Uherské Hradiště je srdcem Slovácka a nachází se na řece Moravě. Ve městě jsem byla naposledy, když jsem byla malá. O to víc jsem se sem těšila. Má moc hezké historické centrum. Pokud chcete zblízka poznat bohaté slovácké lidové tradice, jste tu na správném místě.

1. GALERIE JOŽI UPRKY

V případě, že se alespoň trochu zajímáte o výtvarné umění, neměli byste tuto galerii minout. Je opravdu jedinečná. Nachází se ve Slováckém centru kultury a  tradic. Pokud do města přijedete vlakem, tak je to jen pár kroků na Masarykovo náměstí, kde se galerie nachází.

Obrazy malíře Joži Uprky mám moc ráda. Možná i proto, že mám ráda francouzské impresionisty. Na jeho obrazech jsem vždycky obdivovala dívky a ženy v barevných pestrých krojích. V galerii to bylo přímo magické setkání. Postavy z obrazů jakoby vystupovaly z rámů a zaplnily honosné prostory galerie.

Protože se v galerii obrazy nesmí fotit, tak v článku najdete pouze fotografie pohledů, které jsem si tam zakoupila.

Úprka byl krojem a kožichy zcela posedlý a najdete ho na všech jeho obrázcích. Zachytil na nich kroje z Kyjovska, Kunovicka, Ostrožska, Veselska nebo Horňácka. Pro mne to byl takový dokumentarista a etnograf, který maloval svůj rodný kraj. Podařilo se mu vystihnout zdejší krajinu, ale i lidi, kteří pracovali na polích. Mistrovsky dokázal zachytit atmosféru poutí a lidových slavností. Měl štěstí, že žil v době, kdy se běžně kroje nosily.

V galerii jsme byli téměř sami. Mohli jsme tak v klidu obdivovat obrazy, ale i si prohlédnout na prostorných chodbách fotografie z jeho života.

Myslím, že jeho nejznámějším obrazem je Pouť k sv. Antoníčku. Když jej namaloval, bylo mu 31 let. V Praze zprvu tento obraz vzbudil nevoli, ale nakonec za něj získal zlatou medaili České akademie věd a umění.

Moc rád cestoval a byl opravdu svéráz. Po svých zkušenostech neměl příliš v lásce „západní Slovany“, jak říkal Čechům, a nemiloval ani Prahu a Pražáky. Říkal, že ho v Praze na Akademii učili „natěračství“. 🙂 A v Praze ho taky neměli rádi. Nazvali ho venkovanem a nezvali ho do uměleckých salonů.

Uprka se oženil s lidovou malířkou Anežkou Karlíkovou ze Svatobořic. V Hroznové Lhotě si koupil pozemek, kde měl svůj ateliér. Později jej nechal přestavět podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Scházeli se tu umělci, např. Alfons Mucha, bratři Alois a Vilém Mrštíkové, Zdenka Braunerová, Leoš Janáček a dokonce také jeden z nejslavnějších umělců své doby, francouzský sochař August Rodin.

Protože manželka měla duševní chorobu, po 6 letech manželství začala žít v psychiatrické léčebně v Kroměříži a to až do své smrti (byla tu 54 let).  Měl s ní čtyři děti. Za peníze z Jízdy králů si koupil zámek s parkem a oranžerií v Klobušicích u Ilavy na Slovensku, kam se přestěhoval. Žil tam 15 let a na Moravu se pořád rád vracel.

Když se úplně vrátil domů, byl již nemocný. Poslední roky jeho života byly poznamenány aktivitami syna Jana. Ten se snažil využít otcovu slávu a spoluzaložil Národní obec fašistickou. Uprka však s nacisty nic společného neměl a nikdy se pro ně neangažoval. Postoj syna mu vadil. Nicméně pozornosti nacistů neušel.

Tento obraz patřil zámožné židovské rodině. O tomto obraze nikdo neví, jestli jej zabavilo gestapo a rodina jej získala později zpět nebo ho uchránila i během války. Nicméně se ví, že jej chtěl pro sebe získat nacistický pohlavár K.H. Frank.

Uprka zemřel na následky selhání ledvin. Jeho pohřeb byl slavný a je pohřben vedle bratra Františka na tzv. Slováckém Slavíně v rodném Kněždubu.

2. SLOVÁCKÉ MUZEUM

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti zaujímá v síti českých a moravských muzeí významné postavení. Musím se přiznat, že jsem byla z muzea naprosto unešena. Hlavní budova muzea se nachází ve Smetanových sadech a  je věnována expozici Slovácko. Muzeum vzniklo díky nadšení vlastenecky orientovaných obyvatel města.

Výstava je velice pěkně zpracovaná. Národopisná expozice je členěna do několika okruhů, které jsou vzájemně propojené a navazují na sebe.Seznámíte se s různými oblastmi venkovského života. Základním způsobem obživy bylo zemědělství, dále  chov dobytka, včelařství, hrnčířství, řezbářství či vinohradnictví. Zjistíte, jak se žilo v mnoha početných rodinách a poznáte jejich obyčeje.

Pentle krále, Hluk 1920

Korunka krále, Kunovice 1936

K nejznámějším obyčejům svátků přelomu jara a léta – letnicím, v křesťanském kalendáři označovaným jako svatodušní svátky, patří na Slovácku „Jízda králů“. Hlavní postavou obřadní objížďky na koních je král oblečený do ženského kroje a jeho družina tvořená svobodnými mládenci.

Pentlení nevěsty. Uherský Ostroh, 1890

Přední sukně ženského kroje – zástěry, zdobené modrotiskem. Moravské Kopanice, polovina 19. století.

Modrotisková forma, Veselí nad Moravou. 1820, vzorek modrotisku – parožkový vzor. Strážnice. 1960

Forma na kůži. Bojkovice. 1860

KROJE SLOVÁCKA

Hezká je i část věnovaná slováckým krojům. Tady si uvědomíte, jak je Slovácko rozmanité. Najdete tu kroje z horských oblastí moravských Kopanic přes podhorské Buchlovicko, luhačovické Zálesí, Uherskobrodsko, dolňácké regiony Uherskohradišťska i Kyjovska až po rovinné Podluží a okolí Strážnice.

K nejstarším dovednostem patřila práce s hlínou. Vyráběly se nádoby pro každodenní vaření a uchování potravin. Místní řemeslníci zhotovovali na hrnčířském kruhu talíře, džbánky, mísy, hrnce, pekáče i formy na různé typy pečiva.

Soudek fajáns. Dílna Oldřicha Úředníčka. Tupesy. 1940

Džbány, fajáns. Sobotiště.1820 – 1840

Džbán s motivem polní práce, fajáns. Stupava, 1870

VYZKOUŠEJTE SI KROJ

Můžete si vyzkoušet, jak by vám slušel kroj. Musíte se postavit na vyznačené místo před obrazovku. Dáte ruce v bok a natáčíte se v pase, postava by vás měla následovat. Mně se však celou dobu objevoval mužský kroj. Tak nevím, co jsem  dělala špatně. Nebo mi něco uniká? 🙂

Moc se mi líbilo, že celou výstavu doplňují multimediální prvky, různé animace a krátké filmy. Můžete si prohlédnout videozáznamy a poslechnout si audiozáznamy projevů lidové kultury. Krátké slideshow vám přiblíží v několika snímcích jednotlivé subregiony včetně typického hudebního doprovodu podaného vybranými interprety jednotlivých oblastí. A to je fakt paráda!

Na konci můžete prověřit své znalosti o životě lidí na Slovácku v interaktivních testech. A chvílemi to není nic lehkého. 🙂

3. PAMÁTNÍK VELKÉ MORAVY

Památník se nachází na náměstí Velké Moravy ve Starém Městě u Uherského Hradiště uprostřed archeologického naleziště Na Valách, v místě, kde se kdysi rozprostíral Veligrad, jedno z center Velké Moravy. Památník Velkomoravské říše ve Starém Městě vznikl nad základy hřbitovního kostela z 9. století, který objevil archeolog Vilém Hrubý roku 1949. Je to vůbec první prokázaná kamenná velkomoravská stavba na Moravě. Církevní stavbu obklopovalo ve velkomoravském období rozsáhlé pohřebiště. Pohřbeni zde byli jak příslušníci velkomoravské říše se zbraněmi a šperky, tak i chudí lidé, zemědělci a řemeslníci.

Můžete si tu tak prohlédnou repliky dobových oděvů, obuvi, vzácných šperků, pracovních nástrojů a dalších nálezů.

A proč právě Staré Město? Málokdo si uvědomuje, že Veligrad je lokalita srovnatelná svým historickým významem s Vyšehradem, Hradčany nebo Hostýnem. Podle středověkých kronikářů byl sídlem velkomoravských panovníků Mojmíra, Rostislava i krále Svatopluka a je místem, kam přišli a kde působili věrozvěsti Cyril s Metodějem.

Hlavním exponátem jsou tedy zbytky kostela s přilehlým pohřebištěm s několika odkrytými hroby. Najdete tu dokonce i hrob dětský. Kolem něj jsou vitríny s cennými nálezy z nejrůznějších oblastí činnosti velkomoravského člověka.

HROBY VAMPÝRŮ

Co mě zaujalo, že jsou tady k vidění i hroby tzv. vampýrů. Jednalo se o jedince, kteří se nějakým způsobem vymykali tehdejší běžné společnosti. Byli to lidé, kterých se ostatní společnost pravděpodobně bála, což se projevilo v následném pohřebním rituálu. Nad těmito pohřbenými vampýry byly navršeny mohyly z kamenů. Posmrtně měli vražený kámen v hlavě. Byli pohřbeni v atypicky úzkých hrobových jámách. Pravděpodobně se jednalo o nemocné lidi s duševní poruchou.

Kromě základů kostela a hrobů si tu můžete prohlédnout dobové oděvy a obuv, zbraně, šperky, řemeslnické nástroje, modelové rekonstrukce velkomoravské osady.

Tak co? Líbil se vám článek za tradicemi Slovácka? Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.