Neapol je přesně taková, jakou jsem si ji představovala – divoká, nádherná, špinavá a  kýčovitě cikánská. Všechno má tady atmosféru, která vás dostane, ať chcete nebo nechcete. Před cestou mne všichni varovali, ať si dám pozor na kapsáře. Prý tu číhají všude, dokonce i za bílého dne. Musím říct, že se mi nic neztratilo, nikdo mne neokradl, ale i tak jsem nějak byla pořád na pozoru.

V Římě jsem byla několikrát, ale v Neopoli ani jednou. Proto jsem se rozhodla, že si výlet přímo z Říma udělám právě sem. Cesta vlakem trvá dvě hodiny, podle toho jak drahý si koupíte lístek a kolikrát vlak zastaví. Tak už nějak mám evropská města spojená s filmy, takže když se řekne Neapol, vybaví se mi scénka z filmu Jíst, meditovat, milovat, kdy si Julia Roberts dává tu nejlepší pizzu na světě. A kdo by nechtěl alespoň jednou v životě takovou ochutnat. Já tedy ano! Musím uznat, že v Neapoli mi chutnalo zatím nejvíc v celé Itálii. Takže teď razím nové heslo: “ Vidět Neopol, ochutnat pizzu a zemřít!”

OCHUTNEJTE TU NEJLEPŠÍ PIZZU NA SVĚTĚ

To, že tu pravou a jedinou nefalšovanou pizzu najdete v Itálii, ví každý.  Ale pokud si opravdu chcete dát tu nejlepší, nestačí jet jen do Itálie, musíte do Neapole! A jak tedy vypadá taková neapolská pizza? Základem je jednoduché chlebové těsto, připravené z kvalitní mouky, panenského olivového oleje, droždí, špetky soli a vody. Těsto musí být řádně uležené. Voňavé těsto se peče v peci na dřevě. Je plné bublin a má krásně nafouklé okraje. Celá pizza je ozdobená sugem z rajčat San Marzano, mozzarellou, čerstvou bazalkou a olivovým extra virgin olejem. Co se týče mozzarelli, tak pro Kampánii je typická právě ta buvolí, která se vyrábí z mléka vodních buvolů. Přemýšlela jsem, proč je ta jejich pizza tak dobrá. “Přitom taková blbost, co?” říkala jsem si. Vždyť na tom receptu nic není. Ale ty úžasně sladká rajčata nemají chybu. Sluníčko tady se zeleninou dělá veliké divy. Tady opravdu platí, že v jednoduchosti je krása. Je zkrátka velmi obyčejná a přitom, tak výborná. Pro mě je to pizza s velkým P! 

A kde takovou dokonalou najít? V Neapoli najdete spoustu pizzerií a věřím, že všude jsou výborné, ale já chtěla vyzkoušet nefalšovanou, jedinečnou a originální Margharittu z amerického slaďáku v restauraci L’Antica Pizzeria da Michele. Čekali byste, že po zveřejnění tohoto hollywoodského trháku majitelé zvednou cenu a na filmu začnou vydělávat? Právě, že vůbec ne. Pizzu prodávají dál za 4 Eura. O filmu najdete zmínku v podobě fotky personálu s Julii Roberts a samozřejmě jejím podpisem.

Otevřeno tady mají od 11- 21 hod a vězte, že už před 11 se tady začne na ulici před vchodem utvářet veliká fronta a jste bez šance si sednout. Naštěstí jsem to tak nějak vychytala, nebo jsem možná měla štěstí a najedla se pěkně u stolečku. Mají to tady velmi skromně zařízené. Není to tady na žádné dlouhé vysedávání a vykecávání. Zkrátka se najíst a hned pryč. Po celou dobu tady vidíte do kuchyně a můžete pozorovat, jak vám vaše pizza vzniká přímo před vašima očima.

Pizzaři z připraveného těsta přímo před vaším zrakem obratným přehazováním a vytahováním těsta vytvoří placku, na kterou pak nakladou již zmiňované ingredience.  Mají to tady neskutečně vymakané a bez problémů vás hned obslouží a vy si tak můžete vychutnat tu nejlepší pizzu na světě. Jakmile v restauraci někdo dojí, vyjde ven jeden z číšníků. Zakřičí číslo, které každý dostane u vchodu, a tak si může sednout někdo další k právě uvolněnému stolu.

Nebo si jen můžete vzít pizzu sebou do krabice a sníst si ji někde venku. Tento způsob jsem taky vyzkoušela, protože se mi nechtělo nic řešit k večeři a ta pizza byla opravdu výborná. V podstatě stačí, když si přímo u kasy objednáte a zaplatíte. Nás poslali přímo dovnitř, protože zrovna hodně lidí čekalo, že se nají přímo v restauraci. Přišlo mi, že jim trošku blokujeme veškerý prostor, který mají obsluhující číšníci, že jim tam zkrátka překážíme. Nikdo se ale na nás nezlobil, naopak celý personál se pořád usmíval a obíhal nás. U nás by nás asi vynesli v zubech ven.

SLADKÉ POTĚŠENÍ SFOGLIATELLE A ZABIJÁCKÉ ESPRESSO

Při procházkách ulicemi narazíte skoro na každém rohu na pasticerii. Je to cukrárna a kavárna v jednom. Místní tu chodí na snídani a espresso na stojáka, tzv.„Cafe“. Musím se přiznat, že tady jsem se poprvé naučila pít espresso bez mléka. V Neapoli  je mnohem silnější a krémovější než v Římě. Je to už takový zvyk, že Ital bez kávy po celý den nedá ani ránu. Myslím, že jsem byla v minulém životě Italka. Co ale musíte určitě vyzkoušet, je neapolská sladká specialita – sfogliatelle.

Sfogliatelle je jemné křupavé pečivo z lískového těsta, plněné buď vanilkovým krémem, nebo tady v Neapoli voňavou ricottou s kusy pomerančové kůry a kandovaným ovocem. Nejčastěji právě voní po pomerančích. Tato sladkost prý údajně vznikla v klášteře, kde jeptiška Rosa chtěla zužitkovat zbylé ingredience. Dobrůtce se na počest jeptišky začalo říkat Santarosa. Hostem v klášteře byl neapolský cukrář Pasquale Pintauro, který recept převzal a lehce si ho upravil do dnešní podoby. Sfogliatelle dnes najdete v mnoha dalších nesladkých podobách.

Druhou sladkostí je Cannola, což je taková mražená kremrole plněná ricottovým krémem zdobená po krajích pistáciemi a kandovaným ovocem. Řekla bych, že to jeden z těch dezertů, který vypadá lépe než chutná.  Ale není to zase tak strašné.

Určitě si tady kupte zmrzlinu v IL Gelato Manella Napoli. Nejenže je nesmírně fotogenická, ale hlavně výborná. Dát si zmrzlinu v Itálii je zkrátka nutnost.

LESK A BÍDA NEAPOLSKÝCH ULIČEK

Protože jsme do Neapole jeli jen na jeden den, rozhodli jsme se, že si ji projdeme pěšky. Jedna věc se jí ale upřít nedá. Atmosféra! Najednou se ocitnete v úzkých oprýskaných uličkách, kde sousedé z balkónů na sebe hlasitě pořvávají a mezi domy naproti sobě jsou natažené šňůry s prádlem. Ulice plné života, plné temperamentních a hrdých obyvatel, kteří si umějí užívat života a mezi tím vším se proplétají motorky a skútry. Takto si představuji tu pravou autentickou Itálii.

SPACCA NAPOLI

Celou Neapolí probíhá ulice Spacca Napoli, dlouhatánská ulice bez jediné zatáčky. Jsou tu, ale i čtvrti připomínající spíše arabské medíny. Takový kontrast je k vidění málokde v Evropě. Možná i proto se o Neapoli říká, že je to nejsevernější město Afriky. Myslím, že člověk v případě Neapole prostě nesmí dát na první pocit. Neapol i přes svůj škaredý kabát skrývá nezapomenutelnou a neopakovatelnou atmosféru. Dobrá pitná voda je navíc zdarma z pítek na každém rohu ulice a tak se člověk snad ani nediví, že tu tolik lidí bydlí na ulici.

SLUNCE A MOŘE

Na předměstí Neapole měli svá přímořská letoviska nejbohatší Římané, Berlusconi nebo italský prezident. Castel Nuovo je pomyslným dělícím bodem mezi starou autentickou Neapolí, která nemá přístup k moři, a novou, dražší Neapolí, která je čistší, klidnější, otevřená k moři a naleznete zde luxusní obchody, hotely a restaurace. Když se díváte na pobřeží od Castel Nuovo na slavný záliv a Vesuv, jako by se vám otevřela další perspektiva – tuto atmosféru již oceňovali angličtí romantici, kteří sem jezdili v rámci Grande tour.

SANTA CHIARA

Za jeden den toho sice až tak moc nestihnete, ale určitě navštivte nádherné klášterní zahrady Santa Chiara (klášteru Sv. Kláry). Je tu božský klid. Nejkrásnější na celém klášteru je právě zahrada. Je úžasně vypracovaná a promyšlená se všemi těmi vykachlíčkovanými malovanými sedátky stojícími mezi okrasnými sloupky, nad nimiž se pnou citronovníky a pomerančovníky. Na kachličkách jsou vyobrazeny scény z venkovského života.

No a  pak můžete historii hodit za hlavu a dát si pořádnou neapolskou pizzu a taky tu nejlepší zmrzlinu.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.