Vánoční čas miluji. Když jsem byla malá, tak jsem si na Vánoce hrála i v létě. 🙂 Co pro mne představuje vánoční čas kromě vonícího cukroví po vanilce, nazdobeného třpytícího se stromečku, kapra s bramborovým salátem a samozřejmě setkávání se s rodinou, je betlém.

Jako malá  jsem se chodívala dívat ke spolužačce Marušce na betlém k ní domů. Její tatínek Martin Krist totiž takový jeden veliký betlém doma měl. A to nebyl jen obyčejný betlém. Zabíral jednu velikou místnost a figurky v něm byly „šmrcnuté“ slováckým folklórem. Spousta postaviček měla na sobě kyjovský kroj. Ten je krásně barevný, takže to byla úžasná pastva pro oči. A co teprve ty dětské! ♥ Pamatuji se, že mi Maruška jednu postavičku dokonce dala domů. Jenže pak jsme se bály, že to její tatínek pozná, tak jsme ji tam raději vrátily. 🙂

Já však zatoužila spatřit ale ten krásný velký dřevěný, co jsem vídala v pořadech v televizi. A tak při zpáteční cestě z České Skalice do Prahy jsme se vydali i na prohlídku Třebechovického betlému. A musím vás říct, že je to opravdu dokonalý zážitek!

Třebechovický betlém je jediným betlémem v České republice prohlášeným za národní kulturní památku.  Celé muzeum je velmi hezky pojaté. Toto mistrovské dílo obsahuje více než 2000 vyřezávaných dílů. Každá figurka vypráví svůj příběh, takže nevíte, kam s očima.

Hlavním motivem jsou samozřejmě jesličky s Pannou Marií, Josefem a Ježíškem. Další děj se odehrává na sedmi terasách.

Na levé straně najdete na přízemní terase figurky řemeslníků a obyčejných lidí při práci a postupně na dalších terasách hraje třebechovická kapela, místní kováři tu buší do kovadliny či tu najdete průvod, který přišel obdarovat Ježíška.

Na terasách najdete výjevy z obyčejného života prostých lidí. Figurky jsou zhotoveny z lipového a hruškového dřeva. Autor se tu inspiroval skutečnými postavami z Třebechovic a okolí. Najdete tu i autorovy sousedy kováře a jeho známé.

Na dalších terasách najdete biblické výjevy od zvěstování Panny Marie po ukřižování Ježíše Krista až po jeho nanebevstoupení. A dokonce i mezi biblickými postavami jsou prý rozeznatelní někteří občané Třebechovic.

Slon  – to je jediná figurka, která se za dobu existence betlému ztratila. Nevrátila se z EXPA v kanadském Montrealu. Restaurátoři tak museli vyrobit jiného slona, ale protože vypadal trošku jinak, vznikl ještě třetí slon. A to je už opravdová kopie toho prvního.

Hodinová věž je opravdu nádherná. Jsou to vlastně funkční hodiny na věži. Ty jsou však nyní vypnuté.

Snímání z kříže – výjev z křížové cesty je až nahoře a je tak trochu ve stínu a není na něj úplně dobře vidět. Je však jeden z nejpropracovanějších a umělecky nejcennějších prvků betléma.

Truhlář – celkem nenápadná figurka, která pracuje u ponku a řeže na pile. Je zajímavá tím, že v ní vyobrazil autor betlému Josef Probošt sám sebe i s knírkem, který je pro něj tak typický.

Kluk na stromě – to je Ludva Fabián, který řezbářům pomáhal. Probošt ho za to vyřezal. A vyřezal ho schválně na stromě, protože věděl, že chodí do sadu na cizí ovoce.

Kromě pohyblivého betlému Josef Probošt vytvořil i další řezbářská díla. Vyřezal model hradu Potštejn.

Pohybový mechanismus betlému je celý ze dřeva. Převládá tu buk, třešeň a habr. Skládá se z více než 150 různých ozubených kol a dřevěných pák, řetězů a řemenů. Dnes je tu malý elektrický motorek, který nahrazuje kliku, která dříve uváděla celý betlém do pohybu.

A JAK TO VŠECHNO ZAČALO?

Tvůrcem betlému je Josef Probošt. Vyučil se truhlářem. Když se vrátil z vojny, tak převzal hospodářství po svém otci. Oženil se s mladší Annou, která byla o 15 let mladší. Rok po svatbě se manželům Proboštovým narodil syn Josífek. Brzy však zemřel a jeho odchod zanechal v srdcích obou rodičů velký smutek. A tak se Josef rozhodl, že svoji ženu překvapí a to vlastnoručně vyřezávanými jesličkami. Ty jí věnoval na Vánoce roku 1885. Ty se líbily nejen manželce, ale i přátelům a sousedům. A po tomto úspěchu se rozhodl vytvořit betlém mnohem větší.

Spřátelil se s Josefem Kapuciánem, který mu do betlému vyřezával figurky. Sám se věnoval tvorbě krajiny a architektuře. Betlém ho bavil natolik, že ztratil zájem o práci v hospodářství a veškerou práci zanechal na své ženě a dceři. Jeho dalším spolupracovníkem se stal sekerník Josef Friml a díky němu se celý betlém dal do pohybu. Co bylo pro něj velmi důležité, aby se figurky pohybovaly přirozeně.

Betlém stavěli do délky, tak aby s ním mohl cestovat. Sotva jej pořádně dokončili, přišla I. světová válka. Ta jim znemožnila jejich cestování po poutích a výstavách. A tak se nedostavil očekávaný finanční úspěch a z Probošta se stal zatrpklý a mrzutý člověk. Když zemřel, tak po dobu osmi let se o betlém nikdo nestaral, protože přinesl zklamání.

Proboštova dcera jej prodala a betlém začal zase sklízet slávu. Přečkal i II. světovou válku. Po jejím skončení začala vládnout komunistická strana a betlém přešel do majetku státu. Předseda místního Národního výboru dokonce prosazoval, že betlém je třeba spálit, protože je produktem náboženského tmářství. Naštěstí neuspěl. Počátkem šedesátých let se betlém díky novinářům dostal do povědomí veřejnosti a dostal se až za oceán do kanadského Montrealu na světovou výstavu EXPO 1967. Následně se dostal do Haagu, Prahy a Londýna. Ze svých cest se však vrátil poškozený a proto bylo rozhodnuto, že zůstane v Třebechovicích. Vzniklo tady tak specializované muzeum na betlémy. A to máte možnost nyní navštívit.

MALÁ UKÁZKA Z TŘEBECHOVICKÉHO MUZEA

KOUZELNÝ SVĚT BETLÉMŮ

V muzeu najdete i další betlémy, které jsou zhotoveny z nejrůznějších materiálů – dřeva, keramiky, papíru, slámy i ze skla. A najdete tu dokonce i betlémy z chleba – tzv. „chlebáčci“.  Oblíbeným typem betlémů jsou papírové vystřihovací.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.