„Proč jsi ještě nenapsala článek o Kubě? Už bych docela rád viděl fotky. Tam musí být krásně. “ začala jsem slýchávat. A má nejčastější odpověď zněla: „No, musím si to nechat projít hlavou. Pořád nevím, co si o tom všem mám myslet!“

Pokud bych k vám měla být upřímná, tak moji cestu na Kubě ovlivnilo spoustu věcí. Nikdy jsem netrpěla cestovatelským průjmem. Tady mne přistihl hned několikrát a vyřadil mne totálně na pár dní z provozu. Bylo mi šílené horko, měla jsem horečku a nemohla jsem pořádně jíst. Celou dobu jsem chodila se staženým zadkem. Po návratu jsem dostala ještě ke všemu šílenou angínu, kašel a horečku. Nohy jsem měla napuchlé jako balvan. A aby toho všeho nebylo málo, tak se nám při návratu ztratily krosny. Takže jsem raději psaní na chvilku odložila.

Nejdříve jsem se rozhodla nechat své myšlenky pěkně uležet a článek napsat s odstupem. Výlet na Kubu je takový výlet do minulosti. Za pouhých 10 hodin letu se ocitnete o 50 let zpátky v čase. To by mělo všechny pamětníky socialismu rozveselit, ne? Já vám však garantuji, že brzy přestanete vzpomínat na staré dobré časy, jak nám za komunistů bylo fajn a vše bylo úžasné. V reálu totiž uvidíte, že to není pravda.

KUBÁNSKÁ KÁVA

Začneme tedy netradičně. Kdo mne zná, tak ví, že nemůžu ani jinak, než začít mou vášní a tou je káva. Kávu z Brazílie, Guatemaly či Salvádoru zná snad každý. Jak je to vlastně s kávou z Kuby? Tak jako to bylo v podstatě se vším. Jakmile Castro převzal kontrolu nad zemí, tak i kubánský kávový průmysl byl velmi krátce nato znárodněn. Vláda kontroluje vše od výroby až po prodej kávy. Výsledkem bylo, že mnoho zemědělců opustilo zemi a nechali tu své plantáže. Takže je jasné, že za uplynulých 50 let bez zemědělců, kteří provozovali plantáže, došlo k masivnímu poklesu výroby. To všechno dospělo až do bodu, kdy je prodej mleté kávy rozdělen na obyvatele Kuby. Co mi ovšem rozum nebere, že Kuba dokonce dováží kávu z jiných zemí, aby podpořila poptávku po domácí spotřebě. Takže se klidně může stát, že když si objednáte kávu na Kubě, nebude to zrovna ta, která na Kubě vyrostla.

Naštěstí tu zůstali někteří malí zemědělci, kteří kávu dál pěstují. Měla jsem možnost se na takové políčko podívat a ochutnat tak místní kávu. Splnila jsem si tím můj sen – vidět keř kávy přímo v terénu. Místní si kávu přímo praží doma na pánvičce, což má svoje kouzlo. Káva tak dostane neobyčejnou chuť a aroma.  Myslím, že pravá kubánská káva je labužnická pohádka. Má téměř nulovou aciditu a má plnou chuť s čokoládovým a karamelovým zabarvením. Tím, že většina kávy roste v pohoří, dostala do vínku sladkou vůni evokující med a třtinový cukr. Když se naučíte kávu skutečně vychutnávat, objevíte v ní i tóny kouře a kubánského rumu. 🙂

LEKCE SALSY

Jsem přesvědčená, že pokud se někdo chce něčemu naučit a opravdu se tomu věnuje, tak to dokáže. Naučit se tedy můžete cokoliv. Třeba i salsu. Já se rozhodla, že se ji naučím přímo od místních učitelů. Na školy tance narazíte na Kubě v podstatě všude. Můžou se jen lišit cenou nebo kvalitou. Stejně jako u nás v České republice. Co ovšem vidím já jako velký přínos, že máte učitele sami pro sebe. Ten se vám věnuje a nenaučí vás další krok, dokud dokonale nezvládnete předcházející. A neustále vás upozorňuje na chyby, takže si dáváte pozor, abyste to dělali pořádně a naučili se alespoň něco, co vás posune o krůček dál, než jsou basic steps. 🙂 Učí vás, abyste dělali kroky pěkně do rytmu hudby, což pro nás hluché může být docela výzva.

Když se řekne salsa, tak si vždycky vzpomenu na taneční hodiny salsy, na které jsem se přihlásila s kamarádem Jardou. Salsu nás učili tančit v kruhu, protože na lekce chodilo víc holek než kluků. Svého kamaráda jsem viděla jen při větě „Začínáme“ a pak jsem víc než polovinu lekce tančila s holkou. 🙂 Jistě chápete, že jsem nyní velmi ocenila trošku jiný protějšek a taky přístup. Kubánci mají tanec v krvi. Kubánská salsa je rychlá. Myslím, že já jsem byla zrozena pro portorickou salsu, která se tančí v mírném tempu. Pokud bych měla zhodnotit lekce na Kubě, tak jsem se za dvě hodiny naučila mnohem víc než za celý půlrok v Praze. Takže pokud se chystáte na Kubu, tak určitě nezapomeňte alespoň jednu lekci navštívit, určitě to stojí za to.

CASA PARTICULARES

Nejběžnějším způsobem ubytování je tzv. casa particulares. Jedná se o ubytování u místních. Ti mají ve svém domě 1-2 místnosti upravené pro turisty. Ty mají vždy svoje vlastní sociální zařízení a někdy se jedná o apartmány s kuchyní, jídelnou a terasou. Ceny se pohybují okolo 25 CUC. Za snídani připlatíte 3-5 CUC za osobu. A když budete chtít, udělají vám i večeři. Jen se předem ptejte na cenu, abyste nebyli nemile překvapeni. Sehnat takové bydlení na místě není problém. Platy na Kubě nejsou moc velké, a proto se takto živí dost Kubánců. Dá se říct, že v určitých lokalitách co dům, to ubytování pro turisty. Přičuchnete tak trošku k místním, a pokud vládnete španělštinou, tak si ji můžete pořádně procvičit. Angličtinou vládne jen málo Kubánců, takže vás potěší, když na někoho takového narazíte.

Pokud bych si měla ovšem vybrat jen jednu Casu, tak si vyberu ubytování u velmi příjemné kubánské rodiny v Casa Rosita v Trinidadu. Adresa: Clemente Pereira (Cruz Verde)N 401, Esq Ciro Redondo (San José) Trinidad Tel.: (+53) 54 576684, email: divis.guerra@nauta.cu. A proč jsem si vybrala tuhle casu? Protože lidi si mají pomáhat! 🙂 Bohužel nemají to štěstí, že by se jejich dům nacházel přímo v centru, ale o pár ulic dál. Je to tak 5 minut pěšky do centra. Většinou se sem dostane jen někdo na doporučení. A to je myslím škoda. Protože jsou milí, udělají vám, co vám na očích vidí a dokonce se s nimi domluvíte anglicky!!

KUBÁNSKÉ OBCHODY A DLOUHÉ FRONTY

V obchodech si s nostalgií zavzpomínáte na časy, jak bylo u nás jen jedno mýdlo, jeden prací prášek, jeden salám, mandarinky jen o vánocích a neskutečně dlouhé fronty. V Kubánských obchodech to totiž vypadá jako v době, kdy zítra znamenalo včera.

Regály jsou poloprázdné. Velmi často chybí celé skupiny potravin, ale na rum tu natrefíte vždycky. Kubánci tak čekají, až přijde jejich žádané zboží a vždycky se utvoří velké fronty. Na fronty se stojí vlastně všude, tj. když budete měnit peníze, když budete vybírat peníze z bankomatu, když si budete chtít koupit kartu na internet a pořád někde stojíte.

A na co tedy narazíte v obchodech? Většinou mají dva druhy džusu, šest druhů rumu, vajíčka, nějaké plechovky a taky 2 druhy sušenek. Jen rajčatových protlaků asi 20. 🙂

JAK JE TO S JÍDLEM A PITÍM

Než jsem jela na Kubu, tak jsem byla obeznámena s faktem, že Kubánci neumějí moc vařit. Upřímně je to ve většině případů pravda.

Pečivo, respektive jde většinou pouze o chleba (bílý chléb ve tvaru veky) koupíte v malých pekárnách. Často se jedná o pouliční okénko, jako když se u nás prodává zmrzlina. No moje zkušenost byla, že pečivo bylo většinou dosti tvrdé, ale při mém průjmu jsem ho ocenila. Suchary k nezaplacení.

Co miluju na takových exotických dovolených je spousta úžasného ovoce, jako jsou malé banány, ananasy, guava a papája. Naprosto nejčastější zeleninou na talíři jsou rajčata, zelené fazolky a okurky.

Kubánské dorty, to je takový zvláštní úkaz. Většinou jsou v provedení bleděmodrém nebo růžovém. Tyto dorty nosí děti na oslavu panu učiteli. Když mají narozeniny, udělá se jeden velký dort a všechny děti v ulici jsou vítány.

Co se týče rumu, tak nejenom srdce alkoholika zaplesá. Rum je všude a samozřejmě k tomu patří i koktejly. Ty vám namíchají, jaké si budete přát. A rumem určitě nešetří. Dokonce vám donesou celou láhev a nechají vás, abyste si dolili, kolik chcete. Proč by ne, když sedmička rumu je za 3-4 CUC a koktejl za 2-3 CUC.

DOPRAVA

Po Kubě jsem se dopravovala většinou sdíleným taxíkem, protože autobusy byly vždycky nějak vyprodané a cena cca o 20 procent větší. A jaké jsou tam silnice? Začnete milovat dálnici D1! 🙂 Oproti té kubánské, je to dálnice snů. Půlmetrové díry jsou alespoň někde záplatované.

A co hlavně, ocitnete se v největším a nejlépe udržovaném skanzenu amerických automobilů z poválečné doby na světě. A pokud se takovým automobilem svezete, svezou vás po největším muzeu socialismu na světě.

Na co mimo Havanu ale velmi často narazíte, nejsou auta ale Kubánci, co se prohání na koních nebo na drožkách taženými koňmi. Takže jak se říká „ Hlavu vzhůru“, v tomto případě platí „Hlavu dolů“.

BÍLÉ PLÁŽE A TYRKYSOVÉ MOŘE

Možná vás zklamu, ale já na Varaderu nebyla. Když jsem hledala informace na internetu, tak jsem nabyla dojmu, že se nic nestane, když tam nepojedu. Kuba má krásné pláže, a pokud máte rádi pravý karibský kýč, budete v ráji. A nemusíte kvůli tomu do turistické rezervace.

INTERNET 🙂

Přišlo mi to až komické. Hlouček lidí, který sedí pospolu namačkaně na sobě. Všichni dělají to samé. Nehnutě stojí nebo sedí a dívají se na display svých chytrých telefonů.

Doma nemá na Kubě internet téměř nikdo. V Havaně a dalších velkých městech spousta vládou schválených wi-fi hotspotů, kde se můžou nejen Kubánci připojit na svých laptopech, telefonech či tabletech k internetu. Jak říkal náš pan domácí, já internet k životu nepotřebuji, už jsem si zvykl a Facebook je jenom ztráta času. Co mi ale vadí, že nevím, jestli si udělal u nás někdo rezervaci a přijede mi host. Což je docela dost smutné v době, kdy vládnou světu chytré technologie a všichni mají svoji Casu na Airbnb.

KUBA TO NEJSOU JEN PLÁŽE

Kuba není jen o vylehávání na pláži, ale je tu i nádherná příroda. Flóra je tu nesmírně barevná a svými tvary naprosto okouzlující. Tabákové plantáže ve Viňales, odkud pocházejí ty nejlepší doutníky na světě, unikátní vápencové útvary (mogoty), pastelově zbarvené domky v Trinidadu, Údolí cukrovarů, přírodní parky, to je jen malý počet zajímavostí, které jsem navštívila. Raději nechám mluvit za sebe fotografie.

CO SE MI NA KUBĚ NELÍBILO 

Možná jste úplně z mých prvních vět pochopili, že na Kubě jsou věci, které jaksi kazí celkový zážitek z této nádherné země. Co mi ale hodně vadilo, jsou dvojí ceny a dvojí měna.

Nepředstavujte si, že je Kuba výrazně levná. Naopak je tu draho. Ceny jsou srovnatelné s těmi, které známe z České republiky. Často jsou však vyšší.

Určitě velkou zvláštností Kuby je dvojí měna. Peso nacionale (CUP) a peso convertible (CUC). Povšimněte si, že 1 CUC = 1 USD (tzn. hodnota konvertibilního pesa je stejná jako hodnota amerického dolaru)! 1 CUC = 25 CUP.  CUC byl zaveden po zrušení používání dolaru, jako druhého neoficiálního platidla. Tuto měnu používají zejména turisté. Dvojí měnu pocítíte hlavně v restauracích. Když zbystří turistu, donesou vám jiný lístek. Ty ceny ovšem nejsou dvojnásobné, ale třeba i pětinásobné. Jasně, že není třeba jíst každý den v restauracích. Řekněte mi ovšem, komu by se chtěla jíst jen pizza a špagety každý den?. 🙂 A stejné je to při návštěvě muzeí, památek, parků, atd. Někdy si říkáte, je to opravdu nutné?

Jak jsem už psala na začátku, hodně času jsem trávila na „baňos“ (toaletě). Bylo to jedno z prvních španělských slovíček, které jsem se tady naučila. 🙂 Skoro za všechny toalety tady musíte platit. Není to tady nic neobvyklého. V podstatě tzv.“propinas“ (dýško) po vás chtějí neustále. Co mi ale vadilo, výška jejich dýšek v porovnání s jejich platem.

Uvedu to na příkladu. Třeba takový učitel vydělána na Kubě 25 CUC za měsíc. A za záchod po vás zkusí chtít 1 CUC. To je denní výdělek pana učitele. A teď mi řekněte na rovinu, nebolelo by vás to, pokud byste věděli, že házíte něčí denní plat„hajzlbábě“ na tácek? Přitom se na vás dívá, jako byste jí nic nedali. Pro ni je to však jmění. Nebudu mluvit ani o tom, jaký malý kousek vám dá toaletního papíru. 🙂

Ale abych nekončila takto neoptimisticky, tak musím říct, že Kubu mám převážně ráda. A proč? Protože je krásně barevná a krásně se na ni dívá.

VIVA LA CUBA!

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.