Vydejme se spolu do míst, kde se natáčely české pohádky O statečném kováři či Za humny je drak. Mám ráda místa, kde ožívá historie a vyvolává vám třeba vzpomínky na dětství. Svoji rodnou zem mám ráda, jsem patriot a myslím si, že tady máme nádherné kouty, které stojí za to. Miluji svoji rodnou Moravu a nedám na ni dopustit. Fascinují mne chaloupky s doškovými střechami s řemeslnými dílnami. Pokud zavítáte do městečka Strážnice, které je oblíbeným turistickým cílem v době konání tradičního Mezinárodního folklorního festivalu, nezapomeňte navštívit místní skanzen – Muzeum vesnice Jihovýchodní Moravy. Skanzen ve Strážnici patří k těm největším a nejkrásnějším v České republice. V podstatě už jako malou mne vždycky zajímal způsob života a bydlení lidí v horských oblastech Slovácka a taky v úrodné části Pomoraví. Takže jistě chápete, že tady jsem byla ve svém živlu. 🙂
A právě tady ve strážnickém skanzenu najdete všechno jako na dlani. Máte možnost se zde seznámit s tím, jak se žilo u nás na Moravě v dřívějších dobách, s tradičními lidovými řemesly, lidovými zvyky a obyčeji. V tomto muzeu v přírodě jsou zpřístupněny areály moravských Kopanic, luhačovického Zálesí či Horňácka. Areál je celkem rozlehlý.
MORAVSKÉ KOPANICE
Tato krajina v okolí Starého Hrozenkova byla osídlena Valachy v 17. a 18. století. Pro Kopanice jsou typické rozptýlené usedlosti obklopené sady, drobná políčka, louky a lesy.
ROUBENÉ STODOLY, KOPANIČÁŘSKÉ DOMY A USEDLOSTI
Usedlost Františka Mikulince z Vyškovce (Usedlost č.92)
Toto stavení pochází z roku 1856. Čeho si na ní asi všimnete nejdřív, je hliněná omítka, která je sroubena z místního bukového a dubového dřeva. Střechu kryjí slaměné došky. V takovéto usedlosti nebyl komín, ale využívali dymník – tzv. sopúch. Dým z otevřeného ohniště v jizbě byl jeho prostřednictvím odváděn na půdu, odkud volně pronikal do okolí.
Chalupa č. 58 Vavřína Hodulíka z Vyškovce
Dům byl postaven na konci 19. století jako obydlí nemajetné rodiny, jejíž členové se živili především nájemnou prací. V domě najdete vstupní síň, která sloužila jako chlév a obyčejnou místnost „jizbu“. Stavba má hliněnou omítku a je sroubená z místního bukového a dubového dřeva, střechu kryjí slaměné došky.
Chalupa čp. 58 z Vyškovce (místní část Na Grúni)
Stavení sloužilo jako dům drobného rolníka. Rodina si musela přivydělávat sezónní nádenickou prací. V létě odcházeli do nížinných oblastí vypomáhat se žněmi, v zimě pracovali v lese. Původně chalupa stála na okraji obce Vyškovec, na úbočí kopce Grúň. Okolní pozemky byly neosídlené a využívaly se jako pastviny a louky. Stavení se skládá z pouhých dvou místností – obytné jizby a síně, nazývané pitvor. Tady se ukládalo nářadí a zásoby potravin, ale sloužil také jako chlév pro dobytek.
BOHYNĚ NA KOPANICÍCH
Ano, jsou to stejné „Bohyně“, o kterých jsem psala ve svém článku Po stopách žítkovských bohyní. Ty právě žily v oblasti Bílých Karpat na moravsko- slovenském pomezí v obci Žítková. Traduje se, že dokázaly pomoci od nejrůznějších nemocí, uzdravovaly dobytek, uměly označit místo ztraceného předmětu, řešily milostné i manželské problémy a starosti. Jejich umění se přenášelo generačně z matek na dcery. V chalupě na obrázku tu najdete právě poslední bohyni Irmu Gabrhelovou.
LUHAČOVICKÉ ZÁLESÍ
Kraj okolo lázeňského města Luhačovice a obce Slavičín, někdy též označovaný jako léčivé srdce Moravy.
Selská usedlost č. 33 Antonína Mališky z Provodova – KOLONIÁL
Usedlost vznikla koncem 18. století. Původní majitelé byli poměrně bohatí. V usedlosti se nachází Koloniál, který je zařízený v původní části chléva. Protože obchody podobného typu byly na vesnici běžné, tak i když nebyl součástí tohoto domu, byl sem umístěný proto, abyste si dokázali představit, jak takový obchod vypadal.
A jak vidíte na obrázku, můžete si tu koupit moravské koláče, škvarkové placky či cukrovinky. A domácí bezová limonáda byla výborná. Sedli jsme si venku, ale celou dobu mne otravovala slepice, která čekala, až mi upadne z koláče drobek. 🙂
Selská usedlost č. 69 Anny Horákové z Doubrav
Majitelé usedlosti se věnovali chovu koní, krav, vepřů i drůbeže.V domě žila početná rodina majitele, výměnkáři (většinou rodiče, někdy i prarodiče) a svobodní sourozenci. Jednalo se o 6 až 8 dospělých. Pokud však někdo umřel, přidala se sem ještě další rodina, která pracovala za nevelký plat. Na statku dostali většinou samostatnou světničku a k tomu kousek pole na zelí a brambory.
Selská usedlost č. 12 Aloise Bětíka z Podhradí
Usedlost Bětíkovy rodiny patřila od 18. století mezi velké selské majetné rodiny. Vlastnili louky, pole, pastviny a les. Chovali několik krav, pár volů, prasata a drůbež. Čeho si na tomto domu nejde nevšimnout, jsou venkovní neomítnuté stěny. Dům tvoří světnice, síň s černou kuchyní a chlév. V prostorách původního chléva je nyní umístěna expozice věnovaná historii praní a žehlení prádla.
Co jste možná nevěděli: V minulosti se prádlo pralo pomocí popela z bukového dřeva. Později se k praní využívalo jádrové mýdlo, valcha a necky. První mechanické pračky tzv. kývačky se na jihovýchodní Moravě objevují až ve 30. letech 20. století, bubnové či vířivé pračky na ruční pohon ještě o něco později. Pračky poháněné elektromotorem se sem dostávají až po 2. sv. válce. Soukenné či bohatě zdobené sváteční oděvy se nepraly vůbec nebo jenom zřídka.
Nejstarší žehličky byly celokovové a nahřívaly se v kamnech. Pak se vyráběly žehličky uvnitř duté, do kterých se sypalo rozžhavené dřevěné uhlí nebo se do nich vkládala rozpálená želízka. Za první republiky se začaly objevovat tzv. americké žehličky nahřívané na plotně, které se prodávaly v páru a měly výměnné držadlo. Elektrická žehlička se na vesnici začala používat až po elektrifikaci, zejména po 2. sv. válce.
Vedle stavení se nachází malá zahrádka s patrovou komorou a včelím úlem. Komory, určené pro skladování potravin a jednoduchého nářadí, byly stavěny opodál domu, aby byly uložené věci chráněny mimo obydlí před případným požárem.
Co jste možná nevěděli: Na Moravě se hojně pěstovaly především jabloně, hrušně a švestky. Na zimu se ovoce sušilo. Byla to mnohdy jediná možnost, jak nahradit drahý med a cukr. K sušení se stavěly speciální stavby – sušírny (sušárny). Usušené ovoce se potom v kuchyni používalo na náplňe do koláčů nebo se jimi posypávala kaše místo perníku. Často se krúželky zavařovaly do pohankové nebo krupičné kaše. Sladká omáčka byla součástí štědrovečerní večeře.
Že je vám tato stavba povědomá? Ano, ve skanzenu se natáčelo hodně pohádek a tato patrová roubená komora hrála v pohádce O statečném kováři.
Sušírna ovoce Josefa Chmely č. 46 z Velkého Ořechova
Nejdříve jsem se domnívala, že se jedná o malý domeček k bydlení, ale tento objekt sloužil k sušení ovoce. Sušily se tu jablka, hrušky a švestky. Sušírna je uprostřed rozdělená stěnou. V jedné části je pec, kde probíhá vlastní sušení a dále je tu prostor před pecí, odkud se topí a nakládá ovoce. Tento způsob konzervace potravin byl na Slovácku velmi rozšířený. Ovoce tak vydrželo přes celou zimu. Cukr byl drahý a med vzácný, tak si hospodyňky dělaly zásoby sušenek a křížal, které používaly ke sladění pokrmů. Sušené ovoce se následně rozvařilo a vznikla z něj sladká omáčka brija. Někdy jej hospodyňka rozemlela a používala jej jako nádivku do koláčů. Rozdrcené hrušky se používaly při posýpání kaše namísto perníku.
AREÁL VODNÍCH TECHNICKÝCH STAVEB
V této části skanzenu najdete technické vodní stavby, se kterými jste se v minulosti mohli setkat na jihovýchodní Moravě. Najdete tu vodní pilu, obydlí mlynáře., atd.
Obytné stavení mlýna č. 148 z Nové Lhoty, místní část Čerešníkovi mlýny
Majitel této stavby se živil hospodařením na polích, mletím obilí a později i řezáním dřeva. Stavba pochází z roku 1716. Dům se skládá se ze tří místností – jizby, síně a komory. K jizbě navíc přiléhá chlév, do kterého se vstupuje ze dvora.
Okna malých rozměrů mají čtvercový tvar a pro Horňácko charakteristické klenutí.
VINOHRADSKÉ OBLASTI SLOVÁCKA
Vinohradnické stavby v areálu skanzenu podle mne tvoří jedny z nejhezčích budov. Najdete tu různé typy lisoven a sklepů z obcí Veletiny, Vrbice, Prušánky a Blatnice. Na přilehlém pozemku se dokonce pěstuje vinná réva, tak aby návštěvníci měli možnost poznat atmosféru vinic a věděli, jak vypadají vinné bůdy.
Náboženství hrálo na jižní Moravě opravdu velkou roli, ale nebylo vším. Dokládají to pestré kroje, svaté obrázky na cestách, hudba a také jihomoravské vinice.
ZDOBENÍ MEDOVÝCH PERNÍČKŮ
V jedné z budov si můžete zakoupit perníčky a dokonce si je sami můžete zkusit nazdobit. Fantazii se meze nekladou.
V areálu najdete spoustu lisoven a sklepů z Blatnice. Objekty byly určeny ke zpracování, zrání a uskladění vína, uschování nářadí a rozměrných lisů.
SVATÝ URBAN – PATRON VÍNA
V momentě, kdy v kalendářích ukončí vládu tři zmrzlí bratři a Žofie, přebírá žezlo patron všech vinařů. 25. května se připíjí na zdraví nositele jména Urban. Svatý Urban je patronem všech vinařů, vystupuje také jako ochránce před mrazem, aby vinařům dopřál hojnou úrodu. Tento zvyk se zachoval až do dnešního období, což dokumentují mnohé sochy tohoto světce při cestách vedoucích do vinic.
Lisovna a sklep parc. č. 270 Josefa Stance č. 162 z Prušánek
Stavba pochází ze známé lokality Nechory, nacházející se blízko obce Prušánky. Sklepy tu vznikaly již v první polovině 18. století. Skladovalo a zpracovávalo se tu víno. Najdete tu i malou místnost zvanou izébka, která sloužila k občasnému společenskému setkávání se sousedy. Co vás ale hned na první pohled upoutá, je světle zelená fasáda s bílým oblemováním kolem oken a dveří. Nádherný je i tradičním ornamentem nad rámy vchodu a okna.
VÍTE, JAK TO BYLO S MALOVÁNÍM DOOPRAVDY?
Lidové stavby obvykle bývaly barevně olíčeny. Tuto práci zastávaly převážně ženy. Samotné namalování je docela nesnadné, nejde to udělat najednou. Dělá se nejdříve mustr, který se musí rozkreslit. Vlastní malování na zdi je pracné, protože se maluje na bílém podkladu, což hodně namáhá oči. Malérečky tak často stály na žebříku, záleželo samozřejmě na terénu u sklepa. Není to jednoduché. Jeden sklep trval vymalovat dva až tři týdny.
BLATNICKÉ BÚDY
Blatnické búdy se dodnes nachází na svém původním místě, v lokalitě pod Starou horou, kde tvoří památkově chráněnou zónu. Místní víno bylo vyhlášené již ve středověku. Traduje se, že bylo dováženo na císařské dvory do Prahy i Vídně. A přestože byla tradice výroby věhlasného blatnického vína několikrát přerušena ať už na následky nemocí, či z jiných důvodů, v druhé polovině 20. století se podařilo na původní tradici navázat a z Blatnice pod Sv. Antonínkem vybudovat skutečnou moravskou vinařskou velmoc. Zajímavostí bezesporu je také to, že majitelem jedné z blatnických vinic byl i Jan Amos Komenský. Nejvíce propagovaným druhem vína je Blatnický Roháč, jenž na světové výstavě v Paříži v roce 1896 získal zlatou medaili. Jde o jemné cuveé vín Ryzlinku rýnského, Rulandského bílého a Sylvánského zeleného.
HORŇÁCKO
Jedním z nejvýraznějších a nejsvébytnějších moravských regionů je Horňácko, kraj, který se nachází na moravskoslovenském pomezí, v podhůří Bílých Karpat. Tvoří jej obce Hrubá a Malá Vrbka, Javorník, Kuželov, Lipov, Louka, Nová Lhota, Vápenky a Suchov. Přirozeným centrem je pak městečko Velká nad Veličkou.
Rolnické domy z Hrubé Vrbky
Pro Horňácko byla typická především bílá nebo světle modrá fasáda s ultramarínově modrou podrovnávkou. Stavebním materiálem byly především nepálené cihly a kámen, střechy kryl do konce 19. století z velké míry došek, později pálené tašky.
Charakteristickým prvkem lidového stavitelství na Horňácku jsou pak samostatně stojící komory. Dodnes se s rozsáhlým souborem těchto staveb můžeme setkat v Hrubé Vrbce. Komory stávaly před domy, ke kterým náležely, a na návsi mohly vytvářet souvislé řady. Důvodem k jejich vzniku byla pravděpodobně snaha o zajištění větší bezpečnosti uložených předmětů a potravin před požárem. Komory byly menší přízemní stavby z kamene a nepálených cihel, kryté břidlicí nebo pálenými taškami.
Usedlost čp. 95 z Nové Lhoty
Rodina tohoto domu se živila prací na polích, ale ještě si přidělávala výrobou hrábí, opálek a vidlí. V usedlosti najdete sporák, zazděný kotel, chlebovou pec a tahová kachlová kamna. Jediná obytná místnost v domě je vyhřívána s vyloučením ohně a kouře. Síň a komoru osvětlují jen menší okénka směřující do dvora.
Na této stavbě se uplatnila jednoduchá barevná výzdoba, nanášená do čerstvé barvy nejprve prsty, později bramborovým razítkem. No asi to nebyla žádná sranda.
Usedlost č. 15 a podsedek č. 265 z Nové Lhoty
Tady se dozvíte, jak to tehdy bylo s manželstvím na Slovácku. Podle místních měřítek bylo 13-leté děvče již téměř dospělé, protože nejžádanější nevěsty měly okolo 15 roků. Věk mužů při vstupu do manželství byl značně vyšší, okolo 29 až 30 let, což souviselo s 8 dlouhými roky strávenými na vojně.
PŘEDZAHRÁDKY
Okolí domů tvořily předzahrádky – malé zahrádky umístěné před domem. Pěstovaly se v nich nejen okrasné květiny, ale též léčivé byliny a zelenina. Byly ohrazeny dřevěným nebo proutěným plotem, jenž sloužil jako ochrana před drůbeží a zvěří. U plotu obvykle stávaly lavičky, takové odpočinkové místo pro setkávání se sousedy. Na jaře tu rostly žluté petrklíče, bílé sněženky, bledule či fialky, kopretiny, různobarevné tulipány, stolisté růže, měsíčky, slaměnky, pestré jiřiny či chryzantémy. Okraje zahrádek lemovaly fialové šeříky nebo žluté zlatice, lidově zvané „zlatý déšť“. Nechyběl tu ani barvínek, který se využíval při obřadních svátcích na věnečky a na voničky při svatbě nebo na zdobení rakve při pohřbu. V zahrádce se často pěstovala také mrkev, petržel, na plotě se pnula fazole. V rohu měly své místo rostliny, jež nevyžadovaly žádnou péči, nejčastěji libeček nebo křen. Ty našly uplatnění v kuchyni i v lidovém léčitelství.
A kdo by neznal slivovici? Samozřejmě v areálu skanzenu najdete stromy trnek.
K moravské vesnici patří i chov domácích zvířat. Ve skanzenu jsou k vidění králíci, husy, kachny, slepice a ovce. Najdete tu i kozu, krávu či koně, kteří se využíváni na těžké polní práce.
AREÁL LUČNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ
V této části skanzenu najdete seníky z kopcovitého terénu Horňácka. Ti mají celou řadu společných znaků. Stojí osamoceně nebo ve skupinách uprostřed horských luk.
Ve skanzenu se pravidelně pořádají různé akce a to v období Velikonoc a Vánoc. Dále se zde konají různá divadelní odpoledne, dožínky, stavění máje atd. Já jsem byla ve skanzenu už několikrát, ale asi nejraději mám skanzen v zimě, kdy se koná předvánoční akce Radujme se, veselme se. Potkáte tu třeba Mikuláše, čerty i anděly, Tři krále, koledníky nebo vás moukou potřou Lucky. V jednotlivých domcích bývají připraveny různé ukázky pro děti – například lití olova, pouštění lodiček, pečení, draní peří či zdobení perníčků. A pokud budete mít štěstí a napadne sníh, je to vánoční atmosféra jak vyšitá. Moje poslední návštěva a fotografie pochází z léta, kdy jsem areál navštívila. Prohlídku můžete absolvovat s průvodcem nebo sami.
Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.
Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a Facebooku.
