Kanazawa se řadí mezi nejkrásnější města, která jsem v Japonsku navštívila. Pro mne je to opravdu skrytý klenot Japonska, které v mém žebříčku japonských měst převálcovalo i takové velikány jako je Kjóto nebo Tokio. Rozkládá se v oblasti středního Honšú a toto město bylo v minulosti jedním z nejbohatších japonských měst. Je taky jedno z mála velkých japonských měst, které bylo ušetřeno bombardování během 2. světové války a díky tomu se tu nachází mnoho architektonických památek. Kanazawě se přezdívá „malé Kjóto“ a je mnohem méně navštěvované a taky známé než Kjóto. Já osobně si myslím, že je to velká škoda. Většina památek je soustředěna v centru města, takže prohlídka není nijak náročná.
ELEGANTNÍ SAMURAJSKÁ ČTVRŤ NAGAMAČI
V této samurajské čtvrti, kde bydleli nejbohatší vazalové pánů Maedo, na vás dýchne atmosféra starých časů. Najdete tu neporušené uličky s hliněnými zdmi a domky. Šindelové střechy ukryté ve stínu honosných stromů krásně ladí s kamennými chodníčky vedoucími k dřevěným prahům domů.
VILA RODINA NOMURA
Tento krásný samurajský dům patřil do vlastnictví rodiny Maeda už po několik generací a hned při vstupu na vás dýchne posvátná atmosféra.
V muzeu najdete krásnou rodinnou samurajskou zbroj.
Procházíte se tu komnatami, které oddělují posuvné dveře z tenkého papíru a indického habru.
Ale upřímně, čím mne toto muzeum dostalo, je veranda a miniaturní zahrada. Pro mne asi nejmalebnější a nejroztomilejší japonská zahrada vůbec. Zahrada je prostoupena krásným tichem, klidem, harmonií a vyrovnaností. Miluju klasické prvky japonské zahrady – vodopád, bonsaje, jezírko s Koi kapry (tito kapři se chovají k dekorativním účelům), kamenný most, lucernu, skalky. Zahrada se pyšní také 400 let starým vzácným stromem japonského voskovníku.
ČTVRŤ GEJŠ
Čtvrť Higashi byla považována za největší a nejokázalejší ze tří oblastí města, kterou obývaly gejši. Pouliční lampy a okna s dřevěným mřížovím dodávají čtvrti osobitou atmosféru, která ve mne vyvolávala velkou zvědavost, co se odehrává za těmito zdmi. Ulice jsou lemovány restauracemi a galeriemi. Do dnešní doby se podařilo dochovat několik původních domů pro gejši.
SHIMA TEAHOUSE
Tato krásná zachovalá čajovna, která je dnes přetvořená na muzeum, pochází z 19. století. Nesmí se tu fotit foťákem, ale mobilem můžete. V horním patře se nachází prostory pro hosty s malými pódii, kde gejša tančila a zpívala. Dole jsou pak ubytovací prostory. Je tu zachován původní nábytek a interiér. Nachází se tu tradiční kuchyň plná různorodých předmětů a nástrojů, které gejši používaly ve svém každodenním životě.
Večer v této čtvrti často uslyšíte hudbu a zpěv, neboť se zde nachází mnoho různých zábavních podniků a divadel.
Typickým prvkem těchto čajoven jsou dřevěné mřížky místo oken (kimusuko), které gejšám zajišťují soukromí. Jde jimi totiž vidět zevnitř ven, ale ne naopak.
V podvečer mřížky dřevěných domů dělají nádherné světelné efekty a zahalují ulice s čajovnami do čarovné atmosféry.
KDO BYLA GEJŠA?
Myslím, že žádná postava tradičních kultur nevzbuzuje tolik fantazií jako právě japonská gejša. Překlad slova gejša znamená umělkyně. Ta zvládala nejen umění ženské koketérie a elegantního vystupování v kimonu k potěše oka. Tyto ženy se věnovaly i poezii, hudbě či tanci. Gejši nebyly ani prostitutky z vyšší společnosti, ani za každou cenu ženy se srdceryvným příběhem. Pravda je, jak to bývá, trochu složitější. V dávných dobách se tyto dívky rekrutovaly z chudých rodin, které je často prodávaly do učení, kde se stávaly tzv. maiko. Od útlého věku byly připravovány na svou budoucí dráhu pod dozorem nové patronky (okásan) i zkušenější kolegyně (starší sestry neboli oné-san) učednicí na gejšu.
Dříve byl život gejši velmi přísný, plný pravidel a povinností. Jakmile maiko prošla rituálem zasvěcením do stavu gejš, musela své vzdělání splácet původní paní. Na druhou stranu se stávalo, že se dalo zpeněžit její panenství. Právo první noci s čerstvou gejšou si mohl zaplatit bohatý kupec, samotné zasvěcení se nazývalo mizuage. Dospělá umělkyně však mohla vést nezávislý život, kdy byla zvána ke společenským banketům ozašiki či k čajovým obřadům, aby předvedla své dovednosti. Jinak měly Gejši svůj společenský statut a byly do jisté míry soběstačné, neboť nezávisely na žádném manželovi. V nejlepším případě gejša získala sponzora – tzv. danna, který ji mohl živit i platit drahé oblečení. Často šlo o ženaté muže, neboť mužská věrnost nebyla ve starém Japonsku žádnou uznávanou hodnotou. Úpadek jejich profese nastal kolem války a americké okupace, kdy se začaly kdejaké lehké holky nazývat gejšami.
V dnešním moderním Japonsku si můžete gejšu objednat dodnes, nicméně je to velmi drahá kratochvíle.
Šance, že ve městě potkám tu pravou gejšu, byla velmi mizivá. Mám však radost, že potkávám spoustu Japonců, kteří jsou oblečeni do místních kimon z půjčovny. A sluší jim opravdu ohromně. Pobíhají tu v dřevěných sandálech spolu s bílými ponožkami. Tak to jim opravdu nezávidím. 🙂
OBCHŮDEK SE ZLATÝMI LÍSTKY
Zastavuji se v obchůdku, který prodává čistící a zlaté plátky, které kdysi Gejšy používaly. Zlato zpevňuje a vyhlazuje, redukuje vrásky a jemné linky, snižuje výskyt pigmentových a stařeckých skvrn a hlavně pleti dodává zářivý a rozjasněný vzhled. Gejši také používaly matující ubrousky, které absorbují přebytečnou mastnotu a odstraní z pleti nežádoucí lesk.
ZAHRADA KENROKUEN
Říká se o ní, že patří mezi tři nejkrásnější zahrady v celém Japonsku. Já v žádné takové krásné zahradě nikdy nebyla. Její název Kenrokuen znamená v překladu „zahrada šesti vlastností“ a těmi jsou: prostornost, ústraní, atmosféra starodávnosti, vtipnost, tekoucí voda a výhled. Všechny tyto vlastnosti musely japonské zahrady tehdy mít. Nachází se tu spousta jezírek, stromů a krásných květin. Je to opravdu taková relaxační kouzelná procházka nádhernými lesy s majestátními stromy a krásnými rybníky.
OMIČO MARKET
Největší trhem s čerstvými potravinami v Kanazawě od doby Edo, je právě tento trh. Je velmi rušný a moc mne baví tato barevná síť uliček, kde najdete soustu obchůdků a stánků.
ZAJDĚTE SI NA SUSHI
Sushi koupíte nejen na marketu, ale můžete jej ochutnat i v některém sushi baru. A třeba budete mít štěstí a zasvětí vás do tajů jeho přípravy.
ŠIRAKAWAGO
NEJKRÁSNĚJŠÍ VESNICE, CO ZNÁM
Kdybych musela žít na vesnici, tak bych určitě chtěla asi žít tady. Tak krásnou vesnici jsem ještě neviděla. Vesnička leží hluboko v Japonských Alpách a díky tomu, že je tak unikátní, byla zapsána i do dědictví UNESCO.
Z Kanazawy sem jezdí každý den autobus. Lístky si koupíte minimálně den předem v kanceláři Higway Express Bus před vlakovým nádražím. Cesta sem trvá okolo 75 minut a budete projíždět krásnou krajinou s nádherným výhledem. Tato vesnice je podle mne moc hezká v každém ročním období. Jsem tu v období léta – tedy v období dešťů. Všechno je krásně zelené.
TRADIČNÍ DOMY GASŠO – ZUKURI
Některé domy jsou tu staré i 250 let. Tato živá vesnice má i výjimečnou historii. Při její návštěvě si uvědomíte, že tu žilo po mnoho generací hodně rodin pěstujících hlavně rýži a spoustu dalších plodin.
Domy jsou tu postaveny ve stylu v gasšo stylu. To jsou unikátní stavby, které nikde jinde nenajdete. Jejich charakteristickým prvkem je strmá šikmá střecha ve tvaru trojúhelníku, připomínající sepnuté ruce při modlitbě, z čehož právě pochází její název gasšo. Tyto domky mají 3-4 poschodí, tak aby tu mohlo žít 20-30 lidí. Pro dosažení nejvyšší možné míry větrání a světla mají tyto domy obrovská okna. Velkou raritou je, že zde nebylo použito žádných hřebíků a trámů. Vzpěry jsou posvazovány jen slaměnými provazy, které drží konstrukci pohromadě.
PĚSTOVÁNÍ BOURCE MORUŠOVÉHO
A čím je ještě vesnička proslulá? Bourcem morušovým! Tato housenka se živí výhradně listy moruše a stromy morušovníku se právě v údolí Širakawago přirozeně vyskytují. Housenky musí během 30 dnů, po kterých se zakuklí, nabrat až 9 000 krát větší hmotnost a na výrobu jednoho kimona je potřeba hedvábí z 2100 housenek. Proto Japonci vymysleli tak prostorné domy, aby se tam všechny vešly. K výrobě jednoho kilogramu hedvábí je zapotřebí asi 2000-3000 kokonů (ochranných kukel).
VYHLÍDKA NA VESNIČKU
Na vyhlídku v pohodě dojdete pěšky. Cesta trvá zhruba 20 minut. Následně se vám naskytne nádherný výhled a máte celou vesničku jako na dlani. Vesnička je to malá, ale i tak tu zůstávám víc než půl dne. Baví mne pozorovat všechny ty detaily.
Dávám si kávu v jednom z upravených domků, kde si skoro v ležící poloze užívám úžasnou atmosféru.
SKANZEN – OTEVŘENÉ MUZEUM V PŘÍRODĚ
Vzadu za řekou leží skanzen, kde stojí 26 tradičních budov ve stylu gasšo-zukuri, které sem byly přemístěny z menší či větší dálky. Kromě klasických farmářských domů je tu i vodní mlýn, svatyně, chrám a hospodářské budovy. Já mám taková muzea pod širým nebem moc ráda.
Doufám, že jsem vás nalákala, protože podle mne tato místa stojí za návštěvu. Pokud byste se rozhodli zůstat pouze jeden den v Japonsku a strávili je na těchto místech, tak neuděláte chybu.
Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.
Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a Facebooku.
