Výlet na Milešovku, Královnu Českého středohoří

Musím uznat, že České středohoří je kus opravdu krásné krajiny nacházející se v Ústeckém kraji, kterému vévodí hora Milešovka. Říká se jí Královna Českého středohoří. Mne ale zajímalo proč? Protože je nejkrásnější? Tak určitě je horou nejvyšší a z 837 metrů nad mořem je moc hezký výhled.

1 ♠ Vzhůru na vrchol z obce Bílka

Výstup na Milešovku začínáme nenápadně. Auto zaparkujeme na placeném parkovišti ve vesnici Bílka. Název vesnice je odvozen od zabělené vody v potoce Bílinka.

V centru vesničky si nelze nevšimnout kaple sv. Václava z roku 2000.

Říká se, že výstup právě z této obce je nejméně náročný, ale vězte, že to není žádná procházka růžovým sadem. Po červené značce mírně stoupáme přes louky kolem sadů.

Podél cesty si nelze nevšimnout moderních skulptur, které patří do projektu Cesta přátelství, jehož realizátorem bylo Občanské sdružení v Bílce pod Milešovkou.

Zdoláváme převýšení zhruba 350 metrů. Začátek trasy vede po asfaltu. Cestou míjíme dolní stanici lanové dráhy, která slouží k přepravě materiálu. Utěšuju se, že když bude nejhůř a cestu bych nedej bože nezvládla, tak se nechám zabalit do balíku a poslat po lanovce dolů. 🙂 Po cca 0,5 km se asfalt promění v lesní cestu.

Jakmile se dostaneme do lesa, cesta začne mírně rovnoměrně stoupat a takto stoupá pomalu až k rozcestníku Pod Milešovkou. Celou dobu se jde po značené cestě. Na cestě jsou kořeny, kameny a pozor taky díry. Cestou narážíme na altánek, kde pokud se budete cítit unavení, si můžete na chvilku odpočinout.

Odtud pokračujeme po modré turistické značce až na vrchol Milešovky. Je to asi 2,6 km až k vrcholu hory. Celou cestu jdeme lesem a občas se někdy mezi stromy objeví malý výhled. A právě tady začíná ta pravá sranda.

Už jste šli někdy na Milešovku v zimě? Ne? Tak tady poprvé zalituji, že nemám „nesmeky“, protože jedině tak se dá bezpečně dostat až na vrchol. Pořádně to klouže a několikrát padám k zemi. Cesta je zamrzlá a místy hodně zledovatělá. Nemám vůbec jistý krok a místy bohužel urputně zápasím s terénem. Přiznám se bez mučení, lezu po čtyřech jak malé děcko. Čím víc se blížím k vrcholu, tím víc se mi do hlavy vkrádá myšlenka, jak to zvládnu dolů. No nechci na to teď ani pomyslet.

2 ♠ Konečně na vrcholu Milešovky

Víte, kdo první použil termín „královna“ a pasoval tak Milešovku na Královnu Českého středohoří? Byl to významný český historik a spisovatel Bohuslav Balbín. A nejen jeho tato hora očarovala. Mezi další obdivovatele patřili básníci Jaroslav Vrchlický nebo Jan Neruda a nesmím zapomenout na německého velikána Johanna Wolfganga Goetha.

Německý název Milešovky je Donnersberg. V doslovném překladu Hromová hora přesně vystihuje její zvláštnost. Na Milešovce se totiž za rok odehraje nejvíce bouřek z celé České republiky. Cestovatel a přírodovědec Alexander von Humboldt vystoupil na horu v roce 1819 a zařadil výhled mezi tři nejkrásnější na světě. Od té doby se sem pravidelně vracel. A já si řekla, že se sem ještě jednou taky vrátím, ale určitě to musí být někdy v létě.

Konečně se dostáváme na samotný vrchol. Do žil se mi vkrádají pocity štěstí, že to moje malé utrpení přeci jen stálo za to.

Turistický ruch v okolí Milešovky se datuje již do počátku 19. století, kdy tu byla první turistická útulna původně  z větví a chvojí, která sloužila pro přespání. Tehdejší majitel hostince z Milešova tu prodával občerstvení ušlým turistům, kteří dorazili na vrchol. O dalších 80 let později, na počátku 20. století, zde byla postavena budova observatoře spolu s rozhlednou. Stala se tak nejstarší podobnou stavbou v Česku. Po okupaci sovětskými vojsky byla observatoř prohlášena za vojenský objekt a turistům byl na Milešovku vstup zakázán.

Dnes je Milešovka i rozhledna turistům přístupná a kochat se nejkrásnějším výhledem může každý, kdo si dá trochu té práce a vyšplhá nahoru.

Nyní se na vrcholu se nachází restaurace s posezením. Můžete si tu zakoupit pohledy, mapy a turistickou známku. Bohužel je v době lockdownu zavřená a tak nám musí stačit teplý čaj s termosky.

V polovině 19. století tu vyrostla 19 metrů vysoká rozhledna.

Webová kamera z vrcholu – webová kamera na observatoři Ústavu fyziky atmosféry AV ČR Milešovka. Pohled jižním směrem.

Bohužel počasí během našeho výletu bylo trošku horší. Kolem vidím jen samý opar, tím pádem i viditelnost byla trošku zhoršena. Pokud budete mít však hezké počasí, uvidíte na ostatní vrcholky středohoří jako je Lovoš, Říp, Hazmburk atd.

A právě tady se nachází nejstarší observatoř u nás. Jde o Meteorologickou observatoř Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd. Tato pozorovatelna počasí zde funguje od roku 1905. Fungovala tu i telefonní a telegrafická stanice, která předávala denní hlášení o počasí do Vídně.

4♠ Cesta dolů přes obec Černčice

Po malém odpočinku se vydáváme dolů. Po modré značce se vydáváme až k rozcestníku Nad Bílkou. Zde se setkávají výstupové trasy z Bílky a Černčic. Tentokrát pokračujeme směrem do obce Černčice.

Jak jsem správně předpokládala, tak cesta dolů z Milešovky je mnohem náročnější. Po ledovém chodníku byla opravdu za trest. Přijde mi, že to klouže ještě víc. Takže mne cestou musí jistit manžel. Byl to takový ten stav, kdy se chytáme všech stromů okolo, aby nám to neujíždělo a já neskončila někde se zlomenou nohou nebo rukou. Šli jsme to docela dlouho. Nezapomenutelný zážitek.

Jak jsem již psala, tentokrát se vydáváme směrem přes Černčice. Co si nechceme ale nechat ujít, je výhled na Milešovku. Lezeme tedy na přilehlý kopec. Tentokrát cesta není zamrzlá, ale pěkně bahnitá lázeň a nebudu vám lhát, taky to pěkně klouže. Naštěstí to na bahýnku klouže o dost méně než na ledu a po pár minutách jsme dole. Těžko říct, co je horší, jestli klouzavý led nebo klouzavé bahno. Pohled na Milešovku je však úžasný. Chvílemi jej kazí pouze kroužící vrtulník, který odváží zřejmě zraněné turisty.

Po cestě zpátky ještě obdivuji nesklizené ovoce, jak se krásně leskne na stromech.

5♠ Z obce Černčice zpět do Bílky

V obci Černčice se nachází farma s ovcemi. Těch je tady opravdu požehnaně.

Uprostřed vesnice stojí pozdně barokní kaplička z přelomu 18.a 19. stol.

Cestou z Černčic do Bílky se jde docela dobře. Cesta není zamrzlá ani blátivá, zkrátka tak akorát.

Protože jsou hospody zavřené, což je v tomto počasí nemilé, jíme z vlastních zásob. Není to nějak náročný výlet a tak není třeba s sebou nést moc jídla. Stačí mít třeba energetickou tyčinku a pro děti třeba čokoládu.

Na cestě zpět do vesnice Bílka si nelze nevšimnout opět Cesty přátelství, kde se střídají umělecká sochařská díla českých a německých autorů.

 

Byl to bezva výlet. Co je fajn, že Milešovka je turistům přístupná po celý rok. Neplatí se tu žádné vstupné. Jen si předem zjistěte, jaké má být počasí, teple se oblečte a vezměte si adekvátní obuv. Myslete na to, že v zimě to může po cestě klouzat, tak ať nemusíte zpátky domů letět vrtulníkem.

Doufám, že se vám článek líbil. Pokud ano, budu ráda, když dáte o něm vědět ostatním a budete jej sdílet.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.