Čína je obrovská, fascinující, romantická a šokující. Zkrátka je to taková jiná planeta. Je to organizovaný chaos. Pokud jste samotář, tak tam určitě nejezděte. Zdeněk, můj spolužák ze základní školy, nám vtloukal do hlavy, že pojede do Číny a bude tam trénovat karate. Říkával nám: „Ve zdravém těle, zdravý duch.“ Byla jsem malá a do Číny to bylo taková dálka, skoro jako na Měsíc. Hledali jsme si Činu na mapě a vše kolem ní mi přišlo takové tajuplné.  Zdeňka jsem od základní školy neviděla a ani nevím, jestli si svůj dětský sen splnil. Já to štěstí měla a Čínu jsem navštívila. Když jsem viděla v ulicích všechny, jak tančí a cvičí, hned jsem si vzpomněla na Zdeňka a jeho zdravého ducha. 🙂

PŘIPRAVTE SE, ŽE SE NEDOMLUVÍTE ANGLICKY

Lidé v Číně jsou skromní a velmi ochotní vám vždycky pomoci. Většina z nich mluví pouze čínsky, takže to někdy může být i zábava. Lidé jsou tu mnohem otevřenější než tady v Evropě, ale samozřejmě se tady o některých věcech nemluví. Rozumět čínskému jazyku není vůbec jednoduché, protože prakticky nepoužívá mezinárodní výrazy, a pokud byste nějaký objevili, tak určitě z výslovnosti nepoznáte, o co se jedná. A to nemluvím ani o tom, že se na území Číny mluví několika dialekty.

Mně teda osobně přijde tento jazyk velmi zpěvný. Na cestě jsem potkala spoustu milých lidí, kteří se mi snažili pomoct, když jsem se třeba ztratila. To je v čínských uličkách velice snadné. Myslela jsem si, že alespoň mladí budou umět anglicky. To je ovšem opravdu mylná představa. Většinou jsou to věty typu: „Can | help you?“ Když celá radostná jsem jim začala vysvětlovat, že jsem se ztratila a vytáhla svoji mapku, tak jen pokrčili rameny a mapku si chtěli vzít. 🙂

ČÍNSKÁ RESTAURACE

Myslím, že čínskou kuchyni zná každý. Číňané patří mezi národy, kterým se podařilo svoji kuchyni rozšířit do celého světa. Nejen čínské restaurace, ale celé čínské čtvrti se nacházejí ve větších městech na všech kontinentech. Jedná se však o restaurační zařízení, která se od těch v Číně trošku liší. Jsou přizpůsobena místu, ve kterém se nachází. Řekla bych, že obecně jídla připravovaná přímo v Číně jsou více kořeněná a ostrá. U nás dostanete i jako přílohu hranolky. V Číně jsem to nikde neviděla. Většinou ani nikde nenajdete příbor, tak jako u nás. Rýži se tu připravuje tak, že musí lepit, aby se dala nabírat hůlkami. Mnoho lidí si myslí, že místo hovězího masa dostanete psí maso. No, sice nikdy nemáte záruku, že nejíte psa, ale věřte, že psí maso je tady dosti drahé. Většina Číňanů si objednává různorodá jídla, která tak představují vícechodové menu s menšími porcemi. Najdete tu spoustu delikates. Nejedna duše gurmána tady zaplesá.

VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ

Myslím, že o Velké čínské zdi toho bylo napsáno hodně, takže vás tady nebudu trápit její historií. Co mne na ní fascinuje, že je to jedna z největších staveb historie, která je viditelná z vesmíru. Je dlouhá neuvěřitelných 8 851 km. Vedla tudy slavná hedvábná stezka. Jedním z důvodů, proč ji Číňané vytvořili, bylo hedvábí, které si velmi tvrdě hlídali, aby je někdo nevyvezl z území Číny. Jako stavební materiál byly použity vápencové kameny, žula a pálené cihly. Téměř na každém vyvýšeném bodě se nachází věže. Ty byly postaveny jako pozorovatelny, ale ty větší sloužily i jako sklad zbraní. Jeden z mých velkých zážitků bylo nejen se po ní procházet a nechat vstřebávat do sebe její obrovskou energii, ale taky dolů sjet po bobové dráze. Tu by tady asi čekal málokdo.

TERAKOTOVÁ ARMÁDA

Je strašně zajímavé, že Terakotová armáda byla objevena teprve nedávno zdejšími farmáři, kteří tuto nádheru objevili při kopání studně, a to v 70. letech.  Hrobka se nalézá poblíž čínského města Si-an (Xi´an) v provincii Šen-si v místě, nazvaném Lishan. K areálu se nejlépe dostanete autobusem 306 ze Xi´anského vlakového nádraží. Připravte se ale na šílenou frontu. Ta ovšem ubíhá velmi rychle a vyplatí se určitě počkat. V areálu se nachází obrovské výkopové jámy, kde najdete armádu tisíce hliněných vojáků v životní velikosti. Tito vojáci měli sloužit jako armáda císaře Čing Š´chuangtiho. Zajímavostí je, že každý z vojáčků je originálním kusem. Jinak se tváří, má jiný postoj nebo jinou výstroj.  Je to opravdu působivá úžasná podívaná. Najdete tu i koše s úlomky jednotlivých vojáků, které tady archeologové dávají postupně dohromady. Vojáci jsou vysocí skoro 2 metry a váží kolem 100 kg. Je velmi zajímavé, že po objevení byli vojáci barevní a malovaní. Bohužel, jakmile se k nim dostalo denní světlo, tak vybledli. Kromě vojáků tu jsou terakotové koně a vozy. Toto všechno se nachází na rozloze 50 čtverečních kilometrů. Celým místem se nese taková zvláštní atmosféra, až skoro mrazivá. Říká se, že celá armáda má skryté poselství. To vám však tady nikdo neprozradí. Á propós, víte, co znamená slovo terakota? Slovník cizích slov říká, že je to druh pálené hlíny hnědočervené barvy

LI- T’IANG

Městečko Li-ťiang se nachází v jihozápadní Číně na hranicích s Vietnamem v provincie Jün-nan, která se může pochlubit nejen nádhernou krajinou, ale i velkým počtem národnostních menšin s unikátní kulturou. Městečko je úžasné v tom, že leží v horách Cheng-tuan, jehož historické centrum patří k památkám zapsaným na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Najdete tu tradiční obydlí s bílými stěnami a černou střechou a nádherně vyřezávanými dřevěnými panely. Mezi domky jsou úzké dlážděné uličky, které šplhají do strmých kopců. Město protínají kanály. Určitě si zajděte na vyhlídku nad město někdy z rána, když ostatní turisté ještě spí, naskytne se vám nádherný výhled na tiché městečko s ponořenými domky do šera.

Toto místo jsem si zamilovala hned na první pohled kvůli místní atmosféře. Najdete tu krásné rodinné hotýlky, kde si můžete vychutnávat nejen tradiční architekturu, ale i šálky zeleného čerstvého čaje, které vám připraví místní. Do každého takového domu se vchází z ulice přes vysoký práh na dvorek, kolem kterého se nachází obytné jídlo. Je to vlastně takové srdce domu. Většina domů má krásně malované či vyřezávané dřevěné dveře.

V tomto historickém městě najdete spoustu obchůdků s tradičními místními výrobky, i kýčovitými suvenýry, restaurace nabízející regionální kuchyni, kavárničky, ale i západní McDonald’s v dřevěném domečku.

V uličkách najdete spoustu obyvatel národa Na-si (Naxi), kteří v ulicích vždy po ránu tančí. Udělají kolečko a doprostřed postaví magneťák. A všichni se chytnou za ruce a tančí. Kdo chce, tak se může přidat. Takže samozřejmě jsem se přidala. 🙂

ČÍNSKÁ ZELENÝ ČAJ

Městečko Li-ťiang  vzniklo na křižovatce obchodních cest spojujících jižní Čínu s Nepálem, Indií a Barmou, kudy procházely náklady čaje. Čaje tu vlastně voní všude a byl by hřích si alespoň jeden nekoupit. Nákup takového čaje není vůbec snadný, protože anglicky tady fakt nemluví skoro nikdo. Rozhodla jsem si koupit zelený čaj v takovém malém obchůdku. Podotýkám na začátek, že mladík tam prodával jen čaje. Na moji prosbu, že chci zelený čaj, jen vypleštil oči, a že neví, co po něm chci. Pak se jen usmál, a ať chvíli počkám.

Za chvíli přišlo pět mladíků, vytáhli mobily a začali hledat ve slovníku, co to znamená „green tea“. Když to našli, byli tak nadšení, že málem z toho tancovali. Nakonec jsme se domluvili, že si koupím Oolong, jasmínový a Pu-Erh. Poděkovali jsme si a já odešla s úžasným zážitkem. Když jsem odešla, tak jsem si vzpomněla, že bych ještě jeden Oolong mohla koupit rodičům. Víte, co následovalo? Zase na mne vypleštil oči a celá scénka se opakovala znovu. Ukazovala jsem mu, že chci stejnou krabičku, ale ani to nepomohlo. Znovu zavolal svoje kamarády. Vždycky, když si na to teď vzpomenu, tak se musím smát. Vždyť jsem si chtěla koupit jen čaj. 🙂

VESNIČKA BAISHA A DOKTOR HO

Do vesničky Baisha jsem se strašně chtěla podívat. Tuto vesničku tvoří vlastně jedna ulice. V podstatě nic už nenapovídá tomu, že až do 13. století byla Baisha hlavním centrem království národnostní menšiny Nasi. Jedním z velkých důvodů, proč jsem chtěla tuto vesničku navštívit je, že v ní žije doktor Ho, o kterém se říká, že má léčitelské schopnosti a dokáže vyléčit cokoliv. Stal se opravdu legendou a najdete o něm spoustu článků. Říká se o něm, že dokonce dokáže vyléčit rakovinu. Stěny jeho domu pokrývají zarámované novinové články ve všech světových jazycích. Tohoto léčitele jsem jen zahlédla přede dveřmi, usmíval se, ale protože tam na něj čekalo hodně lidí, tak jsem nakonec čekání vzdala a prošla jsem se po vesničce.

Docela vtipné bylo, jak jsme se do vesničky dostávali. Protože je to poměrně blízko městečka Li-ťiang, rozhodli jsme se pro autobus. Jenže když jsme přišli na zastávku, bylo tam kupodivu všechno v čínštině. Ani jsme nevěděli, jestli stojíme na správné straně. Takže jsme namířili do místní cestovní kanceláře, aby nám poradili. Tam přece musí umět anglicky. Omyl! Anglicky neuměli ani tady, ale alespoň pochopili, kam chceme jet. Napsali nám na lísteček něco v čínštině a ať to prý dáme řidiči autobusu. Do teď by mne zajímalo, co bylo na tom lístečku napsáno, protože se velmi potutelně usmíval.

HORY NEFRITOVÉHO DRAKA

Vždycky jsem chtěla podniknout nějakou výpravu do hor. Být takový ten správný horolezec, který zdolává nějakou horu a musí překonávat různé překážky. Vzhledem k tomu, že nemám na to fyzičku, tak to zatím nepřipadá v úvahu. To se mi teda doteď nepodařilo, ale měla jsem štěstí, že jsem se do takových krásných hor dostala. A všude okolo barevné vlaječky, zkrátka hory Nefritového draka. Správa parku se nachází ve výšce 3037 metrů nad mořem. Druhá nejvyšší lanovka na světě nás vyvezla do neskutečných 4 506 metrů. Můžete si tady koupit i kyslíkové láhve, kdybyste výstup nezvládli. Protože jsem srab, tak neodolávám a kupujeme dvě bomby.   Půjčujeme si i zimní bundu, protože to vypadá, že tu bude opravdu veliká zima. Autobusem se dostáváme přes serpentiny a stoupáme lesem. Jsou tu vidět i pozůstatky sněhu a to až ke spodní hranici lanovky.

Tuto oblast tvoří vysokohorské louky, kde občas zahlédnete kozy, koně, ale i yaky. Postupně les mizí a my se nacházíme v království ledu a sněhu. Nejen že se mění krajina, ale i vzduch se stává čím dál řidší. V dálce jsou vidět krásná zasněžená pohoří. Kyslíkovou láhev jsme nakonec nepoužili. Nevím, co mne to napadlo, ale rozhodla jsem se, že si láhev nechám a přivezu si ji domů jako suvenýr. Teď vím, že to byl jeden z mých nejhloupějších nápadů, který jsem kdy dostala. Když na letišti projížděli můj kufr rentgenem, něco jim nehrálo.  Ptali se mne, co mám v kufru. Odpověděla jsem, že mám bombu. Takže si dokážete představit, co následovalo…..:-)))

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.