Karel Jaromír Erben je náš známý český sběratel lidové slovesnosti (pohádek, říkadel i písní) a básník, ale také historik, právník, archivář a překladatel. Postupně vyšly Prostonárodní české písně a říkadla, Písně národní v Čechách nebo Sto prostonárodních pohádek a pověstí v nářečích původních. Z nejznámějších pohádek vám budu jmenovat Zlatovlásku, Rozum a štěstí, Boháč a chudák nebo Hrnečku vař. Dovolím si říct, že jej zná každý, kdo prošel povinnou školní docházkou. Já si jeho básně dodnes pamatuji a myslím, že bych je dokázala i teď odrecitovat nazpaměť. Rozhodla jsem se vydat v jeho stopách a navštívit jeho rodný kraj, který ho inspiroval k jeho nejznámějšímu dílu Kytice. V této sbírce někdy brutálních balad najdete krásný jazyk a myslím, že pro každého Čecha by přečtení takto krátké knihy mělo být samozřejmostí.
ZAJÍMAVOSTI O KARLU JAROMÍROVI ERBENOVI
Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně. Neměl ovšem veselý život. Narodil se do rodiny ševce Jana Erbena a jeho ženy Anny. Narodily se jim ještě další děti, ale sedm zemřelo. On často stonal a dospělosti se dožila jenom sestra Josefína.
Erben studoval v Hradci Králové a v Praze, kde se seznámil s řadou osobností z obrozeneckých kruhů jako Františkem Palackým nebo Karlem Hynkem Máchou. Byl velmi talentovaný. Rychle se učil cizí jazyky a ovládal staročeštinu, latinu i němčinu, polštinu, ruštinu, ukrajinštinu, běloruštinu, srbochorvatštinu, slovinštinu, bulharštinu, lužickou srbštinu a kašubštinu. Podílel se na formování spisovné češtiny. Nebýt jeho práce, možná by řada pověstí, bájí, básniček a říkadel dnes už neexistovala. Po ukončení studí nastoupil jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vystřídal i další zaměstnání. Díky svému přátelství s Palackým pronikl do archivářství. Pracoval jako sekretář dnešního Národního muzea, archivář města Prahy či vysoký úředník na pražském magistrátu.
Se svojí první ženou Barborou Meříčovou měl velmi hezký vztah. Měli šest dětí, z toho přežily jen tři dcery. Jeho neveselý život zobrazil ve svých baladách.
NAUČNÁ STEZKA KARLA ERBENA
TRASA: LÁZNĚ BĚLOHRAD – RYBNÍK NADÝMÁK – TETÍN – MILETÍN – A ZPĚT DO LÁZNÍ BĚLOHRAD PŘES ČERVENÁ TŘEMEŠNÁ – BYŠIČKY (1 směr 10 km)
LÁZNĚ BĚLOHRAD
Svoji cestu začínám v městečku v Podkrkonoší v Lázních Bělohrad, kde se ubytovávám. Moje kroky povedou do rodiště autora a zpět.
Ve zdejších lázních se využívá slatinná rašelina, která se tu hojně využívá právě pro léčení lázeňských hostů. Je tu opravdu malebná okolní příroda, která působí jako balzám na duši. Není se tak čemu divit, že zdejší lázně navštěvovala řada významných osobností, kteří sem jezdili převážně za klidem. Rád se tu zastavoval herec Oldřich Nový. Jeho žena totiž měla z poloviny židovský původ. A tak u manželů Lelkových za války ukrýval svou dceru Janu. Městečko je také rodištěm spisovatele a básníka Karla Václava Raise či skladatele a dirigenta Karla Moora.
BĚLOHRADSKÁ BAŽANTNICE
Když se ovšem vrátíme do 19.století, tak zjistíme, že u zrodu Anenských slatinných lázní stála hraběnka Anna z Asseburgu. Základem zdejší terapie jsou koupele a zábaly v sirnoželezité slatině, jejímž zdrojem jsou rašelinná jezírka v lesoparku Bažantnice. Já rovněž procházím zdejší bažantnicí, což je mimochodem krásný lázeňský park. Je to taková příjemná procházka. Míjím tady lázeňské hosty, kteří se tu oddávají odpočinku. Najdete tu samozřejmě i léčivé prameny. Takže i já ochutnávám železitou kyselku.
Cesta vede opravdu krásným lesem.
RYBNÍK NADÝMÁK
Dále cesta vede kolem rybníků a krásně zelených jezírek. Asi nejznámější je rybník Nadýmák. Kolem něj prochází i hranice přírodní památky Byšičky. Zde se nachází zastavení č.7, které je spjato s Erbenovou baladou Štědrý den. U většiny jeho balad není zřejmé, na kterém místě se odehrává. Díky naučné stezce si však děj můžete představit právě tady.
TETÍN
Po cestě minete osadu Tetín. Naleznete se v perle Podkrkonoší – tj. v Podzvičínsku. Projdete částí obce Tetín, která se nazývá Koleje. Tato osada vznikla po napoleonských válkách, kdy vojínům vracejícím se z války byly levně prodány pozemky.
Mně se moc líbilo, když jsme procházeli částí osady Vlkanov. Nachází se tu několik drobných roubenek. Na malém prostranství tu stojí zvonice a socha sv. Venancia. Socha je prací žáka Matyáše Brauna.
MILETÍN
Já vím, že vás Miletín zajímá z pohledu Karla Jaromíra Erbena. Já jsem se však těšila úplně z jiného důvodu. Moc jsem toužila ochutnat božskou pochoutku a to Erbenovy Miletínské modlitbičky. Takže moje první kroky vedly do vyhlášené cukrárny.
Než se dostanete do cukrárny, tak minete nejstarší památku v Miletíně a to je renesanční zvonice. Před ní stojí tabule, která připomíná Erbenova školní léta. Vedle věže totiž stávala škola, kterou vedl rod Žábů, z něhož pocházela matka Erbena. To právě ona si přála, aby se stal učitelem. Karlovo zdraví, ale takové povolání nedovolovalo. Ve škole byl výborným žákem a stal se z něj vlastenec. Měli na to vliv také jeho vlastenečtí profesoři i na gymnáziu.
MILETÍNSKÉ MODLITBIČKY
Jedná se o originální druh perníku, který vyrábí rodina Erbena jen v Miletíně. Ale pozor! Není Erben jako Erben. 🙂 Nelze si nevšimnout, že cukrář Josef Erben má stejné příjmení jako náš slavný spisovatel. Oba pocházejí z Miletína a jsou vzdálenými příbuznými. Tento skvělý nápad vyrábět modlitbičky dostal Josef Erben při pohledu na ženy vracející se z nedělní bohoslužby. Ženy svíraly v ruce modlitební knížku a právě její tvar jej inspiroval.
Vytvořil medový perník, jehož základem jsou obdelníčky z perníkového těsta, plněné směsí pražených vlašských a lískových ořechů. Na vrchu jej zdobí cukrová poleva a půlka mandle. Ta symbolizuje křížek jako na skutečných modlitebních knížkách. Se synem je začali nabízet jako novinku na vyhlášené miletinské pouti. Specialita měla velký úspěch a byla několikrát oceněna na různých výstavách. Výrobek byl dodáván nejen do Čech, ale i do Rakouska, Francie a Německa.
Modlitbičky si můžete koupit přímo na miletínském náměstí. Prodávají se tu jednotlivě nebo přímo v krabičkách. Můžete si tak tuto dobrotu dovést domů nebo ji zakoupit jako suvenýr. Od roku 1913 jsou modlitbičky chráněny slovně ochrannou známkou. Mimo jiné si na modlitbičkách pochutnával i president T. G. Masaryk u příležitosti jeho návštěvy v Hořicích a Miletíně roku 1926. Po únoru 1948 se bohužel přestaly Modlitbičky na dlouhých 42 let vyrábět, cukrárna byla znárodněna. Komunistům vadil jejich název, který tíhnul ke křesťanství. Sem tam Východočeské pekárny a cukrárny Pardubice rozšířili svůj sortiment a prodávali jejich napodobeninu pod názvem Miletínky. Nakonec až v roce 1991 původní majitelé získali zpět svůj majetek a do svého sortimentu zařadili znovu populární Modlitbičky.
MILETÍNSKÉ PIVO
A co dalšího v Miletíně nesmíte zapomenout ochutnat, je miletínské pivo Chmelka. Je opravdu moc dobré a může opět posloužit jako výborný suvenýr. Já si koupila pivo v právě zmiňované cukrárně. Mají tu na výběr 10, 11, 12 a 13.
NAUČNÁ STEZKA KARLA JAROMÍRA ERBENA V MILETÍNĚ
Pokud nechcete jít tak velký okruh jako já, můžete si projít naučnou stezku K. J. Erbena pouze Miletínem a jeho nejbližším okolím.
Okruh začíná u rodného domku K. J. Erbena. Já jsem ji však šla klasicky v protisměru, abych se nemusela moc vracet. Trasa je dlouhá 5 km a je tu celkem 10 zastavení. U každého vás čeká informační tabule a někde i lavička.
Projdete se tak kolem hřbitova, kde získáte informace o rodině, která je z části pochovaná na zdejším hřbitově. Dostanete se až k Miletínským lázním. V nich se opravdu scházeli lidé za účelem léčení. Sem básník umístil děj balady Záhořovo lože. V pořadí čtvrté místo doplněné opět o posezení a informační tabuli je zpestřeno dřevěnou sochou pána, která se dívá na rodný domek spisovatele. Návštěvník, pohledem přes část těla pána uvidí přímo na jeho rodný domek. K místu se váže i balada Zlatý kolovrat, ze které po svolení K.J.Erbena, napsala Božena Němcová pohádku.
Na chmurném místě bývalého popraviště se seznámíte s jeho historií, kdy město získalo od krále Otakara Přemysla II. hrdelní právo. Události tohoto místa Erbena inspirovaly k napsání balady Dceřina kletba.
Pokud půjdete naučnou stezku s dětmi, tak je asi nejvíc zaujme místo zvané Studánka na Koši. Místo je vybaveno dřevěnou sochou Polednice. A pokud si ještě pamatujete ze školních lavic, tak soubor Kytice začíná básní Mateřídouška. A právě tady jsou rostlinky vysázeny. No a Polednici asi není třeba představovat. Dozvíte se, že dříve v místě stál ovocný, převážně třešňový sad založený jeho otcem.
ERBENŮV RODNÝ DOMEK
Na konci nebo pokud půjdete správně, tak na začátku vás čeká rodný dům spisovatele. Zde je umístěna informační tabule, která vám stručně představí osobnost K. J. Erbena. Pamětní deska na domě nese nápis „Zde se narodil Karel Jar. Erben L.P. 1811“. Dnes je tu muzeum, ale na jeho prohlídku se musíte objednat předem. Najdete tu ukázky kopií rukopisů i osobní korespondenci či rodokmen Erbenova rodu. Závěr výstavy vás přivede do stylizované podkrovní světničky, připomínající prostředí Erbenova dětství. Jak už víte z mého předešlého vyprávění, tak jediným přeživším sourozencem Erbena byla jeho sestra Josefína.
Ta když se provdala, tak spolu s manželem převzali zadlužený domek. Při velkém miletínském požáru domek vyhořel a znovu jej vystavěli z kamene a cihel. Dům tak získal svoji současnou podobu.
Zpáteční cesta vede nazpátek tentokrát po červené značce.
Opět půjdete lesem a taky přes vesničku Červená Třemešná.
BYŠIČKY – POUTNÍ KOSTELÍK SV. PETRA A PAVLA
Poutní kostelík sv. Petra a Pavla se nachází na návrší Byšičky. Patří k nejstarším památkám v Podzvičensku. První zmínka o něm dokonce pochází z roku 1267. U bočního vchodu do kostela je nápadný velký kámen s dvěma dolíky, jakoby vytlačenými stálým klečením. Podle pověsti jsou to v kameni otisky kolen sv.Petra, patrona kostela, který na něm v kleče prosil o smilování nad vesničkou a kostelíkem. Vesnice byla potrestána za to, že vesničané vedli nezřízený život. V době bohoslužeb byli raději v krčmě a vedli rouhavé řeči. Svatý Petr kostelík zachránil, ale vesnička se i s obyvateli propadla. Jinak je tu moc pěkný výhled na Bělohradskou kotlinu.
Právě sem Karel Jaromír Erben umístil děj své nejstrašidelnější básně, Svatební košile. V Byšičkách se konaly i slavné poutě. Na konci 19. století žil u kostela poslední poustevník v Čechách, Augustin Hoření, za kterého zde byla vybudována křížová cesta. Z té však na konci 20. století zbývalo jen několik, většinou vyvrácených kamenných sloupů. Původní kamenné sloupy, které se podařilo najít, byly opraveny, chybějící podstavce byly doplněny. Čtrnáct biblických výjevů namaloval místní výtvarník František Koubek. Kostelík je oblíbeným poutním místem, ke kterému chodí často i pacienti z místních lázní.
Pod kostelem se nacházejí zastavení křížové cesty v podobě sloupků s Pašijovými obrázky.
Cesta vede zpět do lázní Bělohrad, kde se můžete po cestě osvěžit některým z pramenů. Tak co, podařilo se mi vás nalákat na krátký výlet? Která balada z Kytice je vaše nejoblíbenější?
Pokud se vám můj článek líbil, budu ráda za milý komentář. Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a Facebooku.
