Možná patříte mezi ty, kteří pomýšlí na to, že by se rádi vydali na Svatojakubskou cestu, ale pořád neví, odkud se na cestu vydat. A co rovnou pěkně od domu? Já se rozhodla, že svoji cestu začnu pěkně v Praze, kde bydlím. Možná to nevíte, ale Svatojakubská cesta vede i Prahou. Není sice označena žádnou mušličkou, ale to vůbec nevadí.

Trasa: Kostel sv. Václava na Proseku – Stará osada Prosek – Jetelka – Flajšnerka – Park Podviní – Libeňský zámek – Troja – Stromovka – Letná – Anežský klášter – Haštalské náměstí – Kostel sv. Jakuba Většího (tady ovšem cesta nekončí a na další pokračující putování se se mnou vydáte v dalším článku)

KOSTEL SV. VÁCLAVA NA PROSEKU

Svatojakubská cesta Prahou začíná od kostela sv. Václava na Proseku. A protože bydlím na Praze 9, musela jsem jen pěkně vyšlápnout prosecký kopec. Kostel byl založen knížetem Boleslavem II. v roce 970. Podle pověsti tu kníže projížděl se svými druhy od Staré Boleslavi. Přemohla ho tady únava a usnul. Ve snu se mu zjevil jeho strýc Václav, který mu na tomto místě přikázal vystavět chrám. Boleslav přání svého zavražděného strýce splnil a stavbu zasvětil jeho památce. Údajně šlo o první kostel zasvěcený tomuto světci.

STARÁ OSADA PROSEK

Od kostela se pěkně projdete starou osadou Prosek, která tu existovala již ve 12. stol. Bývaly zde vinice. O jejich existenci svědčí vinařský sloup. Původní sloup z první poloviny 17. století stával na hranici mezi Prosekem a Libní u silnice nad vinicí Michálkou. Dnes na náměstíčku stojí replika, kolem které se dostanete směrem k Prosecké ulici. Tu přejdete a půjdete pěkně z kopce dolů kolem viničních usedlostí Jetelka a Kelerka.

JETELKA

Z kopce dolů budete procházet i kolem rybníčku, který byl pro osadu důležitý. Po dlouhá století byl jediným zdrojem vody pro Prosek postavený na náhorní písčité rovině. Toho využili  dva vysloužilí vojáci, kteří sloužili v Alpách, kam byla voda do hor dopravována pomocí oslů.

Zavedli stejnou praxi a vodou z rybníčku zásobovali chalupy, dvory a také faru pomocí oslů. Protože se touto vodou křtilo, říkalo se o proseckých obyvatelích, že jsou křtěni oslí vodou.

FLAJŠNERKA

Cesta vede dolů parkem směrem k nádraží Vysočany. V 19. století obec Vysočany tvořilo několik zemědělských usedlostí, které byly poměrně daleko od sebe. Lidé tady žili téměř soběstačným životem. Roku 1965 při výstavbě estakády z Vysočan na Prosek byla většina objektů zbořena, zachována zůstala pouze hlavní neorenesanční vila, vinný sklípek, obydlí šafáře a stáje. Vy pod kolejemi projdete tunelem a vydáte se  do parku Podviní.

PARK PODVINÍ

Park Podviní je chloubou Libně i Vysočan, prostírající se na ploše pouhých čtyř hektarů. Ústředním bodem parku je keltské hradiště ve tvaru hřbetu ještěra s chodbami, tunelem a vyhlídkou nad Dračím jezerem. Park má pěknou odpočinkovou zónu, protéká jím potok Rokytka. Rokytka byla po staletí jediným zdrojem vody pro místní vinařská a zemědělská hospodářství. Podél potoku půjdete ve směru toku až k Vltavě.

KOLČAVKA

Kolčavka je viniční usedlost a nejstarší dochovaná zpráva o ní sahá až do 18. století. Na počátku 19. století byla usedlost přestavěna na honosný letohrádek s anglickým parkem. Na vinici se pěstovalo burgundské a tradovalo se, že je nejlepší v pražském okolí. Dnes je v části Kolčavky instalováno soukromé hasičské muzeum.

Nedaleko Kolčavy si určitě všimnete zbytků železničního mostu přes Rokytku z roku 1875.

U usedlosti podejdete silnici na cyklostezku a stále podél Rokytky dojdete až do Libně.

VÝKLENKOVÁ KAPLIČKA VE STEJSKALOVĚ ULICI

Kaplička pochází z 19. století. Kaplička vznikla  jako skromnější a mladší variace kaplí poutní cesty z Prahy do Staré Boleslavi mimo její hlavní trasu. Místní lidé ji zachránili před zbouráním, když se tam začal na místě starého domu čp. 16 zvaný „U Svobodů“ stavět nový dům.

LIBEŇSKÝ ZÁMEK

Obec Libeň patří k velmi starým místům. První zmínka pochází již z r. 1363. Od kapličky se vydáte k Libeňskému zámečku. V roce 1608 byla v Libeňském zámku podepsána mírová smlouva mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem, známá jako Libeňský mír. A co to bylo za mír? V podstatě od počátku 17. století se u Rudolfa II. opakovaně objevovaly příznaky duševní choroby. Pokusil se dokonce o sebevraždu. Napětí mezi bratry vzrůstalo. Rudolf II. byl přinucen podepsat smlouvu dnes označovanou jako Libeňský mír. Ve smlouvě Rudolf Matyášovi svěřil vládu nad Moravou, Uhrami a Horními a Dolními Rakousy, ve svojí oblasti vlivu si ponechal jen Čechy, Lužici a Slezsko, a přislíbil mu stát se nástupníkem českého trůnu.

PROCHÁZKA PODÉL ŘEKY

Od Libeňského mostu po soutoku Rokytky s Vltavou půjdete stále po jejím břehu až do Troje.  Procházka je to moc příjemná.

PLAVEBNÍ KANÁL

Za povšimnutí určitě stojí slalomový kanál. Toto vltavské sportoviště je určené pro vodní slalom a rafting.  A když budete mít štěstí, tak třeba na tréninku potkáte nějakého kanoistu, raftaře či vodního záchranáře.

TROJA

Podél řeky se pozvolným tempem dostanete do Troji. Za zmínku určitě stojí i zámek Troja, který byl vystavěn v 17. století jako letovisko hraběte V. Vojtěcha ze Šternberka. K zámku patřila i vinice a kaplička svaté Kláry, která je dnes součástí Botanické zahrady. Galerie hlavního města Prahy zde každoročně od dubna do října pořádá sezónní výstavy.

CÍSAŘSKÝ OSTROV

Dále po mostu překročíte Vltavu na Císařský ostrov. Ostrov patří mezi největší pražské ostrovy. Dříve býval na ostrově bohatý společenský život ve výletních restauracích či zahrádkářské kolonii. Stavba čistírny odpadních vod v 60. letech minulého století však způsobila úpadek ostrova jako rekreačního místa, což je upřímně škoda. A proč císařský? Ostrov byl darován českými stavy do osobního majetku císaře Rudolfa II.

Dnes ostrov propojuje Troju se Stromovkou.

KRÁLOVSKÁ OBORA NEBOLI STROMOVKA

Předpokládá se, že Královská obora byla založena králem Přemyslem Otakarem II. ve 13. století. V 15. století byl na jižní náhorní hraně obory vystavěn královský lovecký letohrádek pro Vladislava Jagellonského, pozdější místodržitelský letohrádek. V oboře bylo vysazeno mnoho exotických dřevin a zahradních kultivarů, což vytvořilo z Královské obory významné arboretum. Jakmile projdete celou Stromovkou, dostanete se na Letnou.

LETNÁ

Tato čtvrť a kopec nad Vltavou se nazývá Letenská pláň (Letenská pole).  V minulosti se tu konaly vojenské přehlídky, manifestace, prvomájové průvody, ale i protestní demonstrace. Asi nejvýznamnější byla v mrazivé sobotě a neděli 25. i 26. listopadu 1989. Shromáždilo se tady téměř 800 000 lidí a tyto dny se staly zlomovými v Sametové revoluci. Na Letenské pláni je opravdu krásný pohled na město, které vám tak leží u nohou.

STARÉ MĚSTO

Z Letné se přes Štefánikův most dostanete do Starého města. A to jste skoro už na dosah cíle.

ANEŽSKÝ KLÁŠTER

Anežskou ulicí se dostanete jak jinak k Anežskému klášteru (zvaný též klášter na Františku). Založila jej Anežka Přemyslovna, dcera Přemysla Otakara I.,  s králem Václavem I. v místě bývalého špitálu. Anežka vstoupila do řádu ve svých 24 letech a klášter financovala ze svého věna.  Stala se i jeho první abatyší. Anežka je jedinou ženou, která založila i mužský řád (Křižovníci s červenou hvězdou). Od své smrti byla Anežka ctěná jako světice. O její svatořečení se však žádalo marně po 700 let. Klášter je unikátní gotická památka  a dnes v klášteře sídlí jedna z expozic Národní galerie v Praze.

Na domu v Anežské ulici si všimněte ochranného patníku. Takové patníky sloužily proti poškození nároží domů a  vjezdů do domů a dvorů v úzkých ulicích.

 DŮM V MALÉM DOMKU – č.p. 813

Dům V Malém domku se nachází v Anežské ulici a někdy se mu říká U Božího oka. První zmínka o domu pochází z roku 1588. Zničil jej požár a tak původní je nyní jen sklep. Dnes je to kulturní památka České republiky jakožto součást Anežského kláštera.

NEJMENŠÍ DŮM V PRAZE

Pár kroků od Anežského kláštera se nachází „Nejmenší dům v Praze„, dům č. p. 1043.  Měří 2,25 metru. Architektem domu je Josef Liebel. Dříve tento dům fungoval jako nevěstinec a to asi 40 let, až do roku 1922. Dům zastavěl původní úzkou uličku, kterou se vcházelo do dvora domu U Křikavů v Řásnovce.  Teprve v 19. století se průchod proměnil v obytnou místnost. Nyní je dům památkově chráněný.

HALŠTATSKÉ NÁMĚSTÍ

Pokračujete Řásnovkou přes Haštalské náměstí. Tomuto náměstí vévodí stejnojmenný kostel svatého Haštala s bohatou historií. Možná si jako já říkáte, kde asi se odehrávala dobrodružství Rychlých šípů? Prý je spisovatel Jaroslav Foglar umístil právě sem – do Haštalské čtvrti. Uličky jsou tu docela prázdné a nenajdete tady tolik turistů.

HALŠTATSKÁ KOSTNICE

Haštalská kostnice, později přestavěná na kapli Nejsvětější Trojice, byla na svatohaštalském hřbitově na Starém Městě v Praze již od středověku, pochází z vrcholného baroka.

Kostnice stávala v severovýchodním rohu zrušeného hřbitova u kostela sv. Haštala. Byla postavena v roce 1660 a je na ní zřetelný vliv Kiliána Ignáce Dientzenhofera. V roce 1712 byla přestavěna na kapli Nejsvětější Trojice. Tuto přestavbu připomíná nástěnná malba Nejsvětější Trojice na jižním průčelí budovy. Hřbitov, ke kterému kaple náležela, byl zrušen v roce 1832. Poté byla kaple přestavěna na obytnou budovu. Tomuto účelu slouží budova dodnes.

ULICE VE STÍNIDLECH

A když už tady budete, nahlédněte jedním okem do uličky Ve Stínadlech. Byla to kdysi bezejmenná ulice a název možná vám dává tušit, že tady někde v odlehlém koutu Starého města u Anežského kláštera Vontové možná řešili záhadu hlavolamu. A tak tuto ulici pojmenovalo Sdružení přátel Jaroslava Foglara a radnice Prahy 1 na základě výsledků ankety místních obyvatel jako ulici Ve Stínadlech.

No a odtud se vydáte ulicí Rybnou a Jakubskou až ke kostelu Sv. Jakuba.

KOSTEL SVATÉHO JAKUBA VĚTŠÍHO

Kostel a bývalý klášter sv. Jakuba byl založen Václavem I. r. 1232. Chrám má moc pěkné ozdobné průčelí se štuky. Bazilika je tak trochu ztracená v uličkách Starého Města. Ale jakmile do ní vstoupíte, ohromí vás svým nádherným interiérem a určitě vás upoutá překrásná barokní varhanní skříň z dílny Abraháma Starcka z Lokte.

Kdo jste četli Záhadu hlavolamu od Jaroslava Foglara, možná si vzpomenete na tajemného chlapce Jana Tleskače, který byl v tomto kostele zvoníkem a zde i za tajemných okolností zemřel. Po jeho stopách se vypraví Rychlé šípy. Ocitnou se v labyrintu podzemních chodeb, kde jsou podle autora zřejmě pohřbeni mniši z 18. a 19. století. Milovníci Foglarových knih však zároveň připouštějí, že mohlo jít o jiný kostel, a že autor chtěl čtenáře záměrně zmást. 🙂 Vedle chrámu se nachází budova bývalého kláštera minoritů. V tzv. letním refektáři se konala r. 1337 svatební hostina Jana Lucemburského s královnou Beatricí.

Ke kostelu se váže několik starých legend. Jedna pojednává o zloději, který po bohoslužbě zůstal uvnitř a v noci si začal vesele krást. Když se však napřáhl pro dřevěnou sošku Panny Marie, chytila ho za ruku. Chytila ho tak pevně, že se zloděj nemohl vyprostit a musel počkat celou noc, než přišel překvapený farář. Zloděj se však i nadále nemohl hnout, a tak nezbylo, než mu ruku useknout. Bylo rozhodnuto pověsit ji u vchodu do kostela, aby všem připomínala jedno z Desíti přikázání. Zloděj se ze svého činu kál a jeho ruka visí v kostele dodnes.

Mapka Svatojakubské trasy Prahou

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.

A další dobrá zpráva! 🙂 Pokud jste šli v mých šlépějích, tak jste ušli cca 16 km a to stojí za to, ne? 🙂

 Tady ovšem Svatojakubská cesta nekončí. Na její pokračování se můžete těšit v dalším článku