Buen camino! Po svatojakubské cestě z města Brna do obce Suchý v protisměru

Buen camino! Už se vám někdy stalo, že jste chtěli za sebou zabouchnout dveře a vyrazit na cestu? No, abych byla přesná – jít pěšky? Zkrátka na chvíli se ztratit a zase se najít. Když je cesta cíl, tak není co řešit.

Možná jste si všimli, pokud rádi chodíte po turistických značkách, že kromě klasických značek na některých trasách přibyly i symboly mušle hřebenatky. Ty vás dovedou po svatojakubské cestě až ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela.  Já se rozhodla, že malou část této cesty taky půjdu, ale tady u nás na Jižní Moravě. Říkám jí zkušební cesta před nějakou velikou.

Trasa jižní Moravou jde ze severu na jih a to městy: Olomouc – Náměšť na Hané – Moravský Kras – Křtiny – Brno – Rajhrad – Vojkovice – Židlochovice – Uherčice – Popice – Pálava – Klentnice – Mikulov

Protože mám na cestu volné pouze 3 dny, vydávám se pouze z města Brna do obce Suchý. Takže pěkně v protisměru. I město Suchý může být cíl!

A co mne k tomu všemu vede jít pěšky Svatojakubskou cestu? Kdo mne zná, tak ví, že žádný náboženský podtext v tom není. Je to pro mne spíše takový symbol. Ráda bych si do budoucna naordinovala trošku volnější životní styl. A svatojakubská cesta je pro mne takovým znamením svobody. Potřebuji si vyčistit hlavu, srovnat myšlenky, prověřit své síly, hodit se do „off-line režimu“. Mám na to tři volné dny, za které bych měla ujít kolem 60 km. Někdo z vás by mohl namítat, že je to krátká doba či krátká vzdálenost, ale pro člověka jako jsem já, kdo nikdy takto nechodil, je to zcela ideální.

Bez kredenciálu ani krok

Pokud se chcete stát poutníkem, budete k tomu potřebovat oficiální papírový průkaz poutníka, tzv. Credencial del peregrino (Kredenciál). Do něj se sbírají po cestě razítka. Tím vlastně na konci své cesty dokážete, kolik cesty jste ušli. Poutníkem se stáváte, jakmile ujdete 100 km. Na konci cesty v Santiagu de Compostela vám na základě ušlých kilometrů a zaznamenaných razítek vydají diplom. Za tuto cestu se sice poutníkem nestanu a ani nedostanu diplom, ale vůbec mi to nevadí.

Kde Kredenciál koupíte? Kredenciál jsem koupila v obchodu Pod 7 kg. Ale pokud vyrazíte přímo jako já z Brna, mají ho i v kostele sv. Jakuba.

Moje rada, co si vzít na cestu

Zkrátka vezměte si jen to, co odnosíte. Buďte minimalista! Pro nás ženy je to výzva! Moje cesta povede vesničkami a městečky, takže nemusím vláčet žádné jídlo. Určitě nezapomeňte na vodu, žízeň v horku bude veliká. A hlavně pohodlné boty!

Poutnické budky tzv. pilgrim pointy

Tak na ty jsem se těšila jako malé děcko, že si budu dávat do kredenciálu razítka. Tyto dřevěné budky s mušlí hřebenatkou symbolizují speciální poutnické zastavení. Každá obsahuje razítko, mechanický sčítač, brožuru s mapami a popisem jednotlivých obcí a také poutnickou knížku, do které můžou poutníci zaznamenat svůj vzkaz (ta už ve většině budek byla rozkradená). Ve dvířkách je také upevněn informační text s odkazy na web, Facebook a je zde také QR kód trasy. Jsou opravdu nádherné a musím vám říct, že chvílemi jsem byla strašně naštvaná a smutná z lidí, kteří se je snaží vykrást a poničit. No typovala bych to asi bohužel na nevychované děti.

  

Den první – Z Brna do Křtin

Naše cesta začíná báječně, protože přespáváme u strýce Petra a tety Martiny v Soběšicích. Servis a jídlo lepší než v pěti hvězdičkovém hotelu, co vám budu povídat.

Kostel Sv. Jakuba Staršího

Svoji cestu začínáme symbolicky před kostelem Sv. Jakuba Staršího, což je takový středobod na jihomoravské Svatojakubské cestě. A samozřejmě lovím hned první razítko do poutnické knížky.

 Poutnická budka v Brně – mříž kostela sv. Jakuba 

Zastavuje nás tu ovšem postarší průvodce František, který nám nabízí, že nás provede kostelem i před otvírací dobou. Necháváme se zlákat a děláme dobře.

Měli jsme opravdu na něj velké štěstí, protože nás provedl jinak nepřístupnou věží kostela, která je otevřena jen při akci Noc kostelů. Z tajemného prostoru věže o 92 metrech, kde jsou umístěny zvony, tak vidíme celé město jako na dlani. Máme možnost si i pěkně zazvonit na velké zvony, což je velký zážitek sám o sobě. Ten největší totiž váží téměř sedm tun!

Dalším zážitkem je i samotný výstup po gotickém schodišti. Je totiž vytvořeno ve tvaru dvojité šroubovice. Ve střední Evropě jsou jen dvě podobná schodiště, jedno v Olomouci a další v Grazu. Takové schodiště nemá ani chrám Sv. VítaPraze. Jedno schodiště vede na kůr a chodí po něm varhaník. Je to opravdu něco úžasného, protože pohled do hloubky středem šroubovice schodů je opravdu impozantní.

V Brně jsem bydlela 6 let, ale mužíčka zvaného Nehaňba mi ukázal průvodce až teď. Hanba mi! 🙂 K této soše se váže krásná pověst. V dobách, kdy se současně stavěly dva kostely – sv. Jakub a Petrov, se tyto dva okruhy neměly rády. Na Petrově měli více peněz na stavbu a u Jakuba zase šikovnějšího stavitele. Stavba Petrova se protahovala a ve městě se vtipkovalo, že sv. Jakub bude dávno dokončen, než se na Petrově něco postaví, což Petrovské rozzlobilo. A protože měli větší moc, zařídili, že mistr kameník musel stavbu u sv. Jakuba opustit. Ten souhlasil, ale chtěl alespoň dokončit rozestavěné okno, na kterém zrovna pracoval. Po odkrytí práce se nikdo nestačil divit. Ve sbíhajících se obloucích okna mistr umístil neslušného mužíčka ukazujícího svůj holý zadek směrem k Petrovu, jako pomstu těm, kteří ho z města vyhnali.

 

Sochu mužíčka najdete na vrcholu oblouku okna na jižní straně věže kostela sv. Jakuba na Rašínově ulici.

Z věže máte krásný výhled na Petrov

Loučíme se s našim průvodcem a pokračujeme k Zábrdovickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie přes Cejl a odtud podél Svitavy po provizorních žlutých šipkách (bohužel pro nás v protisměru) až do Obřan a odtud do první obce Bílovice nad Svitavou.

Cejl

Obřany
Cesta vede i podél polí

Bílovice nad Svitavou

Kostel v Bílovicích nad Svitavou, zasvěcený Cyrilovi a Metodějovi, má unikátní vchod. Farníci tu nechali vytesat kompletní abecedu hlaholice. Aby se písmo shodovalo s originálem, farníci oslovili přední univerzitní odborníky na staroslověnštinu. My dnes už sice hlaholici nepoužíváme, ale stále platí, že to byli Cyril a Metoděj, kteří nás naučili číst a psát, čímž nás zařadili mezi kulturní národy.

Poutnická budka v Bílovicích n/Svit. – dveře kaple sv. Jana Nepomuckého 

U obrázku

Kdysi v těchto místech nazývaných „U obrázku“ býval zavěšen obrázek Panny Marie. Byl zde pravděpodobně zavěšen po události, která se stala nedaleko odsud, u cesty vedoucí do Řícmanic – Močílek. V prudkém ohybu cesty si lidé kopali písek na úpravu cestiček a předzahrádek svých domů. Když kopal písek domkař Václav Hájek z Řícmanic, sesunul se svah a zasypal ho. Obrázek lidé umístili u poutní cesty.

Po této poutní cestě procházelo po staletí nespočet poutníků z Brna a jejich cesta pokračovala až do Křtin. Tak jako dnes ta naše. Cesta vede lesem, ale i kolem stájí s krásnými koňmi.

Křtiny

Cílem dnešní cesty je poutní místo Křtiny, které je vlastně křižovatkou Svatojakubské cesty s Cyrilometodějskou stezkou, která vede od Vranova na Velehrad.

Ve Křtinách rozhodně nesmíte vynechat návštěvu barokního poutního kostela Jména Panny Marie.  Tento velmi vznešený chrám je nazýván „perlou jižní Moravy“ a vznikl podle návrhu Jana Blažeje Santiniho Aichela. Už začátkem 17. století tato socha Madony přitahovala davy věřících.

Pod kostelem se nachází křtinská krypta – kostnice.  Tu se nalézá 12 lidských lebek, které jsou označeny černou kresbou ve tvaru vavřínového věnce a symbolu v podobě písmene T na čele. V kryptě rovněž byla objevena 1 až 2,2 m vysoká vrstva volně promíchaných lidských kostí, které zcela zakrývají dno. V kostnici se nachází tělesné ostatky nejméně 974 lidí a lze ji shlédnout po domluvě.

V areálu kostela se nachází loretánská zvonkohra o 33 zvonech. A kdy zvonkohra vyzvání?
Pravidelně: ve středu v 18:06, v sobotu v 18:06 a v neděli v 12:06. Takže máme zase štěstí.

Pár kroků od kostela stojí zámek Křtiny, což je restaurace a hotel v jednom. Bohužel všechno bydlení bylo vyprodané a byl pouze volný pobyt na zámku. Tak nakonec spíme na zámku a víte, že mi to vůbec nevadí?

Poutnická budka v Křtinách – infopanel u parkoviště vedle poutního kostela

Den druhý – Z Křtin do Sloupu

Rudice

Z Křtin se druhý den po zelené značce vydáváme do obce Rudice. První zmínka o obci pochází z roku 1247 a její historie je spojena s dobýváním železné rudy rudických vrstev. V podstatě už název obce ukazuje na starou havířskou tradici.

Pomalu se dostáváme k větrnému mlýnu v Rudici. Větrný mlýn pochází z 19. století a dnes slouží jako muzeum. Nám slouží jako odpočinková zastávka.

Poutnická budka v Rudicích – infopanel u kaple sv. Barbory 

Rudické propadání

Při návštěvě Rudic kromě toho, že jsem ukořistila další razítko, jsem se prošla kolem Rudického propadání. Rudické propadání je nejmohutnějším propadáním v Moravském krasu, a to už něco znamená. Je to druhý nejdelší jeskynní systém v České republice o celkové délce přes 13 km.

A jak si takové „propadání“ vůbec představit? Vody Jedovnického potoka tu postupně padají až do hloubky 90 metrů. V propadání se tak nalézá jeden z nejvyšších vodopádů v České republice! 

 Kolíbky

Kolíbky je lidový název pro romanticky skalní amfiteátr nad aktivním ponorem Rudického propadání. Jsou vyhledávaným horolezeckým terénem. Kolíbky obývali lovci sobů a koní.

Jedovnice

Do Jedovnice se dostáváme podél Jedovnického potoka. Městys je výchozím bodem naučné stezkyJedovnické rybníky – Rudické propadání“ a je to rovněž vstupní brána do Moravského krasu. Kolem je opravdu krásná příroda s rybníkem Olšovec.

Poutnická budka v Jedovnicích – mříž u kostela sv. Petra a Pavla

Vilémovice

Obec Vilémovice je jednak známá díky pověsti o Macoše, odkud získala jméno. Tato propast – Macocha – k obci katastrálně přísluší. Na dně propasti se vyskytuje vzácná rostlina Kruhatka Mattioliho – pozůstatek z doby ledové. Kulturní památkou v obci je Krchůvek, kde jsou pohřbeni občané, kteří v roce 1715 zemřeli na mor. S touto událostí je také spojen slib vilémovických obyvatel, že každý rok podniknou na svátek sv. Ducha pouť na Svatý kopeček u Olomouce. Za obcí se už nacházíme v Moravském krasu.

Poutnická budka ve Vilémovicích – infotabule jihozápadně od obecního úřadu 

Moravský kras

V Moravském krasu je opravdu příroda překrásná. Je to opravdový balzám na nervy. Protože jdeme v proti směru svatojakubské cesty, tak velkou část jdeme do kopce.

Propast Macocha

Praze máme Nuselský most a v Moravském krasu mají propast Macocha. Propast je hluboká 138 metrů. Jsou tu dva můstky. Jeden horní (ve výšce 138 metrů) a druhý (ve výšce 92 metrů).

Já myslím, že každý pověst o propasti Macocha zná. Tu hrůzostrašnou pověst o zlé maceše, která hodila do propasti nevlastní dítě a vzápětí skočila za ním. Dítě však jako zázrakem zachránili! Říká se, že za bouřlivých dnů bývá dodnes slyšet z propasti pláč naříkající macechy. Okolí Macochy působí strašně tajemně, řekla bych až magicky. Proto přitahuje sebevrahy a dobrovolně tu ukončily své životy desítky lidí.

Já mám opět závrať, takže udělat fotku propasti je chvílemi pro mne nadlidský výkon.

Poutnická budka propast Macocha – infotabule u horního můstku 

U Macochy se nachází spousta jeskyní – Punkevní jeskyně, Kateřinské jeskyně, Jeskyně Balcarka atd. Pokud byste je rádi navštívili, tak radím si jejich prohlídku předem naplánovat a zarezervovat.

My ovšem pokračujeme do obce Sloup po červené značce. A to je v podstatě opět celou dobu do mírného kopce. Co už, nějak jsem si za tu dobu zvykla. 🙂

Sloup

Po červené stezce z Macochy nám to trvá zhruba hodinu a čtyřicet minut, než dorazíme k obci Sloup. Máme velkou žízeň, a tak si dáváme odpočinek v hotelu Broušek. To je oblíbené místo mého tatínka a maminky. Jakmile jsme trošku odpočatí, vydáváme se směr k Sloupským skalám.

Jeskyně Kůlna

Naše cesta vede kolem jeskyně Kůlna, v níž byly nalezeny kosterní pozůstatky neandrtálského člověka, a která je evropským archeologickým unikátem.

Hřebenáč a sloupské skály

Pomalým loudavým krokem přicházíme k slavnému sloupskému „Hřebenáči“, který se nachází před vchodem do veřejnosti zpřístupněných Sloupsko – šošůvských jeskyní. Téměř dvacet metrů vysoká skála tvaru sloupu prý dala obci jméno a pro horolezce se stala symbolem Moravského Krasu.

Pozoruhodností tohoto skalního útvaru je, že se před Hřebenáčem do země ztrácí Sloupský potok, který v Podzemí protéká spodním patrem Sloupsko-šošůvských jeskyní, jeskyní Amatérskou a na dně Macochy se díky změně názvu mění na říčku Punkvu. Tuto oblast tvoří skalní sousoší a nazývají se Otec, Matka Syn. Vzdálenější se nacházejí až v obci, nad hřištěm, mají podobu mohutnějších útesů a říká se jim Evropa Indie.

Poutní kostel P. M. Bolestné – v kryptě kostela je pochována jeho zakladatelka hraběnka Karolina z Rogendorfu. Další kulturní památkou je místní fara, kde hraběnka v roce 1759 zemřela. Někteří příslušníci rodu Salmů, na který rájecké panství a s ním i Sloup přešly, jsou pochováni v samostatné části sloupského hřbitova, která je další kulturní památkou městyse.

Poutnická budka ve Sloupu – rozcestník u kostela P. Marie Bolestné

Den třetí – Ze Sloupu do obce Suchý

Třetí den je takový pohodový. Náš cíl jsou obce Žďárná a Suchý. Cesta ze Sloupu vede pěkně do příkrého kopce. Srdce mi při výstupu bije skoro až na poplach. Ale výšlap stojí za to, protože výhled na Sloup je opravdu krásný.

Žďárná

Do obce Žďárná jdeme přes voňavý les a potom kolem polí, kde roste krásně modrá chrpa, heřmánek, třezalka a mateřídouška. Až mne mrzí, že nemám nic s sebou, abych si mohla bylinky do něčeho nasbírat.

Poutnická budka ve Žďárné – infotabule u  kostela sv. Bartoloměje

Suchý

Naší poslední zastávkou je obec Suchý, což je rekreační středisko, jehož doménou je rybník o rozloze cca 6 ha. Do Kredenciálu si dáváme poslední razítko. Poutnická budka se nachází u rybníčku, tak abyste ji nehledali u velkého rybníku! 🙂

Poutnická budka v obci Suchý – v přístřešku u rybníčku 

Mám velkou radost, že jsme to všechno hezky zvládli, jak jsme si naplánovali a že mne ani nebolí nohy. A hlavně, že jsem cestu zvládla bez jediného puchýře!

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem. 🙂

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.