Rozhovor s Michaelou Bugrisovou alias BackPackLady

Seznamte se s …Michaelou Bugrisovou. Mnozí z vás ji budou znát pod její značkou BackPackLady. Míšu jsem poprvé zaregistrovala na festivalu Kolem světa, kde měla přednášku o své půlroční cestě po Asii. Cestovala tam sama s nízkým rozpočtem a trávila co nejvíce času s místními lidmi. Během své půlroční cesty navštívila Malajsii, Singapur, Kambodžu, Vietnam, Hongkong, Bali, Thajsko a Barmu.  Dostala mne svou upřímností, srdečností, tím, jak je krásně praštěná a smyslem pro humor, který je mi moc blízký. Míša měla stabilní práci ve velké mezinárodní společnosti. Nikdo od ní nečekal, že by mohla dát výpověď a odjet na delší cestu do Asie. Ona si však splnila svůj velký cestovatelský sen.  Tím, ale její cestování neskončilo. Pokud cestujete vlakem s Českými drahami, můžete se s jejími články setkávat v jejich časopise. V magazínu ČD píše o jídle v regionech. Míša se právě vrátila ze svého letního pobytu na Sicílii a já jsem se s ní sešla v kavárně „Vnitroblock“, kde jsme si jak jinak povídaly nad šálkem dobré kávy.

Jak by ses představila čtenářům Chilli&Chocolate?

Vášnivá cestovatelka, která miluje lidi a autentičnost.

INSPIRACE/TRAVEL

Pracovala jsi ve velké korporátní společnosti a spontánně jsi odešla z práce. Proč ses rozhodla skončit s prací a vydat se do Asie?

Svoji práci jsem měla moc ráda. Byla pro mne zajímavá a v podstatě mi nic nechybělo. V té době jsem už hodně cestovala. Projela jsem stopem Rumunsko, podnikla „road trip“ s úplně cizími lidmi po Albánii a navštívila několikrát Asii. Na těch cestách jsem potkávala „batůžkáře“, kteří odjeli dlouhodobě do Asie. Myslím, že toto menší cestování mne pomalu začalo připravovat na to moje delší cestování. Začala jsem toužit po změně a snít o tom, že začnu dlouhodobě cestovat. To mi ovšem práce na plný úvazek neumožňovala. Chtěla jsem vědět, jaké to bude, zdali mne cesta nějak změní, a že se třeba nebudu chtít vrátit zpátky do kanceláře. Strašně jsem si to přála a toto moje přání se mi splnilo.

V Asii jsi strávila půl roku? Co ti tato cesta přinesla? Je něco, co ses nového naučila? Změnila jsi na něco svůj pohled?

Strašně mne to posílilo. Cestování mi zvedlo sebevědomí. Pokud cestuješ sám, tak se skoro každý den dostáváš do nekomfortních situací. Vůbec jsem nepočítala s tím, že budu jezdit na motorce, a že budu spát u úplně cizích lidí. Samostatné cestování tě nutí jít za své hranice stále dál a získávat si tak sebejistotu. Cesta mi přinesla i zjištění, že je dobré věřit lidem a poslouchat svoji intuici. Byla jsem překvapená, kolik lidí mi pomohlo. Na to jsem nebyla tady v Čechách zvyklá. Díky tomu jsem se stala tolerantnější k lidem a začala jsem sama pomáhat. Nemám teď problém vzít k sobě někoho úplně cizího a pohostit ho. Naučila jsem se naslouchat sama sobě a dělat si, co sama uznám za vhodné. Zjistila jsem, že se nevyplatí nad věcmi přemýšlet. Vyplatilo se mi poslouchat intuici a jít do věcí po hlavě.

Taková klasická otázka. Přeci jenom jsi holka. Nebála ses sama cestovat? Zažila jsi třeba situaci, která byla pro Tebe nepříjemná?

Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem vyjela takto sama. Moje první zastávka byla Malajsie. Lidi kolem mne byli srdeční. To odbouralo veškeré moje strachy. Samozřejmě vše záleží na úhlu pohledu. Možná by si někomu situace, které jsem zažívala, mohly zdát nebezpečné. Já jsem to tak necítila.

Žádnou nepříjemnou situaci jsem nezažila. Cestování je o nastavení mysli. Věřím v karmu. To, co dáváš, tak se ti vrací. Mám ráda lidi. Snažím se k nim chovat hezky. Mám pocit, že se mi to vrací a tak mám štěstí na lidi.

Přihodilo se něco na tvé cestě, co tě nejvíc překvapilo?

Pokud bych to měla uvést na nějakém příkladu, tak např. motorka ve Vietnamu. Když přecházíš silnici, je bláhové si myslet, že ti někdo zastaví. Je to taková zkouška odvahy. Je důležité vejít do silnice a pomaličku přecházet. Ne tam vlítnout, ale naopak jít pomalu a motorky tě začnou objíždět a přibrzďovat. Musíš se tvářit sebevědomě, a když konečně vykročíš, nikdy nesmíš zastavit, ať se děje co se děje! Není se ovšem čeho bát, motorky vás začnou objíždět. Nakonec jsem sama začala jezdit na motorce. Předtím jsem s tím neměla žádné zkušenosti. Teprve když jsem sama začala jezdit, tak mi vietnamský způsob jízdy přišel bezpečný. Naučila jsem se, jak vjet do cesty, jak jezdit na kruhovém objezdu a kdy se troubí. Ve finále zjistíš, že to není nebezpečné. Ctím pravidlo „chovej se jako místní“ a to se mi vždy vyplatilo.

Začínala jsi s velkým baťohem a nakonec jsi skončila s malým. Jak nakonec vypadalo tvoje zavazadlo? Co nemá smysl na cestu tahat? Máš nějakou vychytávku na cestu?

Byl to postupný vývoj.  Když jsem odjížděla do Asie, moje zavazadlo vážilo 11 kg. V té době jsem už měla blog a musela jsem si sebou brát elektroniku (notebook, telefon, foťák, nabíječku). Taky jsem měla spoustu zbytečných věcí. Baťoh jsem zredukovala a vyházela oblečení, ručníky a pláštěnku. Zjistila jsem, že hodně věcí si můžete vypůjčit. Nakonec takto odlehčený baťoh vážil jen 7 kg, ale pořád z toho 2 kg tvořila elektronika. Doporučuji si ji nebrat. Ochuzujete se tak o spoustu věcí kolem a strhává vás to do virtuálna. Je lepší si cestování užívat. Dvě věci, na které nedám ovšem dopustit, jsou kvalitní sportovní podprsenka a pohodlná outdoorová obuv (např. značka Keen je super).

Cestování je hlavně o lidech, ani ne tak o památkách. Poznala jsi někoho zajímavého, na koho nikdy nezapomeneš?

Těch lidí je samozřejmě spousta, ale pokud bych měla jmenovat jen jednu osobu, bude to Američanka Jessica. S ní jsem se setkala v Ubudu na Bali. Jako já i ona poprvé sama vyjela do zahraničí. Aby mohla svůj sen uskutečnit, chodila do čtyř prací. Na Bali přijela, aby rozjela svoje on-line podnikání. Ohromila mne tím, že i přes to všechno, mi nabídla ubytování. Strašně mě to překvapilo, že člověk, který si sám musel odepřít spoustu věcí, tak mne hostí. Byla ke mně velmi srdečná. Zaujalo mne na ní, že je to člověk ze západního světa, a přesto mě hostil (to bylo spíše typické u lidí ze třetího světa). Strašně jsem si přála na Bali zažít ezoterický šamanský zážitek. Ten jsem kupodivu zažila s Jessicou. Zasvětila mne do tajů éterických olejů, ukázala mi, jak se vykládají karty a odbourávají emoce ze současného života. To všechno byl pro mne nezvyklý zážitek.

Vrátila ses z prázdninového pracovního pobytu na Sicílii. Pracovala jsi v místní restauraci. Jaké to bylo?

Zažila jsem tam nejlepší léto v životě. Rodinu jsem našla přes portál WORKAWAY, kde je spousta nabídek z různých koutů světa. Funguje to na principu dobrovolnictví. Většinou pracujete za ubytování, někdy i za jídlo, to záleží na štědrosti hostitele. Já jsem svoji rodinu oslovila přes Facebook. Oni však na mou zprávu nereagovali. I přesto jsem to riskla a do Itálie odjela. Měla jsem obrovské štěstí a narazila na báječnou rodinu, která mě vzala mezi sebe. Tím, že neměli čas odepisovat na zprávy, tak jsem vlastně všechny zájemkyně předběhla. Pracovala jsem v restauraci, která byla součástí malého rodinného rezortu pár kilometrů za městem Sciacca, přístupná pouze autem. Celé to bylo super v tom, že jsme celou dobu trávili čas spolu.

Na nádražích i ve vlacích se můžete každý měsíc setkávat s rubrikou „Mňamky“, kterou Míša pro magazín Českých drah ČD. Jaké místo bys doporučila tady v České republice?

Mám moc ráda Jižní Moravu a to hlavně kvůli jejich tradicím. Když bych měla jmenovat alespoň jedno místo, tak by to byla obec Vrbice. Tu jsem objevila nedávno. Je to malebná vesnice v srdci Modrých Hor a mikroregionu Hustopečsko. Je to krásná vinařská oblast se spoustou sklípků. Přišla jsem si tam jako v Hobití vesničce na Novém Zélandu. Taky mám ráda Kokořínsko a nejen proto, že je to kousek od Prahy. Ta příroda je neskutečně krásná. Zaujali mne i severní Čechy. Točí se tam hodně severských filmů. Například město Most má takové surové kouzlo. Určitě vám doporučím návštěvu severočeské vesnice Kryštofovo údolí, která se nachází v blízkosti Liberce. Je to taková malebná vesnička plná roubených chalup. Nachází se tu Muzeum betlémů, kamenný železniční viadukt a z bývalé trafostanice vznikl jediný vesnický orloj u nás. Určitě si zajděte na jídlo do Penzionu U Evy. Výborně se tam vaří.

GURMÁN

Jaká je tvoje oblíbená kuchyně? Co třeba sicilská kuchyně?

Mám ráda obecně asijskou kuchyni. Mezi mé oblíbené kuchyně patří vietnamská, thajská, barmská a gruzínská. V Malajsii mi chutnala indická kuchyně.

Co se týče sicilské kuchyně, tak ta je velmi jednoduchá a přitom výborná. Italové jedí malé snídaně a pak se nacpou na oběd a převážně večer. Ze začátku jsem s tím měla problém. Doma snídám hodně a večeře si naopak dělám malé. Ale poprala jsem se tím bravurně. Naučila jsem se jíst i mořské plody. Vyzkoušela jsem chobotnici, sépie, mušle a krevety na všechny způsoby, ať už smažené v těstíčku, v polévkách či těstovinách. Na této kuchyni mne baví její jednoduchost. Základní sicilské potraviny jsou lilek, rajčata, parmazán, pecorino (typický tvrdý italský sýr vyráběný z ovčího mléka), ančovičky (používají je místo soli) a červená cibule. K tomu všemu se přidá ještě luxusní nadýchané těsto a sicilská pizza je na světě. Ne nadarmo se říká, že pistácie ze Sicílie jsou nejlepší na světě. Tak výbornou pistáciovou zmrzlinu jsem nikde jinde ještě nejedla. Typickým sicilským dezertem jsou cannoli, trubičky plněné čerstvým slazeným sýrem ricotta a většinou zdobené kandovaným pomerančem. Pokud se u toho všeho sejde hromada lidí, tak je o gurmánský zážitek postaráno. To se mi líbí moc.

FIT

Jak se udržuješ v kondici? Oblíbený sport, účinná dieta a nějaká zdravá vychytávka?

Mám dobré geny. Cíleně nesportuji, ale jsem zvyklá hodně chodit. Můj návod na to jak zůstat štíhlá, je být neustále v pohybu a jíst víckrát denně. Tělo si pak nemusí dělat tukové zásoby, protože ví, že mu pořád něco dáváš. Paradoxně jsem zhubla v Itálii a ne v Asii. V Asii jsem jedla strašně moc ovoce, pila kondenzované mléko v kávě a spořádala třeba půl kila avokáda. V Itálii jsem se naučila jíst 3x denně. Byla jsem tam však neustále v pohybu.

OSOBNÍ

Co bys poradila všem, kteří mají sen cestovat sami a bojí se?

Strach je úplně přirozená věc a mají ho všichni, kteří cestují. Důležité je nepřemýšlet o tom a jít do toho po hlavě. Naše scénáře jsou většinou horší, než je samotná skutečnost.

Prozradíš nám na sebe nějakou osobní věc?

Mojí výhodou je spontánnost. Pokud se mám na něco připravovat, tak jsem z toho spíše nervózní. Spíše mi vyhovuje být hozená do vody.

Jaký je tvůj životní sen?

Myslím, že je strašně důležité mít sny. Potom Tě i více baví život. Nejlepší je si dávat velké sny. Splnil se mi, že cestuji s Českými dráhami a píšu o jídle. To mne ohromně naplňuje. V říjnu odjíždím na Vysočinu, kde budu psát knihu. Neodjedu odtud, dokud tu knihu nenapíšu. 🙂 Bude to cestovatelská kniha, která bude lidi motivovat, aby se zvedli ze zadku a dělali věci, které je baví. Víc neprozradím.

Kdo tě v životě nejvíc inspiruje?

Mám ráda extrémní lidi, kteří mají nějakou vlastnost, kterou sama nemám. Mám moc ráda Kamu. Líbí se mi její tvrdohlavost, jak jde si za svým cílem a dělá věci jinak než ostatní. Člověk by čekal, že když vaří, bude neustále zavřená v kuchyni. Ona naopak cestuje, má pořad o vaření a do toho píše knihu. Obdivuji Lenku Klicperovou. Je to pohledná blondýnka, která jezdí do zemí, jako jsou např. Afganistán. Baví mne Anie Songe – digitální nomádka, která žila na Bali a v Thajsku. Vydala knihu Továrna na sny.

Co bys vzkázala čtenářům blogu Chilli&Chocolate?

Dělejte věci, které vás baví. A dělejte je srdcem! Budete tak mít krásný život!

Líbil se vám článek? Budu ráda, když o něm dáte vědět dalším…

 

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.