Káthmándú je hlavním městem Nepálu a taky největším městem v rámci himalájského regionu. Abyste si ho dokázali alespoň trošku představit, žije tu kolem 5 miliónu obyvatel a nachází se ve výšce cca 1400 metrů n.m.
Tohle město bylo vždycky tak nějak izolované a díky tomu se zde vyvinula jedinečná nawarská kultura. Nawarové byli původní obyvatelé oblasti Káthmándského údolí. Tato kultura je známá svou propracovanou architekturou, zejména v chrámech, stupách a palácích, které jsou součástí chráněných památek UNESCO. Tato kultura má i své vlastní jazyky, náboženské praktiky, festivaly, umění a tradice. Jedním z nejvýznamnějších festivalů, který slaví národ Nawárů, je festival INDRA JATRA, který se koná v Káthmándú a je oslavou bohyně Indry. A já jsem měla to štěstí, že jsem se tohoto svátku mohla zúčastnit. Vytváří jedinečnou atmosféru města, kterou nenajdete nikde jinde na světě.
Mě toto město dostalo od prvního momentu, co jsem vystoupila z letadla. Byla jsem nadšená a překvapená, jak je rušné, pestrobarevné a hlučné. Taková směsice všech možných vůní, zvuků a scenérií s nádhernými paláci, buddhistickými a hinduistickými chrámy, ale i s příjemnými kavárničkami a restauracemi. V ulicích všude motorky, spousta lidí, obchůdky s oblečením a různým zbožím, visících elektrických kabelů, restaurací a barů. Vše působí tak zmateně a neuspořádaně. Taky všichni všude jezdí a předhání se v tom, kdo bude více troubit.
KULTURNÍ ŠOK
Musím vás však na začátku varovat. Káthmándú se nepodobá žádnému jinému hlavnímu městu na světě, kde jste třeba jen tak vyrazili s batohem. Spousta turistů přijíždí do Nepálu, aby se vydala na trek do hor. Skoro všichni přiletí na letiště právě v Káthmándú, stráví tu jednu noc a pak hned odjíždí směr Pokhara, Lukla nebo jiné místo na začátek svého treku. Pokud vám můžu poradit, nedělejte to. Byla by to chyba. Vyhraďte si tu alespoň dva dny, protože byste se zbytečně ochudili o úžasné zážitky. Berte toto šílené město jako aklimatizační místo.
Já tu měla po pravdě poprvé v životě kulturní šok. Ale samozřejmě myšleno v dobrém slova smyslu. Káthmándú se totiž nepodobá žádnému místu, které jsem kdy navštívila. První dva dny jsem tu strávila s vykulenýma očima a otevřenou pusou. Město je to drsné, špinavé a rozlehlé. Sjíždějí se tu lidé ze všech koutů světa, různého věku, rasy i národností. Přišlo mi, že tolik podivínů jsem na jednom místě dlouho neviděla, a to jsem toho fakt už dost zažila. 🙂 Ale je také plné krásy a spousty úžasných věcí, které se dají dělat, pokud víte, kde hledat.
Možná budete překvapení, že i když je to hlavní město, centrum tvoří převážně prašné cesty. Mezi rozpadajícími se zdmi a stále stojícími chrámy žije historie stará 2000 let. Káthmándú je prostě jedno z těch měst, které si buď nesmírně zamilujete, nebo si rovnou objednáte autobus a už se nikdy neohlédnete. Já sama ovšem patřím do první kategorie. ♥
ČTVRŤ THAMEL
NÁKUPNÍ RÁJ
Většina turistů se ubytovává ve čtvrti Thamel. Tato oblast je snad největším bazarem padělaného (i nepadělaného) outdoorového vybavení na světě. Je to také jediné místo, kde najdete veškeré outdoorové vybavení, cetky všech odstínů, bary, vinárny, lékárny, pohodlné ubytování, hašiš, dobré (i když předražené) jídlo a neustále se měnící komunitu batůžkářů, kteří se denně procházejí ulicemi Thamelu.
Pokud se chystáte na velké himálajské dobrodružství v nepálských horách, tak právě toto je ideální místo pro přípravu předtím, než vyrazíte. Takže pokud se vám nechce tahat či kupovat drahá výbava, tady si nakoupíte opravdu velmi levně. Já jsem si tu například pořídila zimní bundu za 200 Kč, kalhoty do deště za 250 Kč (tady jsme se asi s prodavačkou nepochopily, ale byly to kalhoty spíše do větru) a krásnou barevnou čepici za 30 Kč. No, nekup to, když je to tak laciný! 🙂 Nakoupené věci mi vydržely celý trek a dovezla jsem si je i domů.
Jako suvenýr si tu můžete koupit modlitební mlýnky, mýdla z jaka, vonné tyčinky nesčetných vůní či modlitební praporky, na které se dřevěnými raznicemi tisknou obrázky či posvátné texty. Modrá látka přitom představuje nebe, bílá vzduch či vítr, červená reprezentuje oheň, zelená vodu a žlutá zemi. V Himálaji totiž věří, že když vítr do látek fouká, roznáší po okolí požehnání, dobrou vůli a soucit obsažený v jejich poselství. Čím víc jich tedy vlaje, tím líp.
HIPPIE TRAIL
A
„FREEK STREET“
Až do padesátých let minulého století byl Nepál izolovanou zemí. V roce 1950 se Nepál otevřel pro zahraniční turisty, a ačkoliv prvotní návštěvníci byly většinou horolezci a dobrodruzi, s postupujícím časem město začalo přitahovat i jinou sortu cestovatelů. Ano, jednalo se o hippie. Ti začali přijíždět z celého světa právě do Káthmándú. Hlavně z Londýna po slavné „Hippie Trail“. Stezka začínala v Anglii a vedla přes řadu měst, jako je Mnichov, Istanbul, Teherán, Kábul, Dillí a mnoho dalších měst v Evropě a Asii až do Káthmándú. Mnoho cestovatelů se dopravovalo soukromými autobusy, někteří cestovali v krásně ručně malovaných dodávkách a zbytek stopoval svou cestu až do Káthmándú.
Hippie batůžkáři se usadili v okolí náměstí Káthmándú Durbar Square a Basantapuru. To bývalo kdysi klidnou a tichou čtvrtí. Jen pár kroků jižně od náměstí se nachází ulička „Freak Street“, známá také pod názvem jako Jhhonche. Svůj název získala na základě toho, že se tu nad oblohou vzdýmalo aroma organických drog. Je to taková úzká ulička zastrčená v rušném centru. Byla to značka známá po celém světě. V malých obchodech jste tu mohli koupit marihuanu a podobné drogy.
Jak já jsem se do této uličky těšila. 60. léta mne fascinují, takže jsem byla plná očekávání. Celou dobu jsem měla na paměti, že právě tato ulice byla kdysi magnetem svobodomyslné mládeže té doby. A já jsem tak trochu svobodomyslná, takže jsem byla strašně zvědavá, jak to tady vypadá. Ulice se vyznačovala také tím, že zde vládla živá atmosféra. Pro mě však tato ulice byla spíše zklamáním. Dnes jsou z těch opojných časů jen vzdálené ozvěny a vypadá to zde, jako kdyby tu chcípl pes.
Nenechala jsem se však odradit. Přeci jenom jsem chtěla být alespoň na chvilku na místě, které kdysi bylo kotlem různých myšlenek, umění, hudby a spirituality. A měla jsem štěstí. Dodnes tu stojí především legendární kavárna Snowman. Sněhulák, který funguje nepřetržitě od roku 1965, je jediným dochovaným obchodem s „koláči a čaji“. V podniku najdete nízké osvětlení a jen hrstku stolků. To zkrátka nikdy nevyjde z módy. Já jsem sem jen nakoukla, protože v kavárničce bylo plno zahraničních návštěvníků, kteří sem zřejmě přišli nasát atmosféru, obdivovat psychedelické malby, popíjet čaj a samozřejmě ochutnat kousek jablečného koláče nebo čokoládového dortu.
Musím se přiznat, že z dortů za výlohou se mi spíše navalilo, než bych chtěla ochutnat. Za mlhavou atmosféru nyní mohou spíše cigarety než hašiš, ale jinak se toho moc nezměnilo a člověk má pocit, i když jen na chvíli, jakoby 60. léta nikdy neskončila.
Procházela jsem se ulicí a dívala se do oken a tipovala si, kde mohli tenkrát bydlet slavní spisovatelé, umělci či hudebníci. Mezi nejznámější zástupce patří Beatles či britský zpěvák a skladatel Cat Stevens, který dokonce na počest Káthmándú složil píseň (kterou psal bez „h“). Naschvál si ji pusťte.
STAROBYLÉ POKLADY
V DURBAR SQUARE
V městě najdete spoustu chrámů a paláců. Já si netroufám všechny popisovat. To by byla docela nuda. Zajděte si raději do centra města, kde se nachází náměstí Durbar. Věřící sem přináší své oběti příslušným bohům v naději, že budou vyslyšeny jejich modlitby. Je to místo, jako kdybyste se vrátili v čase. Turisté tu na rozdíl od místních platí vstupné. V tomto případě mi to nějak nevadilo, protože peníze jdou na obnovu památek, které byly zničeny během zemětřesení v roce 2015. Spousta z nich už nestojí a taky je jich hodně pod lešením.
¨
RELIÉF KÁLA BHAIRAVA
Na Durbaru je však příjemné i pouhé posezení. Proto i vám doporučuji si tu jen tak posedět a jen se kochat. Je to takové živoucí muzeum hinduistické víry a nepálských tradic. Jsem si však jistá, že na tomto náměstí váš pohled okamžitě upoutá strašidelná socha boha Kaal Bhairav, která pochází z 5. století. Je to takový děsivý avatar boha Šivy v jeho nejhrůznější podobě. Má šest rukou, řetěz z lidských lebek kolem krku a stojí na mrtvém těle. Podle legendy člověk, který před sochou vysloví lež, okamžitě zahyne. Proto tato socha v dávných dobách sloužila jako detektor lži – podezřelý byl před ni přiveden a ze strachu se okamžitě ke všemu přiznal. Zkusíte to také…?
KASTHAMANDAP
Kasthamandap, což v nepálštině znamená úkryt na stromě, je nyní jedním z nejznámějších nepálských hinduistických chrámů. Dříve používali tuto třípatrovou pagodu jako svůj úkryt obchodníci a poutníci, kteří cestovali z Tibetu do Indie.Trávili tu zimu v očekávání jara a především čekali až roztaje sníh v nebezpečných horských průsmycích. Později byla postavena v Kasthamandapu svatyně – socha sv. Guru Gorakhnath, který žil jako poustevník. Útulek se proměnil v chrám navštěvovaný tisíci poutníků. Věřilo se, že tento chrám byl vyroben z jednoho kmene stromu sal.
HOLUBÍ RÁJ
Samozřejmě v tomto místě najdete spoustu holubů.Turisté i místní si tu od prodejců nakupují krmení pro ptáky a obratem ho rozhazují po okolí. Věří totiž, že se tak starají o duše předků převtělené do opeřenců, především holubů.
HINDUISTIČTÍ SVATÍ MUŽI
Co mne na tomto náměstí tak fascinuje, nejsou ani tak památky, ale směsice národností. Nebudu lhát, moc jsem toužila vidět SÁDHUY, což jsou hinduističtí svatí muži. Jsou to náboženští asketové, kteří se zřekli světského života. Já si je vždycky představovala jako jogíny. Což nejsem až tak daleko od pravdy. V překladu je to člověk, který praktikuje „sádhanu“ neboli snaží se horlivě následovat cestu duchovní disciplíny. Tito muži jsou asketové, kteří kráčejí cestou pokání a odříkání, přerušují všechny vazby, které je spojovaly s hmotným a pozemským světem, proto za sebou zanechávají své rodiny, zaměstnání, vlastnosti a dokonce i jména. Poznáte je podle jednoduchého oděvu. Protože tady jsou většinou hinduisté, jejich oděv má šafránovou barvu.
Vždycky mne zajímalo, jak se člověk stane sádhuem. Někteří svatí pijí jenom mléko, jiní vodu. Někteří se živí jen ovocem nebo chlebem. Každý používá jiný druh pokání. Ten proces není samozřejmě jednoduchý, ale všichni tito muži mají jeden společný cíl a to je dosáhnout MOKŠI – tj. osvícení. Většina z nich je přátelská a šťastná, že je fotografována za malý poplatek, za což od nich dostanete požehnání.Na fotce provádí svatý muž VITARKA MUDRA, což je jedna z nejdůležitějších muder v buddhismu a je spojena s učením a předáváním modrosti. Můžete si všimnout, že palec se dotýká ukazováčku, což symbolizuje spojení myšlení a projevu.
NEPÁLSKÉ SLAVNOSTI
ANEB
BŮŽEK, KAM SE PODÍVÁŠ
Řekla bych, že Káthmándú je takovým dějištěm stěhování národů a mísení jazyků. Docházelo tu k rozkvětu i následnému úpadku kultur. Proto má na svém území nejvíce etnických skupin z celého subkontinentu, kam si každá přinesla své pověry, rituály, legendy a zvyky. A co je strašně fajn, že hodně se tu slaví! Nepálské svátky jsou opravdu pestré až exotické a lidé jsou při nich dost veselí. Ročně tu oficiálně „proslaví“ skoro dva měsíce. A to už je něco! 🙂
Skoro každá ulice tu doslova přetéká bohy, bůžky i démony ovlivňujícími pozemský život. Lidé je tu uctívají a skládají jim obětiny. Nepálci nejenom, že si vzali božstva hinduistická, ale „přivlastnili“ si i buddhistická. Dokonce si vymysleli i místní variace svatých. Ono vlastně nezáleží, odkud ten který bůh přišel, ale zda-li uctívání a hlavně plnění modliteb „funguje.“ 🙂
INDRA JATRA
Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla účastnit krásného svátku Indra Jatra. Tento svátek oslavuje Pána Indru, krále nebes a boha deště. V hinduistické mytologii hraje Indra zásadní roli jako nositel deště, který je nezbytný pro zemědělství v Nepálu. Z tohoto důvodu je tak v Nepálu populární. Prastará legenda říká, že Indra jednou sestoupil na Zemi a hledal Parijat, vzácnou květinu pro svou matku, bohyni Dakini. Indra se přestrojil za obyčejného muže a pokusil se nasbírat květiny v údolí Káthmándú. Místní lidé ho však nepoznali a tak ho zajali a svázali. Jeho matka nakonec odhalila jeho pravou identitu a místní ho propustili. Indra z vděčnosti slíbil, že požehná údolí vydatným deštěm pro jejich úrodu. K této události dochází na konci monzunového období, kdy se farmáři připravují na sklizeň.
Průvody zaplňovaly ulice lidmi tančícími v maskách. Úžasná podívaná pro turistu jako jsem já.
Během slavností byly ulice velmi živé, plné natěšených lidí, kteří se nemohli dočkat až půjdou do průvodu. Z oken i na ulicích byla slyšet tradiční hudba, která pobízela k tanci. Měla jsem možnost jen tak z dálky pozorovat rituály, které si věřící předávají z generace na generaci.
Během festivalu je několik chrámů v Káthmándú otevřeno veřejnosti, což umožňuje prohlédnout si posvátné artefakty vystavené pouze během Indra Jatra.
Ve svatyních zasvěcených Pánu Indrovi a dalším božstvům kladou květiny, ovoce a další předměty. Ve vzduchu je cítit vůně kadidla, krásně tu to tu voní. Je tu krásná duchovní atmosféra, kterou jsem zatím ještě nikde nezažila.
Všude můžete koupit květiny a jsou jimi ozdobeny i ulice.
ŽIJÍCÍ BOHYNĚ KUMÁRÍ
Během festivalu nesou na nosítkách žijící Bohyni. Měla jsem to štěstí, že jsem ji zahlédla, ale bohužel jsem ji nestihla vyfotit. Ona se totiž stejně nesmí fotit. Hovořím teď o „Žijící bohyni“ Kumárí, která je jedním z živoucích vtělení Šivovy manželky Parvátí. Ve skutečnosti je to holčička, která je obklopená přepychem a služebnictvem. Objevuje vnější svět pouze z nosítek, protože se chodidly nesmí dotknout země. A jak se obyčejná dívka může stát živou bohyní a jakými zkouškami musí projít? To bohužel náboženská obec drží v tajnosti, ale říká se, že nesmí projevit známky strachu. Musí prý tak projít dvorem plným krve a mrtvých zvířat. Nejtěžší zkouška ji ale čeká, když musí mezi předměty vybrat ty, které patřily její předchůdkyni. Pokud vyvolená dívka úspěšně projde všemi zkouškami, stává se z ní živá forma bohyně Kálí, které se klaníval i samotný král. Jakmile Kumárí dospěje (začne menstruovat), nemůže své poslání dále vykonávat a jde vlastně do penze. O živobytí však nemusí mít strach, je zabezpečena na celý život. Většinou však zůstane svobodná, protože se věří, že kdo si ji vezme, zemře. Někdy se bývalé Kumárí prochází po městě v červeném sárí s červenými květy.
MĚSTO BYLO KDYSI DŮLEŽITOU ZASTÁVKOU NA HEDVÁBNÉ STEZCE
Nejlépe však uděláte, když se vykašlete na průvodce a budete se jen tak toulat ulicemi. Objevíte takové, do kterých byste jinak nešli. A právě Káthmándú je k tomu jako stvořené. Najdete tu několik náměstí, která jsou plná obchodníků, kteří sem přicházeli od nepaměti. Prodávali tu své zemědělské produkty, aby nasytili obyvatele města, které bylo jednou z nejdůležitějších zastávek na Hedvábné stezce z Tibetu do Indie. Kličkovat tu budete mezi stánky nabízející PANI PURI, což je malý kulatý chleba plněný bramborami a vodou, provoněný bylinkami a chilli. Najdete tu mimo jiné plno malých útulných chrámů, kde místní denně obětují několik zrnek rýže, květiny nebo červenou barvu, z níž se vyrábí typická tikka na čelo jako symbol oběti a požehnání.
Ulice jsou tu plné obchůdků, kde najdete hlavně domácí potřeby, různé mosazné tácy nebo misky na dal-bhat. Jsou tady také uličky, kde si můžete koupit svatební oblečení, barevné doplňky a ozdoby, ale i zcela obyčejné věci jako jsou léky bez předpisu či obyčejné žabky, šály nebo trička.
Najdete tu i zašitá náměstíčka, kde lidí sedí na ulici, popíjí čaj a jen tak si povídají. Dýchne na vás neskutečná pohoda a vy si uvědomíte, že není třeba nikam spěchat.
Při mých procházkách městem mě asi nejvíc fascinovaly obchody, kde se prodávalo maso. Nedělám si iluze, že takto se kupuje maso i do těch dražších hotelů. Proto se vůbec nedivím, že v takových zemích jsou vegetariáni.
BUDDHOVY OČI
Buddhovy oči, kterým se také říká Oči moudrosti, jsou symbolem používajícím se v buddhismu. Symbol se maluje na všechny čtyři světové strany, aby tak vyjádřil, že Buddha provází člověka všude. Proto se nazývají též „oči spravedlnosti“. Zlatý puntík mezi očima značí třetí oko, tzv. „oko moudrosti“.
Doufám, že jsem vás navnadila, abyste tu zůstali déle než jednu noc. V tomto barevném a kouzelném městě je toho samozřejmě k vidění mnohem více. A nemusí to být nudná prohlídka všech těch stovek bohů, bohyň, soch a chrámů, na které narazíte doslova na každém kroku. Jakmile se seznámíte s historickou a náboženskou stránkou nepálské metropole, můžete se vydat prozkoumat její současnou tvář a nasát její neopakovatelnou atmosféru. K dopravě po městě můžete využít všudypřítomné rikši, taxíky nebo minibusy, zvyklé na věčné dopravní zácpy, chaos a hluk na silnicích, které místní obyvatelé již s přehledem zvládají.
Po chvíli si zvyknete i vy, vždyť co jiného vám v milionové metropoli zbývá… 🙂
Pokud se vám můj článek líbil, budu ráda za milý komentář.
Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a Facebooku.
DALŠÍ ČLÁNKY
