V Paříži se určitě vyplatí přivstat si a poznat ji v době, kdy turisté teprve vstávají. Měla jsem to štěstí, že jsem se ubytovala přímo na Montmartru, takže jsem měla možnost tuto čtvrť poznat trošku důvěrněji než jiné pařížské čtvrti. Ráno tu po ulicích spěchají lidé do práce, rachotí vytahované rolety obchodů, z kaváren voní káva, prodavačky v pekárnách rovnají dlouhé bagety a v obchodech přerovnávají lesknoucí se čerstvé ovoce. Musím uznat, že Montmartre po ránu má pro mne asi to největší  kouzlo.

Proto mi vůbec nevadilo si ráno přivstat a pořádně ho prozkoumat. Má cesta vedla po úzkých uličkách, schodech do kopce až do umělecké čtvrti. Na první lidi tu po ránu narazíte až na place du Tertre. Ale i tady jsou kavárny ještě prázdné, několik mužů tu umývá dlažbu vodou z hadice a malíři tu postupně začínají obsazovat místa, stavět štafle, roztahovat slunečníky a připravovat se na první zákazníky.  Co mne tady asi baví nejvíc, jsou barevné uličky, uvolněná atmosféra, pouliční umělci na každém rohu, spousta obchůdků se suvenýry a malebné kavárničky. To všechno tady vytváří velmi útulnou a příjemnou atmosféru.

MALÁ TROŠKA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE

Když zapátráte daleko do historie, zjistíte, že čtvrť Montmartre byla původně malá vesnice za městskými hradbami.  Byla obsypaná větrnými mlýny a vinicemi. Teprve v roce 1860 se stala vyhledávaným místem k životu chudého pařížského obyvatelstva. Začali sem přicházet mladí a začínající umělci, pro které mělo místo velmi inspirativní atmosféru a přijatelné ceny za nájem. A určitě největšího věhlasu se Montmartre těšil zejména na přelomu 19. a 20. století, kdy jej obývali velcí umělci jako Henri de Toulouse-Lautrec, Pablo Picasso nebo Vincent van Gogh. Mnohá jejich díla se zachovala jen díky tomu, že jimi platili za pronájem svých skromných bytů. Což je docela sranda, protože v nich stejně moc nepobývali, neboť dění v uličkách a hospůdkách pro ně byla zajímavější. 🙂

BAZILIKA SACRÉ-COEUR

Bílý kámen baziliky Sacré-Coeur nádherně svítí a upoutává pozornost celé Paříže. Mohutná stavba v byzanatsko-románském slohu je výrazem odprošení Pařížanů za hříchy města. Byla dostavěna těsně před první světovou válkou z velké části pouze z darů věřících. Na návštěvu baziliky si můžete přivstat klidně velmi brzy, protože je otevřena už od 6 hodin. Tak brzo v ní skoro nikdo není a budete ji mít jen pro sebe. Potom sem začnou proudit davy turistů a budete si muset vystát velkou frontu. Návštěvníci se tu snaží o co nejlepší fotografie a zamilované dvojice posedávají na schodech pod bazilikou a užívají si výhled na město. A vy můžete udělat totéž, posadit se na  chvilku mezi ostatní a nechat se unášet touto atmosférou.

KABARET AU LAPIN AGILE –

U ROZVERNÉHO KRÁLÍČKA

Kabaret U Rozverného králíčka byl a pořád je jednou z velmi oblíbených hospůdek na Montmartru. Funguje již od roku 1823 a je stále otevřený. Spoustu času tu trávil například Pablo Picasso, který zde jako platbu za útratu nechal svůj obraz Harlekýn. Obdivuhodné je, že tento originál tu pořád je.  Často sem zavítal také spisovatel Guillaume Apollinaire a řada dalších slavných umělců.

VINICE MONTMARTRU

Naproti kabaretu, hned v kopci nad vámi uvidíte poslední vinici Montmartru. Každý rok se v jejím okolí slaví vinobraní. Je to jedna z největších a nejzábavnějších událostí podzimu v Paříži. Celé čtyři dny se oslavuje, popíjí a hoduje na každém metru čtverečním této čtvrti. Zlatým hřebem vinobraní je velkolepý ohňostroj a karnevalový průvod.

LA MAISON ROSE – RŮŽOVÝ DŮM

Pokud budete po kopci stoupat nahoru, narazíte na La Maison Rose – Růžový dům. Tento růžový domeček ukazuje, jak kdysi mohla tato vesnice za hradbami vypadat. V roce 1902 v domě při své první cestě do Paříže krátce bydlel Pablo Picasso. Dům proslavil malíř Maurice Utrillo, neznámý a na alkoholu závislý syn modelky a malířky Suzanne Valadon, který namaloval obraz s růžovým domkem. Obraz od něj koupil za pár franků spisovatel Octave Mirbeau. Při prodeji Mirbeauovy pozůstalosti byl obraz prodán za na tehdejší dobu vysokou cenu 1000 franků, což vzbudilo o malíře velký zájem. Byla mu okamžitě uspořádána výstava, ceny jeho obrazů začaly strmě růst a malíř se během krátké doby stal velmi slavným. Maurice Utrillo dům namaloval ještě mnohokrát v různých obdobích svého života. Teď je dům především instagramovou senzací a je tu před ním pořád plno.

RESTAURACE LE CONSULAT

V restauraci Le Consulat, kde se v době uměleckého rozmachu Montmartru rádi setkávali malíři, spisovatelé i filozofové, je stále plno. Ano, je to další instagramová senzace. 🙂 Na boční stěně hospůdky si  můžete přečíst všechna jejich slavná jména.

NÁMĚSTÍ MALÍŘŮ

Po pár krocích touto malebnou uličkou dojdete na náměstí Malířů. Během hlavní turistické sezony je toto mini náměstíčko stále plné návštěvníků, pouličních malířů a číšníků s podnosy, kteří bravurně manévrují mezi chodci.

ART STREET A ÚZKÉ ULIČKY

Procházet se místními uličkami bych dokázala dlouhé hodiny a vůbec mi nevadí, že jsou jednou z kopce a podruhé do kopce. Vždycky mi nějak vadilo, že někdo maluje po barácích, ale tady se mi to naopak líbí.

Muž procházející zdí – sochu vytvořil slavný herec Jean Marais podle hlavního hrdiny stejnojmenné povídky z pera spisovatele Marcela Aymé. A proč má tak zlatou ruku? To Vám řekne každý kolemjdoucí Francouz. Busta Dalidy, slavné francouzské šansoniérky. Ta se rozhodla právě v domě na Montmartu ukončit svůj život předávkováním barbituráty a zapít alkoholem. Jediný vzkaz, který těsně předtím než zemřela napsala a ten zněl: „La vie m’est insupportable. Pardonnez-moi.“ („Život se mi stal nesnesitelným. Odpusťe mi.„).

DŮM č. 54 RUE LEPIC

V červnu roku 1886 se do bytu v třetím patře v ulici Rue Lepic do domu č.54 nastěhoval malíř Vincent van  Gogh spolu se svým bratrem Theem, který byl obchodníkem s obrazy. Vincent měl v domě i svůj ateliér a namaloval z něj několik pohledů na Paříž. I když se jejich pobyt stával tady někdy nesnesitelným, Theo Vincenta finančně podporoval. Uvedl jej rovněž do prostředí umělců. Nakonec Vincent odjel z Paříže a usadil se v Arles.

DŮM č. 14 RUE NICOLET

Na místě domu č. 14 stával dům rodičů Mathildy de Fleurville, manželky básníka Paula Verlaina. Jelikož si mladí manželé nemohli dovolit vlastní bydlení, bydleli u Mathildiných rodičů. V tomto domě se mladý Verlain setkal s Arthurem Rimbaudem. Ten tu bydlel v prádelně několik dní, ale protože byl velmi konfliktní, nepořádný a ukradl některé věci Mathildíným rodičům, musel se nakonec vystěhovat.

KAVÁRNA CAFÉ DES DEUX MOULINS

Tuto slavnou kavárnu Café des Deux Moulins, ve které se natáčel film Amélie z Montmartru, poznají všichni filmoví fanoušci. Můžete tu posedět u venkovního stolku a užívat si ruchu ulice jako praví Pařížané. Anebo si může dát na baru sklenku kiru, aperitivu, který ve filmu rád popíjel neúspěšný spisovatel Hipolito.

ZEĎ ZAMILOVANÝCH

V jednom z parčíků se každodenně dívají desítky návštěvníků na jednu zeď, a jak o závod se u ní fotografují. Jde o Zeď „Miluji Tě“, kde je ve všech světových jazycích napsán právě onen projev zamilovanosti. Nezapomeňte si to najít také v češtině! Dalo nám docela fušku to najít.

MUZEUM MONTMARTRU

Muzeum se nachází v rue Cortot a je věnované historii této čtvrti. Najdete tu vzpomínky na kabarety, tančírny a umělce, kteří tady tvořili. Díky nim se tato čtvrť zapsala do historie umění. Najdeme tu nejen umělecká díla, plakáty,  ale také spoustu dokumentů, fotografií a předmětů, vztahujících se k této části města. Muzeum bylo zřízeno v roce 1960 ve statku ze 16. století, který je dnes nejstarším domem na Montmartru. V posledních dvou stoletích v něm postupně bydlelo několik slavných osobností francouzské i světové kultury. Žil a tvořil tady August Renoir, Suzanne Valadon se svým synem Mauricem Utrillem, Raoul Dufy a další. V zahradě poblíž vchodu se nacházel  Renoirův ateliér. Dnes je tu informační cedule s plátnem Tanec v Moulin de la Galette. Prý jej maloval tady v zahradě, kam mu tanečníci i další postavy, které jsou na plátně zobrazeny, chodily pózovat.

KABARET MOULIN ROUGE

Tento kabaret existuje již od roku 1889 a kdysi býval představitelem pravé pařížské večerní zábavy a byl pevnou součástí života Francouzů. Často jej navštěvovali nejrůznější umělci a slavné osobnostmi, včetně představitelů královských rodin. Malíř Henri de Toulouse-Lautrec zde měl každý večer rezervovaný stůl a nacházel zde mimo jiné inspiraci pro své obrazy, které jsou dnes vystaveny v muzeu Orsay. Ty jsou opravdu krásné a do Orsay si na ně určitě zajděte. Vstupenky tu teď seženete za docela vyšší cenu. Pokud ovšem toužíte kabaret navštívit, tak si vstupenky zajistěte dostatečně dopředu, neboť pro velký zájem jsou často místa v sále úplně vyprodána.

Budete-li pokračovat dále bulvárem Clichy, možná se nebudete stačit divit,  kolik sexshopů a jiných nočních podniků se může koncentrovat na jednom místě. No myslím, že jsem nemohla mé putování po Montmartru skončit více optimisticky. 🙂

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.