SVATOJAKUBSKÁ CESTA NA JIŽNÍ MORAVĚ

Moraváci zbystřete! Ale i vy přespolní! 🙂 Tak jako každý Čech by měl jednou vylézt na horu Říp, tak by každý Moravák měl vykonat cestu po jižní Moravě! Aby třeba věděl, jak vypadá i sousední dědina. 🙂 A co třeba se vydat po Svatojakubské cestě a to z Brna do Mikulova? Trasa má jen 75 kilometrů a poutníky dovede až k Mikulovu, kde se napojuje na rakouské cesty. A vůbec nevadí, že ji nepůjdete ve Španělsku či Portugalsku. Místo španělských nebo portugalských vinic, budete míjet ty moravské. A to je vám taky nádhera! Místo v oceánu se můžete vykoupat třeba v rybníku na Pálavě.

A PROČ SE VYDAT PRÁVĚ NA POUŤ?

Je to dar, který si v sobě ponesete až do konce života. I když nebudete mít úplně jasnou představu, do čeho jdete. Ale když budete odvážní, věřte, že vás budou čekat samé příjemné zážitky. Možná objevíte místa, kam byste v životě nejeli a díky této cestě neobjevili. A to by byla velká škoda. Ráda bych vám ukázala místa, která jsem objevila já. Občas jsem odbočila z cesty a zase se vrátila. Protože to se může! 🙂

TRASA: BRNO – RAJHRAD – VOJKOVICE – ŽIDLOCHOVICE – NOSISLAV – VELKÉ NĚMČICE – UHERČICE – POPICE – STRACHOTÍN – DOLNÍ VĚSTONICE – (PAVLOV) – SIROTČÍ HRÁDEK – STOLOVÁ HORA – MIKULOV

BRNO

Cesta začíná u kostela Sv. Jakuba. Nebudu vás zdržovat detaily, protože už jsem o tom psala, když jsem šla opačným směrem z města Brna do obce Suchý (článek tady).

Budku s razítky najdete na mřížích kostela Sv. Jakuba.

Přes náměstí Svobody se dostanete k hlavnímu nádraží, podejdete železniční viadukt a ulicí Křenovou a Masnou se dostanete až k řece Svitavě. Odtud budete směřovat stále jižním směrem až k soutoku s řekou Svratkou u OC Olympia a pak stále směr Rajhrad.

Street art žije i v Brně.

V Brně cestu označenou nenajdete, ale jakmile se dostanete z města, poutní cesta bude značená žlutými šipkami. Člověk by si řekl, že tuto část zvládne zcela v pohodě. Vždyť přece jdete z města.

Bohužel, opak je pravdou. Jakmile jsme Brno opustili, čekala nás vysoká tráva plná bodláčí, kopřiv a vysokého obilí. Místy si ani nedalo jít. Byli jsme celí poškrábaní a hlavně poprdlení od kopřiv, takže jsem si chvílemi přišla jako opravdový poutník.

Od soutoku řek pokračuje Svatojakubská cesta po levém břehu Svratky k mostu, který spojuje Rajhradice a Rajhrad. My jsme zvolili ubytování v Rajhradicích.

RAJHRAD

Město bylo založeno starými Slovany jako opevněné sídlo na významné obchodní cestě z Vídně do Brna a dále na Polsko. Původně se na řece Svratce rozkládalo velkomoravské blatné hradiště, které zaniklo. V jeho blízkosti však vznikala ves a právě tu byl knížetem Břetislavem založen benediktinský klášter.

Razítko do credenciálu získáte v poutnické budce na zdi vedle kostela.

BENEDIKTINSKÝ KLÁŠTER ANEB BENEDIKTINSKÉ OPATSTVÍ SV. PETRA A PAVLA

Benediktinský klášter v Rajhradě je nejstarším klášterem na Moravě. Vzhledem ke svojí strategické poloze na cestě do Brna byl klášter v průběhu staletí mnohokrát vypleněn a vypálen, nakonec byl ale vždycky obnoven. Klášter se stal jedním z významných  center moravské vzdělanosti.

Opatský chrám sv. Petra a Pavla je trvale využíván k bohoslužbám.
V areálu kláštera benediktíni chovají pávy.

AKCE K

a

NA PAMÁTKU VÁCLAVA JANA POKORNÉHO

Klášter má velmi bohatou historii. Mne však zajímala ta, která se točí kolem 20.století.  Přiznám se, že jsem se do Rajhradu moc těšila. Vedla mne sem zcela osobní záležitost. V Rajhradě totiž působil babiččin strýc Václav Jan Pokorný, moravský římskokatolický duchovní, rajhradský benediktin a opat rajhradského kláštera. Byl totiž posledním nositelem titulu Moravského zemského preláta. Babička a v podstatě celá rodina mu říkali „strýček velebníček“. Byl moc hodný a všichni ho měli rádi. Na tom by nebylo nic tak zvláštního. Jenže on  zde působil v nejtemnějším období kláštera a to v době jeho násilného zrušení v roce 1950. Ano, stejně jako ostatních klášterech v této době i tady proběhla „AKCE K“.

Díky tomu, že jsem začala pátrat po pra pra strýcově minulosti, se mi podařilo kontaktovat fr. Františka J. Teistera a získat od něj spoustu informací o strýčkovi, ale i tyto fotografie z jeho archívu.

Tato akce  proběhla krátce po komunistickém převratu. Psala jsem o ní už v článku, kdy jsem putovala po Svatojakubské cestě – Všerubské traselánek tady). Tato dokonale připravená a vykonstruovaná monstrózní akce měla za následek, že staroslavný benediktinský  klášter byl zrušen a řád rozpuštěn. Náš strýček byl internován a eskortován do internačního kláštera v Želivi. Co se týče jeho vlastních věci, zůstalo mu jen málo. Něco se mu podařilo narychlo schovat u svých známých. Zbytek svého života strávil v Žernůvce. Upřímně si nedovedu představit, že by někdo zakázal dělat, co mám ráda, nesměla vlastnit svoje věci a musela celý zbytek života žít jen na jednom místě. Divná to byla doba. Strýček rád fotil, četl, měl rád historii a psal. Možná jeho geny nějak připutovaly přes generace ke mně. V Rajhradě jsem navštívila jeho hrob a poklonila se jeho památce. ♥

Pozůstatky na období „vlastnictví“ klášterního komplexu Československou lidovou armádou dodnes dokládají čísla na zemi.

Naštěstí tyto zdevastované objekty byly vráceny řádu, který za podpory mnohých institucí, fondů a dárců postupně rekonstruuje celý areál.

PAMÁTNÍK PÍSEMNICTVÍ NA MORAVĚ

Byl zde otevřen Památník písemnictví na Moravě, který spravuje slavnou benediktinskou knihovnu s 65 000 svazky knih. Klášter tady znovu ožívá a navazuje na téměř tisíciletou historii benediktinské komunity v Rajhradě. V rajhradské knihovně byly v minulosti soustředěny iluminované rukopisy královny Rejčky a další vzácné prvotisky.

Bible kralická

KLÁŠTERNÍ KNIHOVNA

Opravdu hluboký zážitek ve mě vyvolala klášterní knihovna – jedna z největších v České republice. Je to takový zvláštní pocit, který se vám nedostaví při prohlídce zámeckých sálů. Knižní regály tu najdete všude, kam se člověk podívá. Desetitisíce knih tu spočívají svázány v deskách z bílé vepřovice a stále budí úžas. Svým způsobem vás vyzývají k pokoře. Najdete tu i tajnou chodbu.

KLÁŠTER SESTER TĚŠITELEK  A AKCE „Ř“

I na tomto klášteře komunistický režim zanechal svou stopu. Krátce po komunistickém převratu v roce 1951 tu proběhla akce „Ř“. Akce Ř byl krycí název pro nezákonné zavírání ženských klášterů a rušení ženských řeholních řádů v komunistickém Československu. Generální představená Marie Marta Vintrová byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena k 17 letům vězení. Amnestií byla propuštěna po devíti letech. Sestry byly vyvezeny do pohraničí a přiděleny k práci v továrnách. Klášter byl následně obsazen Československou lidovou armádou. Kostel se změnil na skladiště a později na kinosál. Do zdevastovaného areálu kláštera se mohly sestry vrátit v dubnu 1994. V rajhradském mateřinci je zřízeno malé muzeum, jehož exponáty názorně vypovídají o dramatických osudech kongregace.

Klášter dnes žije opět svým životem. V jeho areálu byl otevřen domov pro seniory, který nese jméno zakladatelky řádu Dům Matky Rosy. Sestry se přednostně věnují ošetřování nemocných.
V areálu najdte i takovéto krásné růže.

HOLASICE

Svatojakubská cesta dále z Rajhradu vede po červené značce. V obci bývaly dvě cihelny a mlýn, který byl zničený švédskými vojsky kolem roku 1645. Alejí se projdete až do Holasic. Zde se nachází budka s razítkem.

VOJKOVICE

Ve Vojkovicích se nachází kostel Sv. Vavřince. Razítko najdete v poutnické budce na plotu u kostela.

Pokud nemáte mapu, můžete se vydat po žlutých šipkách.

ŽIDLOCHOVICE

V tomto městě na soutoku Svratky a Litavy najdete barokní zámek s anglickým parkem, kdysi letní sídlo prvního prezidenta T.G. Masaryka. Nad městem najdete rozhlednu Akátová věž. V starobylé vsi se nachází kostel sv. Vavřince. Pomalými krůčky se odtud dostanete k rozcestníku turistických tras u zámku v Židlochovicích, kde je svatojakubská infotabule. Nezapomeňte si tu dát razítko. Poutnická budka je umístěná zezadu tabule.

NOSISLAV

V této hezké vesničce se nachází malebné vinné sklepy. Cennou památkou je raně gotický kostel sv. Jakuba Většího. Ves Nosislav byla v 15. století povýšena králem Matyášem Korvínem na městečko se všemi výsadami, které spočívaly v udělení obecního znaku, pečeti a konání výročních a týdenních trhů. Poutní cesta tu pokračuje k unikátnímu opevněnému kostelu sv. Jakuba Staršího v Nosislavi.

VEDRŮV VINAŘSKÝ LIS

Vedrův vinařský lis z dubového dřeva byl na toto místo vyzdvižen ze sklepa č. p. 129. Právě tady si můžete dát razítko do credenciálu.

KAPLIČKA SV. JANA NEPOMUCKÉHO

Barokní kaplička se nachází v Masarykově ulici v Nosislavi. Je dokonce sepsaná na státním seznamu památek. Stáří kapličky je odhadováno na více než 150 let. Určitě vás zaujme socha světce, která je vytvořena z lipového dřeva a to v životní velikosti.

VELKÉ NĚMČICE

Tato ves má dlouhou vinařskou tradici, kterou připomíná velký dřevěný vřetenový lis z roku 1882, umístěný v parčíku v centru městečka. Poutnická budka je i zde u vinařského lisu.

UHERČICE

Uherčice jsou rovněž vinařská obec. Dominantou obce je kostel sv. Jana Křtitele. Z Uherčic vede Svatojakubská cesta po červené značce k vinným sklepům a potom do Popic.

POPICE

V Popicích stojí kostel sv. Zikmunda, barokní fara a poutní kaple Panny Marie Bolestné. Sklepní ulička se nachází na jižní části vsi. Sklepy tady pochází nejčastěji z 2. poloviny 19. století. Popice patřily k poměrně bohatým vsím, neboť značnou část poddanské půdy zabíraly vinice. O jejich kvalitě svědčí i to, že víno z popických vinic bylo dodáváno i na český královský stůl. Nám cestou do Popic a vlastně i v obci pršelo. Jednou dokonce nás překvapil i velký blesk a já jsem přemýšlela, kam bych se schovala.

Takové hezké makové pole před Popicemi by byla škoda nevyfotit.
Viděli jste film Terapie láskou s Bradley Cooperem? Jak tam, aby se udržel fit, běhá navlečený v pytlích na odpadky? Tak trošku jsem se cítila i já. 🙂
Foceno za deště.
Jeden úsek jsme šli celou dobu v bahně. Pořád jsme se bořili a chvílemi to vypadalo, že to snad nedáme. Bohužel jsme nemohli tento úsek obejít, protože bahno bylo opravdu všude. 🙂

Mušle – symbol Svatojakubské cesty.

STRACHOTÍN

Strachotín je malá obec. Věděli jste, že právě tudy vedly kroky našich nejproslulejších věrozvěstů Cyrila a Metoděje? Obec zřídila pro poutníky u kostela sv. Oldřicha a Metoděje moc hezkou svatojakubskou lavičku. Na hřbitovní zdi najdete poutnickou budku s razítkem. Odtud je to jen 500 m na hráz rozdělující Novomlýnské nádrže.

Já pořád po cestě obdivovala malé kapličky. Tato moc hezká se nachází u Strachotína.
Svatojakubská lavička u kostela

Po hrázi novomlýnských nádrží přijdete záhy k Dolním Věstonicím.

DOLNÍ VĚSTONICE

Asi po 2 km se dostanete do Dolních Věstonic. Kdo by neznal Dolní Věstonice?! Je to světoznámé archeologické naleziště. Anebo jinak, kdo by neznal Věstonickou Venuši?! Ano, je to právě ona, nejproslulejší soška a jeden z nejznámějších nálezů tady na jižní Moravě. Městečko se nachází na severním úpatí Pavlovských vrchů a na břehu vodní nádrže Nové Mlýny. V 16. století bylo městečko významnou habánskou obcí.

Jako nebudu vám lhát, ale dostala jsem tady šílený hlad. Snědla jsem takové kombinace, že se divím, že jsem se z toho nepo…Palačinky s povidly a mákem jsem zkrátka nemohla odolat! 🙂
Vínko a k tomu tlačenku. Na a byla jsem v pohodě.
Husí plácek neboli Habánské náměstí je památkou na působení habánů. Je obklopený starými sklepy a vinařskými domky.
Vinné sklepy se nacházejí také ve Sklepní uličce ve východní části obce směrem na Pavlov.
Tož jako na Pálavě je moc krásně.

Kousek za kostelem sv. Michala pak červeně značená cesta stoupá strmě vpravo ke hřbitovu a mezi vinohrady. My tady scházíme ze Svatojakubské cesty a pomalými krůčky se loudáme k obci Pavlov, kde máme předem objednaný noclech.

Poutnická budka je na bráně hřbitova.

PÁLAVA

Musím říct, že na Pálavu je radost pohledět. Jsou to jedny z vizuálně nejúchvatnějších míst, které znám. Zeleň lesů se tu protíná s modrými hladinami rybníků, jezer a řek. Příroda se tu mísí s památkami. Většina z nás si z historie představí lovce mamutů, což je v pořádku. Málo se ovšem ví, že tato krajina byla před více než 2000 lety osídlena i Kelty.

Není to krása!
Pálavský anděl lásky – tato nově zbudovaná socha se nachází uprostřed vinohradů nad Dolními Věstonicemi v severním svahu Děvína. Tato útlá kovová figura v životní velikosti na betonovém podstavci s sebou nese pořádný hrozen vína i silný příběh. Obličej sochy má podobu neteře iniciátora, která jako mladá zemřela kvůli vážné nemoci. Sochu vysvětil mikulovský probošt Pavel Pacner a přitom se zmínil, že pohled anděla směřuje přímo k věži místního kostela.
Můžete se tu vydat i po stopách lovců mamutů.
Boží muka pod Děvičkami se nacházejí asi sto metrů od okraje obce Pavlov u rozcestí s bývalou hlavní cestou do Dolních Věstonic. Jedná se zřejmě o lidovou barokní stavbu z 18. století. Výzdoba ve výklencích pro sošky a obrázky se sice nezachovala, ale jinak jsou boží muka dobře udržovaná.

Výhled na Pálavu a vlnící se hřbety vinic je opravdu úžasný. Můžete dokonce zahlédnout plachetnice, které brázdí jezero. Takový pohled se vám neomrzí. A kdyby náhodou ano, zkuste na něj podívat přes skleničku s vínem. 🙂

PAVLOV

Pavlov je odbočka ze Svatojakubské cesty. Upřímně mi to vůbec nevadilo. Toto místo mám totiž moc ráda. Ruce si tu podávají vinice, skály a voda. Není nad to zažít ve vinařském kraji tu příjemnou pohodu, když se večer procházíte kolem sklepů a z pootevřených dveří zní tu a tam cinkání skla, klábosení či zpěv. Pavlov je přesně takové místo.

Socha sv. Floriána
Na náměstí najdete opravdu překrásné barokní domky.

BAROKNÍ VINAŘSKÉ DOMY V PAVLOVĚ

Sklepní uličky jsou takováto místa, kde se po staletí místní vinaři snaží proměnit slunce, půdu a plody révy na víno. Pavlovská náves je dávné bydliště zámožných vinařů a přilehlé uličky Česká a Na cimbuří vás zavedou do míst přímo ukázkového venkovského baroka. Tyto sklepní domy jsou památkově chráněné. Postavili si je drobní majitelé okolních vinic. V přízemí domů jsou vstupy do lisoven, z nichž pak chodby pokračují dál do sklepů. Mně osobně se moc líbily bohatě zdobené štíty.

Říká se: Odrůda je matkou vína, poloha otcem a ročník jeho osudem. Po většinu roku zde převládá mírné středoevropské klima. Úrodu sice občas ohrozí jarní mrazíky, letní krupobití či nadměrné srážky. Vznikají tu jedinečná aromatická vína.
Na Mikulovsku se rodí znamenitý Ryzlink vlašský, ale moje nejoblíbenější je Pálava.

Je to tu takové celkově fajné. V lisovnách jsou nyní prostory k posezení pro hosty a většinou v horním patře se můžete většinou i ubytovat.

Není nad to si dát čerstvý chleba, škvarkovou pomazánku a k tomu skleničku vychlazené Pálavy.

ARCHEOPARK PAVLOV

Archeopark Pavlov je moderní expozicí zpřístupňující jednu z nejvýznamnějších pravěkých lokalit doby lovců mamutů na světě. Na začátku prohlídky zhlédnete prezentaci, která nezapomíná na zajímavou historii výzkumů, spojenou tradičně s nálezem Věstonické Venuše a vyzdvihuje nejcennější objevy. V unikátní architektonické stavbě, vstupující pod zem na úroveň nálezových vrstev, jsou prezentovány kamenné a kostěné nástroje, které byly používány v každodenním životě i při lovu. Naleznete tu repliku Dolnověstonického hrobu tří mladých jedinců, kopie sošek Venuší či plastiky zvířat. Unikátním prvkem instalace je skládka mamutích kostí, jež zůstala po svém odkrytí na původním místě. Budete mít tak představu o práci archeologů pracujících v terénu.

Tato stavba nemá v Česku obdoby. Ze země vykukují nepravidelné věže se šikmými stěnami z betonu, jež evokují bílé vápencové pálavské skály. Unikátní stavba archeoparku byla oceněna prestižní cenou Stavba roku 2016.
Věstonická venuše je keramická soška nahé ženy vyrobená z pálené hlíny pocházející z mladého paleolitu a datovaná do období 29 000–25 000 let př. n. l. Tato figurka  je nejstarší známá keramická soška na světě.  Její objev vyvrátil dosavadní domněnku, že keramika nebyla v době paleolitu ještě známá.
Můžete nahlédnout i do kruhového hrobu se třemi kostrami mužů. Upoutají už svojí polohou – jeden leží na boku, prostřední na zádech a další na břiše.

PAVLOVSKÉ VRCHY ANEB PÁLAVA

Tato výrazná vápencová bradla se táhnou od Dolních Věstonic až k Mikulovu. Krajina Podpálaví je posetá vinicemi, které produkují ty nejlepší vína Mikulovské vinařské oblasti.

Vydáváme se opět podél vinohradů až k Děvičkám.

DÍVČÍ HRADY – DĚVIČKY

Děvičky jsou další úchvatnou dominantou Pálavy plnou pověstí. Protože tu bylo hodně lidí a už jsem tu dvakrát byla, tak jsme je obešli. Svatojakubská cesta odtud vede hřebenem Pálavských vrchů kolem vrcholu Děvín.

Před hradem stojí tři skalní útesy. Jsou to podle pověstí zkamenělé dívky. Odtud pochází i název hradu. V jedné z pověstí to byla tatarská princezna a její družky. Podle jiné tři dcery pána hradu Arnulfa, které chtěl zneuctít ďábelský Trabaccio. Další pověst hovoří o třech neposlušných zámeckých dcerách zakletých svojí matkou. Za tichých nocí se prý od těchto kamenů ozývá tichý nářek.

DĚVÍN

Svými 550 nadmořské výšky je vrch Děvín viditelnou dominantou stejnojmenné národní přírodní rezervace, kde se nachází nepřeberné množství vzácných a chráněných rostlin a živočichů.

STOLOVÁ HORA A SIROTČÍ HRÁDEK

Sirotčí hrádek je postavený na dvou skalách oddělených roklí. Na jedné skále stával palác a na druhé strážní věž.  Obě rokle spojoval most. Dnes je zpřístupněná pouze zřícenina paláce. Říká se, že Sirotčí hrad je jednou z nejpěknějších a nejromantičtějších hradních zřícenin. Patří k Pálavským vrcholům jako třeba Romeo k Julii.

KLENTNICE

Vinařská obec Klentnice na pálavských svazích je nejvýše položenou obcí Břeclavska. V obci nepřehlédněte památný strom, lípu u sochy sv. Jana Nepomuckého. Klentnice je součástí Biosférické rezervace (BR) Dolní Morava, která je nejmladší a nejmenší u nás.

Cesta ze Sirotčího hrádku do Mikulova nám krásně ubíhá. Jdeme celou dobu až po červené až do Mikulova.

KOZÍ HRÁDEK

Jednou z dominant města Mikulova je Kozí hrádek. Na jeho vrcholu byla v 15. století vybudována dvoupatrová dělostřelecká věž s ochozem a střílnami. Věž sloužila jako další obranný prvek města a zejména zámku. Nyní slouží jako odpočinkové místo s výhledem na historické jádro města a jeho okolí.

Omlouvám se, ale nějak jsem si to tady zapomněla vyfotit. 🙂

MIKULOV

Po příchodu do Mikulova jsem si přišla, jako bych navštívila nějaké italské město. Jeho panorama je naprosto unikátní a genius loci nekonečný.

Město pro mne symbolizuje nejen víno, ale i nádhernou architekturu. V centru vás historie bude provázet na každém kroku – Dietrichsteinská hrobka, měšťanské domy, barokní sochařské památky a nad náměstím se tyčí dominanta města, krásný barokní zámek s vinařskou expozicí a  starobylou židovskou čtvrtí. Proto vás neudiví, že toto pohádkové město je památková rezervace. Jde to poznat zkrátka na každém kroku.

Tak tady jsme nebydleli, tak jsem si to aspoň vyfotila.
Dietrichsteinská hrobka – za nás byla bohužel zavřená.

Krásné náměstíčko v Mikulově.

MIKULOVSKÝ ZÁMEK

Zámek v Mikulově je jeden z nejmalebnějších moravských zámků. Siluetu mohutného zámku můžete zahlédnout už z dálky. V jeho zdech pobývala řada známých osobností, mezi jinými i císař Napoleon. K nejzajímavějším součástem zámku patří zámecká knihovna a sál předků. Nyní je zámek sídlem Regionálního muzea v Mikulově a naleznete zde hned několik zajímavých expozic. Unikátní na zámku je expozice vinařství v zámeckém sklepě s obřím sudem.

Mikulovský zámek.

SVATÝ KOPEČEK A KŘÍŽOVÁ CESTA

Svatý kopeček je jedním z kopců Pavlovských vrchů, výraznou přírodní dominantou Mikulova. Zároveň je to i významné poutní místo. A toto byl můj cíl. Teda ještě jsem si to myslela. 🙂

Svatý kopeček na jižní Moravě.

Možná to nevíte, ale původním názvem je to Tanzberg. Na kopci se nachází kostel sv. Šebestiána, zvonice a křížová cesta. Svatý Kopeček je významným poutním místem.

Kostel s křížovou cestou byl vybudován díky Františkovi z Dietrichsteina poté, co Mikulov zažil rozsáhlou morovou epidemii. Na Svatém kopečku se nalézá množství zákonem chráněných druhů rostlin. Proto byl vyhlášen botanickou a přírodní rezervací. Na vrchol Svatého kopečku až k poutnímu kostelu sv. Šebestiána, zvonici a Božímu hrobu vás zavede křížová cesta.

Část trasy vás na vrchol Svatého kopečku tvoří křížová cesta, která je jednou z nejstarších v českých zemích. Je tvořena 14 kapličkami (zastaveními) a dále kaplí svatého Šebestiána, zvonicí a kaplí Božího hrobu, které jsou na vrcholu Svatého kopečku.

Výhled na Mikulov byl opravdu moc pěkný.

Do kopce už jsem šla s jakousi lehkostí, protože ta vidina, že už bude konec, mne nenutila rychle kráčet dopředu. Chtěla jsem si konec cesty pořádně užít. Na kopci se nachází kostel sv. Šebestiána, zvonice a křížová cesta. Na Svatém kopečku se nalézá také množství zákonem chráněných druhů rostlin. Proto byl již v roce 1946 vyhlášen botanickou rezervací a od roku 1992 přírodní rezervací.

Do Credenciálu jsme si dali poslední razítko.
Jako kdybych získala zlato.

Nyní se pro mne stal Mikulov novou srdcovkou. ♥ Ráda bych se sem vrátila třeba na tradiční třídenní slavnost Pálavské vinobraní, které se koná vždy druhý víkend v září (zrovna to hezky vychází na moje narozeniny). ♥

Taková upřímná radost, když si myslíte, že jste už na konci svého putování.

A JE TO OPRAVDU KONEC PUTOVÁNÍ? 

Tak původně jsem si myslela, že ano. Proto jsem se tak radostně fotila na Svatém kopečku. Jenže mi bylo řečeno dalšími poutníky, že tady cesta nekončí a měla bych pokračovat až na hranice. Tak, jak jsem to udělala v případě Svatojakubské cesty ve Všerubech. Musím říct, že tento kousek cesty byl nejméně záživný. Čekala jsem, že na hranicích bude nějaký svatojakubský kámen a ono nic. Jen cedule o pokračují cestě do Rakouska. A já se tak těšila. 🙂

Tak fanfáry jsem nečekala, ale toto. 🙂

A tak jsem narychlo zběhla k sousedům a slavnostně se vyfotila se slunečnicovým polem.

Tož slunečnice mají v Rakousku moc pěkné.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem. 🙂

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.

Comments

  1. Petra says:

    Moc pěkné čtení, děkuji za inspiraci. Měla jsem tendenci dávat k fotkám like, až pak jsem si vždycky uvědomila, že jsem na blogu a ne na facebooku 😀

    1. Sylva says:

      Dobrý den Petro, tak to mne moc těší, že se vám článek líbil. Sylva

  2. Eva Sedlakova says:

    Paráda. Super trasa i počtení.

    1. Sylva says:

      Dobrý den Evo, tak to mne moc těší, že se vám t líbilo. Sylva

  3. Pavla says:

    Moc děkujeme za krásné články o Svatojakubské cestě, chystáme se na ní aspoň tady na Moravě a díky vám víme kde hledat razítka do pasu. Dle vašeho cestopisu jsme zatim zdolali Jedovnice -Rudice a Křtiny. Takže velké díky za inspiraci jste skvělá ❤️

    1. Sylva says:

      Děkuji moc, to mne těší. Ať vás Svatojakubská cesta baví a razítek není nikdy dost!:-)

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.