala ovšem trošku jinak. Na vlastní pěst! Bez cestovní kanceláře. Myslím si, že lidé, kteří jezdí s cestovní kanceláří, se tak trošku bojí. Podle mne se bojí té cesty do neznáma. Bojí se, že přijdou o své pohodlí. A já si myslím, že není třeba se bát. Osobně si myslím, že spousta zemí, které nám média předhazují jako nebezpečná, ve skutečnosti tak nebezpečná nejsou. Několikrát jsem se setkala s naprosto odlišnou realitou. Naučila jsem se číst cestopisy, blogy či diskuze na internetu a zjišťovat si informace od reálných lidí, kteří danou zemi navštívili. 

RISKUJTE A DĚLEJTE BLÁZNIVÉ VĚCI ♥

Byla bych ráda, kdyby jste tu touhu cestovat, jakou mám i já, objevili také. Nebáli se cestovat sami. Nebavím se o dovolených, kdy si jen tak ležíte na pláži a jste unudění k smrti. To umí každý. Miluji poznávací dovolené. Svět je totiž nejrozsáhlejší a nejkrásnější encyklopedie učení.  Během mého rande se světem jsem se naučila spoustu věcí. Cestování mne podporuje ke zvědavosti, radosti z učení se, sebelásce, k toleranci s ostatními lidmi, poznávat rozdíly mezi kulturami a milovat přírodu.

Myslím, že většina z nás má touhu poznávat nové místa, jen jsou svázáni každodenními povinnostmi, rodinou, financemi a starostmi. Možná se bojíte vystoupit z komfortní zóny. Teď je to docela moderní takto říkat. Jsem přesvědčená, že pokud vystoupíte ze zajetých kolejí, otevře se vám svět, o kterém jste neměli tušení. Vyplatí se riskovat, dělat bláznivé věci. Věřte, že se vám otevře svět, který byste líným a klasickým bezpečným způsobem nepoznali.

Neoplývám zrovna vysokým sebevědomím, ale co vím jistě, že jsem dobrodružné povahy a dokážu být velmi odvážná. Nebojím se říkat nahlas svůj názor, i když vím, že všem se to nebude líbit. Naučila jsem se plnit své sny! A to především cestovatelské!

OBJEVTE SAMI SEBE A NEBOJTE SE ZTRATIT♥

Říká se, že abychom objevili sami sebe, musíme sami sebe nejdříve ztratit. A věřte, já se ztrácím docela často. 🙂 Kdekoliv a kdekoliv. Vždycky mám trošku strach, když jedu někam do neznáma. Objevila jsem však v sobě také spoustu odvahy, kterou za normálních okolností moc nepociťuji. Může to znít jako klišé, ale je to tak. Pokud cestujete někam sami, tak zjistíte, že nejtěžší může být vyjít sám se sebou. Život mne naučil, že je sice fajn důvěřovat lidem, ale zase to nepřehánět. Naprosto šokující zjištění, ke kterému jsem během svého života došla je, že k životu potřebuji opravdu málo a že se mi všechno vejde do jednoho batohu. To mi trvalo hodně let než jsem pochopila, že 20 kg kufr opravdu nepotřebuji.

FOŤTE, MEDITUJTE A PIŠTE!♥

N svých cestách jsem začala fotit, meditovat a psát. Víte, že se dá meditovat při chůzi? 🙂 Objevila jsem v sobě talenty, na které jsem dávno zapomněla, nebo o nich vůbec nevěděla. Našla důvěru sama v sebe a v mé schopnosti.

Vždycky, když někam jedu, píšu si malý cestovatelský deník. Většinou sice na cestě nemám moc času, protože se snažím vidět spoustu věcí. Malou chvilku na psaní si ovšem vždycky najdu. Zapisuju si ty nejpodstatnější detaily. Už jsem to kolikrát ocenila, když jsem si na některé věci nemohla vzpomenout.

VÍC SE USMÍVEJTE!♥

Lidé, kteří moc necestují, nebo vyrazí na pár krátkých dovolených za rok, mají velmi zkreslenou představu o světě a lehce ustrneou v přesvědčení, že svět je nepřátelské místo. Že lidé jsou zlí a jde jim jen o peníze. To je někdy pravda, ale ne tak úplně. Zjistila jsem, že kdykoliv jsem  potřebovala pomoct, našla jsem laskavé lidi, kteří by udělali vše pro to, aby mi pomohli. Otevřeli mi své srdce a na to nikdy nezapomenu. 

Mám ráda samotu. Na svých cestách jsem ovšem potkala spoustu neskutečně zajímavých lidí ze všech možných koutů světa. Miluju střety kultur. Ráda se učím o cizích kulturách a zvycích. Myslím, že se tím člověk naučí vycházet s lidmi a být tolerantní.

Nevím, čím to je, ale přijde mi, že ve světě se lidé více usmívají než u nás v Čechách. O zemích Asie se říká, že jsou to země úsměvů. A je to tak. Vyzařuje z nich pozitivní energie. Ta mne vždy pořádně nabije. Jen je škoda, že tento můj vnitřní pocit se totálně odbourá, jakmile přistanu na letišti v Praze. 🙂

KOUZLO ULICE♥

 

.Mám osvědčené, že nejlepší jídlo najdu na ulici. Alespoň v Asii je boží. Nejenom, že je mnohem levnější, ale taky o moc chutnější. V restauracích se většinou snaží jídlo upravovat pro naše evropské jazýčky. Ve spoustě zemí nemají ani menu v angličtině. Já díky tomu ochutnala věci, které jsem ani ochutnat nechtěla. A některé byly přímo báječné.

 

Já si většinou ze zemí vozím koření, věci do kuchyně, malé sošky, pohledy a různé kosmetické vychytávky. Ale pokud bych měla poslední peníze a měla se rozhodnout mezi návštěvou muzea a nákupem nádherného šátku, půjdu do muzea. Naučila jsem se šetřit. Na čem ale nešetřím, jsou zážitky.

Jak říká můj táta: “Zážitky jsou jediná věc, kterou Ti nikdo nevezme.“ Já se touto radou řídím po celý život.

Taky rádi cestujete jako já? Co naučilo cestování vás? Pište mi klidně do komentářů. Nechám se ráda inspirovat.