„To jsi určitě hodně zhubla, když jsi šla každý den pěšky?“  Hele jako takto, vrátila jsem se spíše lehčí než na těle, spíše na duchu. Přisuzuji to tomu, že mi určitě narostly svaly. Ale myslím, že se mi trošku pohnula duše. Jak? To si nechám pro sebe. 🙂 Říká se, že opravdové Camino začíná až po návratu. Takže Bueno Camino. A pokud jste začali číst třetí pokračování o mém putování, tak mám upřímně velkou radost.

TRASA: PLÁNICE – KLATOVY – KDYNĚ – VŠERUBY STÁTNÍ HRANICE

Moje třetí rada: Buďte offline! Být offline je osvobozující.

PLÁNICE – KLATOVY

Délka: 15,7 km

Cesta pak prochází přes Kvaslice okolo rybníka do mírného kopce do Habartic, abychom za nimi vystoupali na vrch Barák s televizním vysílačem. Při sestupu je zdálky už vidět město Klatovy. Než tam dojdete, můžete mezi Kydlinami a Čínovem obdivovat podél naší cesty moderní křížovou cestu se 14ti zastaveními.

Mezi Kydlinami a Čínovem můžete obdivovat moderní křížovou cestu se 14ti zastaveními. Samozřejmě nám celou dobu pršelo.

KLATOVY

Královské město Klatovy bylo založeno roku 1260 českým králem Přemyslem Otakarem II. V průběhu staletí se město utvářelo do své dnešní podoby. Ve středu města se mísí moderní architektura s historickou, zastoupenou několika stavebními slohy od gotického přes renesanční a barokní až po empírový.

No nebudu vám lhát. Já zase obdivovala raději street art než město.

LÉKÁRNA U BÍLÉHO JEDNOROŽCE

Na klatovském náměstí si nenechte ujít barokní lékárnu. Její název pochází od bílého rohu mořského narvala, pověšeného uvnitř nad vchodem. Ve středověku byl považován za roh jednorožce (odtud i název lékárny). Používal se při výrobě mastí a prášků. Zařízení lékárny pochází z roku 1773. Provoz lékárny se udržel až do roku 1966, poté byl interiér upraven jako lékárnické muzeum, které je celoročně přístupno veřejnosti.

TRASA KLATOVY – KDYNĚ

Délka: 25,8 km

Toto část cesty vás zavede z klatovského do domažlického okresu a ocitnete se tak na okraji Chodska.

Cesta vás povede pastvinami a kamennými podhorskými staveními.

Ale pokud narazíte na takový krásný ukazatel Svatojakubské cesty, tak svatojakubská mušlička na cestě fakt vám udělá velkou radost.

Cesta vede lesem, ale i podél pastvin.

KAPLE BLAHOSLAVENÉHO KARLA HABSBURSKÉHO NAD BRANIŠOVEM

Kapličku najdete na volném prostranství poblíž pramene říčky Andělice v malebné krajině jihočeské obce Branišov u Kdyně.

Že nevíte, kdo to byl Karel I.?

V době jeho narození bylo velmi nepravděpodobné, že by se stal někdy následníkem trůnu nebo dokonce císařem. Osud však tomu chtěl a Karel se stal nejen následníkem, ale i posledním rakouským císařem a tím i posledním českým králem. Moc toužil po míru, postavil se do čela armády a v posledních chvílích svého života pronesl: „Musím tolik trpět, aby mé národy našli cestu k sobě.“

KDYNĚ

V Kdyni byla založena nejstarší textilní manufaktura v Čechách. Její založení je neodmyslitelně spjato se jménem Wolfa Maxmiliána Lamingena z Albenreuthu, který byl na Chodsku nechvalně proslulý jako Lomikar.

Městu byla v minulosti udělena celá řada privilegií. Nejvýraznějším privilegiem bylo však bezpochyby právo na obilní a dobytčí trhy, které městu udělila Marie Terezie. Neboť to byly právě Kdyňské dobytčí trhy, které daly městu dávný věhlas a ekonomickou prosperitu.

MUZEUM POHRANIČÍ

V Kdyni nezapomeňte navštívit toto muzeum, které vám pomůže si uvědomit, že tato oblast Všerubského průsmyku odedávna sloužila především jako důležitá spojnice mezi dvěma odlišnými, a přece si tolik podobnými kulturami, českou a bavorskou. Bylo to vždy místo, kde se odehrával obchod, trhy či poutě. Velká část muzea je věnována i nejstarší textilní manufaktuře v Čechách, kterou ve Kdyni založil Wolf Maxmilián Lamingen.

DŮM V KOŽICHU

Dům v kožichu patří mezi nejstarší domy ve Kdyni. Nachází se ve Starokdyňské ulici a prošel kompletní rekonstrukcí. A proč název v kožichu? Jedná se totiž o roubenou stavbu s hliněnou omítkou a takto se těmto domům říkávalo. Dům je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.

KDYNĚ – VŠERUBY STÁTNÍ HRANICE

Délka: 9,9 km

Chce se mi zvolat: „Hurá!!!! Už jsem blízko.“ Nejprve budete stoupat do kopce a dostanete se až na vrch Ráje.

Naskytne se vám tu hezký pohled z vrcholu na Všerubský průsmyk, část Šumavy, Český les a na kouzelnou krajinu Kdyňska a přilehlých obcí.

STOPY BOŽENY NĚMCOVÉ

Tady jsem se moc těšila, že chvíli půjdu po stopách Boženy Němcové. Do Kdyně šla Němcová pěšky z Domažlic, odkud uviděla zříceninu hradu Rýzmberk. Uvádí se, že na hrad podnikala s přáteli vlastenecké výlety nazývané „landpartie“. Negativní zkušenosti s chudobou líčila v povídce „V zámku a podzámčí“.

TANABERK

KŘÍŽOVÁ CESTA NA TANABERKU

Ke kostelu Sv. Anny vede „Křížová cesta na Tanaberku“. Vznikla v roce 2017 a tvoří jí čtrnáct různě velkých opracovaných kamenů. Na každém kameni je přilepena dlaždice označující jednotlivá zastavení křížové cesty. Na Tanaberku se nachází rovněž památné lípy.

POUTNÍ KOSTEL SV. ANNY NA TANABERKU

Tento kostel je opravdu impozantní a je to pozoruhodná stavba západočeského baroka. Tradice zdejšího poutního místa začaly v roce 1703, kdy zde měl vidění kantor a varhaník František Pajer ze Všerub. Byl nemocný a trudomyslný, ale jakási nadpřirozená síla ho povzbudila k výstupu na návrší. Zde uviděl světlo v jakémsi sklípku v zemi, začal se modlit, a když vidění přestalo, byl ze svých chorob vyléčen. Z vděčnosti zde nechal vystavět malou kapli. Na jejím místě pak všerubský farář nechal vystavět kostel.

Kostel se vždy těšil a těší přízni českého i německého obyvatelstva ze širokého okolí. V době pobytu Boženy Němcové ve Všerubech to byl takový český ostrůvek na okraji německy mluvící oblasti.

NAUČNÁ STEZKA BOŽENY NĚMCOVÉ

I sem vedou stopy Boženy Němcové. Vede tudy naučná trasa, která je dlouhá 81 km a mapuje místa na Domažlicku a Kdyňsku, která Božena Němcová navštívila nebo o nich zprostředkovaně psala. Stezka začíná ve Všerubech a jeden informační panel naleznete i přímo tady na Tanaberku. Tanaberk byl totiž častým cílem procházek po jejím příchodu do Všerub. Němcovi si rozuměli se zdejším duchovním páterem Václavem Sládečkem. Ten se stal předlohou pro postavu pátera Augustína v povídce „Pohorská vesnice“.

VŠERUBY

Ach Všeruby.  Konečně! Cílové místo naší trasy. Jak já jsem se těšila. 🙂

Ve Všerubech se nachází kostel sv. Archanděla Michaela, který byl vybudovaný v období třicetileté války. Na prostranství před kostelem se nachází pamětní deska pobytu známé české spisovatelky Boženy Němcové. Ta tu pobývala v období rodícího se národního obrození. Němcovi prožili ve Všerubech bouřlivé revoluční události roku 1848. Němec chodil po vsích a seznamoval jejich obyvatele s nejnovějšími politickými událostmi. Dokonce kandidoval na poslance do českého sněmu, ale bezúspěšně. Manželé bydleli v domě lékárníka  Josefa Myšky, který patřil k hrstce českých obyvatel usazených v městečku. Dvě léta prožitá ve Všerubech přinesly spisovatelce řadu námětů, které se týkaly především historie Chodů a národopisu okolních vsí.

Jak se pomalu budete blížit k hranicím, narazíte na informační tabuli, která vás upozorní na jednu komunistickou akci, která se v těchto místech odehrávala.

AKCE „KÁMEN“

Akce „Kámen“ byla jednou z nejutajovanějších aktivit StB proti československým občanům, kteří se po únoru 1948 snažili odejít bez vědomí komunistických úřadů do zahraničí. Příslušníci StB v roli převaděčů přes hranici „převáděli“ přes fiktivní státní hranici, která byla ale jen zinscenovaná, v bezpečné vzdálenosti od skutečné hranice. StB využívala noční tmu a neznalost terénu převáděných osob.

HRANIČNÍ PŘECHOD U VŠERUB – NEUAIGN

Tak konečně na hranicích! To si určitě řeknete stejně jako já, když vám bude zbývat pár metrů na hranice. Já se přiznám, že jsem se moc sem těšila, že konečně uvidím na vlastní oči historické hraniční kameny.

HISTORICKÝ HRANIČNÍ KÁMEN Z DOBY MARIE TEREZIE

Na základě hraniční smlouvy z roku 1764 nechala Marie Terezie, tehdejší královna česká a uherská, osadit hranici v roce 1765 a 1766 hraničními kameny – tzv. tereziánské kameny. Tento kamen je opatřen číselným označením a na jedné straně jsou české a na druhé bavorské státní symboly.

SVATOJAKUBSKÝ KÁMEN

Ale co hlavně najdete na hranicích je Svatojakubský kámen, který je označen symbolem svatojakubské cesty – mušlí hřebenatkou. Ta určuje, jakým směrem je Santiago de Compostela. Je tu i tzv. „milník“, který určuje zbývající vzdálenost do cíle poutní cesty, do Španělského Santiaga de Compostela ke hrobu Jakuba staršího, což je v případě vaší cesty ze Všerub 2826 km.

Někteří poutníci pokračují tudy do Německa, ale já tady svou cestu končím. Mám radost, jsem trošku unavená, ale musím přiznat, že je to příjemný pocit, když dorazíte do cíle. Je to výjimečná chvíle, prostě si ji jen tak užívejte! A jak říká Forest Gump: „Člověk se nakonec musí zastavit.“

Říká se, že opravdové Camino začíná až po návratu. Takže Bueno Camino. Štastnou cestu.

„Co ti pouť přinesla a proč jsi ji vlastně šla?“ ptali se mne mnozí po návratu. Žádné velký AHA moment  či osvícení se nekonalo. Ale dozvěděla jsem se o sobě hodně věcí. A co jsem o sobě teda zjistila?

• Měla bych přestat plánovat, život to nějak naplánuje za vás, a pokud ne on, tak určitě Covid!
• Vše, co opravdu potřebuju, jsem schopná unést na zádech.
• Dokážu ujít v kuse pořádnou dávku kilometrů a nevadí mi spát každý den v jiné posteli.
• Nemám nic předpokládat a všechno očekávat.
• Na cestě jsme nakonec stejně každý sám za sebe. Taková příprava na stáří!

V případě, že jste dočetli až sem, máte můj obdiv a velký dík. Snažila jsem se nic nevynechat a zprostředkovat vám svůj celkový zážitek. Tak doufám, že se mi to povedlo.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.