Cesta do Versailles by měla být téměř vašim povinným bodem programu, pokud se vydáte do Paříže.  Nejrychleji se na místo dostanete, pokud použije vlak RER C. Na tento výlet si nezapomeňte rezervovat jeden den. Rozlehlý a přepychový zámek s nádherným parkem stojí určitě za to. Co si ale budeme povídat, je to turistická fabrika.

Nádvoří před zámkem je rozdělené na zóny – zvlášť fronta na vstupenky pro jednotlivce a zvlášť pro skupiny. Je dobré se nejdřív zorientovat, abyste neztráceli čas čekáním ve špatné frontě. Všechno je tady ale poměrně dobře značené. Co mě trochu při mé návštěvě vyděsilo, byla asi 200 metrová fronta pro návštěvníky s již zakoupenými vstupenkami přes internet, která čekala u zámku, když jsme tam dorazili. Mnohem menší pak byla u vchodu s nápisem „Vstupenky“. Naštěstí se najednou začala tvořit další, daleko menší fronta a tak jsme celou tu řadu vlastně předběhli. Takže mějte vždycky oči na stopkách.

Ráda bych vám ukázala, že výlet do Versailles neznamená nutně, že musíte den strávit v komnatách zámku. V okolí toho najdete mnohem víc. Zahrady ve Versailles jsou téměř stejně krásné jako zámek samotný. Rozhodně stojí za procházku, i když jsou hodně rozlehlé. Zahrady jsou propracované do nejmenšího detailu. Pokud byste se rozhodli při vaší návštěvě je vynechat, myslím, že byste přišli o to vůbec nejlepší.

VYDEJTE SE DO ZAHRAD

Jsou opravdu úžasné a skrývají množství pokladů a překvapení. Zkrátka je to velkolepé geometrické dílo. Versaillské zahrady byly vytvořeny především pro obveselení dvora, krále i jeho hostů. A tak bylo třeba, aby byly navštěvovány a obdivovány. Sám Král Slunce Ludvík XIV. sepsal vlastní rukou průvodce, ve kterém stanovil dvanáct různých procházek jako nejvhodnější trasy prohlídky svých velkolepých zahrad. Najdete tu kouzelné háje s fontánami, sochami inspirovanými příběhy antické mytologie. Zahrady vytvořil zahradník Le Nôtre. Říká se, že jej Král Slunce měl ze svých podanných nejraději. Když zestárl a nemohl chodit, sám král ho tlačil na vozíku po versaillských zahradách, aby spolu mohli obdivovat jeho dílo.

NEPROPÁSNĚTE HRAJÍCÍ FONTÁNY

(POZOR! JEN O VÍKENDU)

O víkendu jsou v provozu krásné fontány a probíhá Slavnost hrajících fontán (Grandes Eaux Musicales), při které zdejší fontány tryskají v rytmu klasické hudby. Tak si je určitě nenechte ujít, protože přes týden tohle neuvidíte. Za vstup do zahrad se ovšem platí. Jak se říká, za málo peněz, málo muziky. V tomto období totiž ve versaillských zahradách zdejší fontány tryskají v rytmu působivé klasické hudby.

ZÁMEK, KDE KRÁČELA I ANGELIKA

Kdo by neznal příběhy Angeliky, která se jako 17letá provdá za hraběte de Peyrac. Ve Versailles najdete stopy Angeliky na každém kroku. O výstavbu zámku se zasloužil panovník Ludvík XIV., který se jednoho dne v druhé polovině sedmnáctého století rozhodl, že si přestaví svůj malý lovecký zámeček v sídlo nevídaných rozměrů. Jeho výsost ostatně najdete i v jednom z dílů o Angelice.

Na výstavbě se podílelo podle legendy 30 000 lidí. Nikdo dodnes neví, kolik ve skutečnosti Ludvíka stavba Versailles stála, protože pro jistotu všechny účty pálil. Věděl moc dobře, co by se stalo, kdyby se lid dozvěděl, kolik peněz se odčerpalo ze státní pokladny.  Zámek má několik částí: Jedná se o jižní křídlo, Severní křídlo, Královské nádvoří, Mramorové nádvoří, Operu a Zrcadlový sál. Celý zámek je ve tvaru písmena U.

Už první kroky zámeckými pokoji vám vyrazí dech. Tolik luxusu na jednom místě se jen tak nevidí. Bohužel musíte počítat, že se tu budete tlačit s davy dalších turistů. Ale pokoje a sály plné mramoru, zlata, stříbra, gobelínů a drahých kamenů stojí za to.

Jádro obsahují především královské ložnice, které jsou vskutku úchvatné!

Zrcadlový sál je téměř osmdesát metrů dlouhý a zdobí ho nádherné malby. Jak již název napovídá, naleznete tu spoustu zrcadel, které si pohrávají s denním světlem. Slavná zrcadlová síň je dlouhá 75 a široká 10 metrů a proslavilo ji 17 obrovských oken do parku a 17 křišťálových zrcadel na protější stěně. Ludvík XIV. ji nechal každý večer osvětlit třemi tisíci svíček.

Člověk by si řekl, že život tu byl idylický. V zimě v zámeckých místnostech bohužel bylo chladno. Spoustou oken protahovalo. V létě tu pro změnu pražilo slunce a nedalo se vydržet. Zámek stál na místě bývalých močálů. Takže si určitě dokážete domyslet, jak to tady vypadalo? Ve vzduchu se nesl nepříjemný zápach. Paruky se tu nenosily pro parádu, ale aby zakryly mastné vlasy a proti vším používali drbátka. Na zámku nebyly toalety, takže poddaní vykonávali svou potřebu kdekoliv (prý dámy mohly dokonce i na parketu). Sám král Ludvíka XIV. používal místo záchodu tzv. stolici (toaletní židli) a kolikrát na ní seděl i při jednáních.

KRÁLOVNA MARIE ANTOINETTA -NEJSLAVNĚJŠÍ DCERA SVÉ MATKY

Nejslavnější dcera císařovny Marie Terezie zanechala ve francouzském zámku nesmazatelnou stopu. Od dubna je tu otevřena její nová komnata a ta mi přijde ze všech upřímně nejkrásnější.  Královna Marie Antoinetta žila za zdmi paláce ve Versailles nedotčená realitou, což samozřejmě mělo vliv na způsob života, jaký vedla.

A co o ní říkají drby? Milovala květinové vůně. Parfémy voněly po fialkách a růži, pleťové a vlasové pomády po jasmínu a karafiátech. Aby jí voněly komnaty, používala pytlíky s purpurou a esenciální oleje jako je levandulový a z pomerančového květu. Možná jste to nevěděli, ale její život byl tak trochu jako veřejné divadlo. Kdokoliv mohl přijít do zámku a sledovat, co zrovna královská rodina dělá, jako např. obědvá. Proto pro ni bylo velmi důležité udržet si mladý vzhled. Největší péči věnovala svým rukám a spala v kosmetických rukavicích, které měla napuštěné směsí mandlového oleje, růžové vody a vosku. Většina lidí se koupala jednou ročně, zato Antoinetta každý den ve vaně s teplou vodou  s levandulovým a citrónovým aromatem. Myla se bylinkovým, jantarovým nebo bergamotovým mýdlem. Ke koupání používala flanelovou košili.

V podstatě všechny Antoinettiny zábavy a záliby stály spoustu peněz. Co se týče její garderoby, nechávala si šít tři stovky modelů ročně. No zkrátka uměla si užívat – šperky, večírky, plesy, hazardní hry a taky údržba veškerých královských nemovitostí stála nemalé peníze. Jenže pomalu francouzskému lidu začala docházet trpělivost. Antoinetta šla do sebe a začala podnikat úsporná gesta. Přestala nakupovat boty a nechala si spravovat obnošené. Přestala dokonce pořádat i plesy. Státní úspory to však zachránit nemohlo. Po dobití Bastily se stala symbolem francouzské monarchie a všichni víme, jak to s ní dopadlo.

Osobně si myslím, že byla Marie Antoinetta moc nešťastná. Provdala se v necelých patnácti letech za francouzského následníka trůnu, o rok staršího Ludvíka. Jejich vztah byl zpočátku komplikovaný zejména proto, že mladí manželé měli potíže s intimním životem. Až po sedmi letech si královnin starší bratr Josef II. s oběma promluvil a zjistil, že Ludvíka trápí tzv. fimóza, čili deformace předkožky. Tu odstranil jednoduchý chirurgický zákrok. Ti pak začali být blízkými přáteli a měli se rádi. A to přesto, že si Marie Antoinetta po čase pořídila milence Axela Fersena, kterého opravdu milovala.

Nejprve se jí narodila milovaná Madame Royale – Marie Terezie Šarlota. Pro Antoinettu byla zklamáním, protože toužila po synovi. Přesto o holčičku vzorně pečovala a dokonce ji i sama kojila. Když se narodil následník trůnu Ludvík Josef Xaver, byl sice hodně podobný Axelovi Fersenovi, s tím si ale nikdo hlavu příliš nelámal. Brzy se narodil ještě další syn, a po té ještě holčička, která však byla znetvořená a po pouhých jedenácti měsících zemřela.

VESNIČKA MARIE ANTOINETTY

Antoinetta moc nežila v realitě a tak na konci zahrad versailleského zámku leží vesnička Marie Antoinetty. Jsou tu domečky jako vystřižené z Hobitína. Najdete tu rybník, mlýn, stáje, mlékárnu, pole a zelinářské zahrady. Pozemky, kde se nachází, jí daroval její manžel. Každý z domků měl kolem sebe zahrádku a to květinovou a zeleninovou. Stranou od vesničky stojí farma, na níž se dodnes chovají zvířata. Uchylovala se sem se svými přáteli, aby unikla před přísnou dvorní etiketou. Nebyla moc šťastná a tak hra na vesnickou idylu ji činila šťastnější.

MALÝ TRIANON

Celé panství Marie- Antoinetty zahrnuje i Malý Trianon. Malý Trianon nechal koncem 18. století postavit Ludvík XV. a to na popud své milenky Madame de Pompadour. Chtěli tu mít pro sebe nerušené místo, aby se tu mohli scházet  a přitom být blízko hlavního paláce. Marie však toto místo nevyužívala k záletnictví, ale aby si odpočinula od dvora. V přízemí se nachází pokoj pro stráže, kulečníkový sál a místnost s nádobím a porcelánem. Bylo velmi těžké sehnat původní nábytek, který byl za revoluce rozkraden a rozprodán. Správa paláce ve Versailles jej z části zrestaurovala a znovu musela vyrobit. Krásné a hlavně autentické jsou i květinové tapety, které jsou podle původních šablon objevených během restauračních prací.

Najdete tu mimo jiné i dřevěný záchod se splachovadlem. Takhle rozložitý byl pravděpodobně proto, že většina šatů, které královna nosila, byly prostorově náročné.

Pokud vás, tak jako mne zajímá, doporučuji shlédnout film, který o této královně natočila americká režisérka Sofia Coppolová. Některé scény se točily přímo ve Versailles. Myslím, že pro Versailles je to skvělá reklama.

Návštěva Versailles určitě stojí za návštěvu. Tento skvost zrozený z touhy, strachu i vzpomínek na dětství ve vás jako ve mně určitě zanechá krásné vzpomínky.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.