Říká se, že Madeira je ráj pro dobrodružné procházkáře. S tím lze jen souhlasit. Pokud se chcete válet u moře na pláži, sem určitě nejezděte. Madeira je o horách, výškách, prudkých kopcích, dobrodružství a hlavně levádách.

Tak vám to vybalím hned na začátku. Levády jsou největším lákadlem tohoto ostrova, ale  nejsou nic pro lidi, kteří trpí závratěmi z výšek. Zjistila jsem, že se bohužel řadím mezi ně a to jsem si na začátku docela dost fandila. Neznamená to ale, že byste je měli při svém pobytu vynechat. To ať vás ani náhodnou nenapadne, jen je jděte s rozmyslem. Je to totiž unikátní zážitek!

A CO JSOU VLASTNĚ  TY LEVÁDY?

Stezky vybudované vysoko v horách podél více než 2000 km zavlažovacích kanálů, které tu vybudovali Portugalci v 15. století. Na jihu ostrova panuje suché subtropické klima, kde moc neprší. Zatímco na severu pořád prší jako z konve. Za všechno může vysoké pásmo hor, které se stalo bariérou, která si skrblí všechny srážky pro sebe. Všechna voda se tak vsákne do země, kde narazí na pevnou skálu, po které steče podzemními prameny až na jih. Portugalce brzy napadlo tento zvláštní úkaz využít a vybudovat tu kanály, kterými vodu směrovali přesně tak, jak potřebovali. Voda tak proudila na plantáže banánovníků, vinice i políčka po celém ostrově.

Podél kanálů vedou úzké cestičky, které se dnes ale proměnily v turistické trasy. Není však leváda jako leváda. Obtížnost jejich úseků se velmi liší. Takže si pro začátek vyberte takovou, na kterou máte fyzicky a jak říkám hlavně psychicky.

Před cestou mi můj bratr řekl: „Ségra, levády jsou pro lemry. Celou dobu jdeš po rovině. To dáš!“ Takže milý bratře, měl jsi pravdu, opravdu jdeš celou dobu po rovině. Jen jsi mi zapomněl říct takový malý detail, že úzké cestičky vedou kolem skály a nesmím se v žádném případě dívat dolů. A myslím to smrtelně vážně, nesmíte tuto chybu udělat jako já. Pak se vám může stát jako mně, že se některé úseky pro vás stanou noční můrou a vy v těch výškách budete vypadat jako rozklepaná stoletá stařena.

Někdy se zkrátka budete muset tisknout na skálu na uzounké římse kdesi vysoko v mracích. Je to naprosto jedinečný zážitek, který nikde jinde nezažijete. Tak o tom žádná! Už chápete o čem jsem psala na začátku? Není to ale nic pro ty, kdo trpí závratí. Po pravdě se mi v těch výškách občas pěkně zamotala hlava, roztřepala kolena a začala se  sebelitovat. Mně se tady celou dobu hlavou honila rada mého tatínka, kterou mi dal před cestou: „Hlavně se nenechej vyprovokovat! Jdi si svým tempem!“ Byla to něco jako moje mantra a řídila jsem se v ní vždycky v úseku, kdy jsem věděla, že budu muset někomu uhnout. Většinou jsme se potkali na ne moc pro mne příjemném místě nad nechráněným srázem. Vzpomněla jsem si ve výškách i na ledového muže Wim Hofa a začala se pořádně prodýchávat. Tělo je totiž displej duše. Okysličí se vám hlava a začnete myslet pozitivně!

LEVADA DO CALDEIRÃO VERDE

Vzdálenost: 13 km celková délka

MAPKA:

Počátečním místem celého výletu je parkoviště s názvem Queimadas v nadmořské výšce 980 metrů, které se nachází nad městečkem Santana. Vede k němu poměrně špatně značená cesta a budete pořád stoupat do kopce. Zaparkujete na parkovišti, kde si raději zajděte na záchod, protože jinde bohužel nemáte šanci.

Hned na začátku se mi líbil přístřešek s doškovou střechou, který jako by byl převzat z pohádky. A ono jakoby se v pohádce opravdu ocitnete. Takto si přesně představuji, že takovým lesem by mohla kráčet červená Karkulka a někde na ni číhat zlý vlk. Některé stromy tu mají opravdu zvláštní tvary, až berou dech.

Cesta ze začátku vypadá opravdu velmi nevinně, takže si říkáte, co všichni měli s těmi levádami. Bohužel ono se to jakoby nakonec změní. Na některých úsecích půjdete v podstatě pouze po konstrukci levady.

A znáte to přísloví, že boží mlýny melou pomalu? Jeden Němec byl na mě strašně naštvaný, že ho strašně zdržuji. Nechápu, kam spěchal. Setkali jsme se v místě, kde jsem myslela, že se podělám strachy. Třepotala jsem se tam ve větru, on mne musel obejít, ale oba jsme to nakonec zvládli. Na zpáteční cestě spadl celý do levády. Měl mokré kalhoty a hlavně boty. A já se jen na něj ušklíbla a pokračovala si dál loudavým krokem.

Po několika kilometrech rovinaté chůze se dostanete k prvnímu z několika tunelů. Pokud jste doma zapomněli čelovku či baterku, můžete tady rovnou otočit. Může vás jen zachránit baterka v mobilu. Bez světla nemáte v černých tunelech šanci. Já se ze začátku zbytečně bála a bylo to přehnané. Tady jsem konečně pochopila, proč k národnímu kroji patří čepička s anténkou. Tu právě Madeiřani používali v tunelech, aby se nebouchli do hlavy. Takže jděte opatrně.

Leváda končí jak jinak než u vodopádu nebo můžete pokračovat Lavadou Inferno. Ta už není ovšem pro srágory, a pokud máte závratě, jděte raději zpátky.

Můj postřeh: Co mne asi stresovalo na levádách nejvíc, že se většinou vždy vracíte stejnou cestou. Takže úsek, u kterého jste říkala, že jste borka a že jste to dala, musíte absolvovat znovu.

LEVADA 25 FONTES A VODOPÁD DO RISCO

Vzdálenost: 13 km celková délka

MAPKA:

Tuto levádu jsme zvažovali jestli vůbec jít, protože je nejprofláknutější a chodí  sem moc turistů. Výchozím místem je parkoviště na silnici ER110. Ten den strašně foukal vítr, že jsem myslela, že nás to odnese i s autem. Z parkoviště vede klesající úzká cesta k budově lesní správy Rabacal. Potáhne vás to dolů klikatou cestou. Není to moc atraktivní část, proto je lepší cestu absolvovat malým mikrobusem, který tu jezdí. Máme však smůlu, dnes nejede. Je 31. prosince. Takže si už předem představuji, jak se naopak zpátky drápu nahoru.

Jakmile se dostanete na rozcestí, můžete se vydat buď podél levády 25 Fontes nebo k vodopádu Risco.

VODOPÁD RISCO

Cesta k vodopádu se mi moc líbila. Byla taková pěkně místy porostlá mechem a kapradím. Přišla jsem si jako v pohádce, jen přiletět víla. Vodopád spadá 100 metrů dolů do laguny.

CESTA 25 FONTÁN

Cesta ze začátku vede po takových krkolomných schůdcích a následně je i dost široká. Ano, tyto schůdky budete muset překonat i na zpáteční cestě. Každého, koho jsem potkala, tak byl úplně hotový. Cesta vás povede velmi atraktivním porostem a to vavřínovým lesem.

A zejména kvůli němu byla Madeira od roku 1999 zapsána na Seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Jedná se o nejrozsáhlejší vavřínový („laurisilva”) les na světě, ve kterém žije spousta endemických rostlin i živočichů. Některé ze zdejších stromů jsou staré až 500 let.

Potom se cesta výrazně zužuje, takže jděte opatrně. Na konci vás čeká jezero 25 Fontes, jež napájí mnoho vodopádů. Podle legendy se nikdo, kdo se potopí do laguny, již nikdy nevynoří.

Na zpáteční cestě si všímám, že ze stromů visí malé zelené, až bílé nitky nevím čeho, které dokreslují atmosféru starého a hustého pralesa.

CHATKA RABACAL

Tak tady se určitě zastavte, jednak protože je tu záchod, ale protože tu mají nejlepší Pavlovu, kterou jsem kdy jedla. Odměňovat se je třeba!

LEVÁDA DO MOINHO

Vzdálenost: 7,3 km celková délka

MAPKA:

Leváda startuje poblíž kostela Quinta Solar v městečku Lombada a ze začátku se budete procházet kolem banánových plantáží mírně do kopce po hraně údolí.

Budete se tady nořit do vegetace poskytující občasný přirozený stín a dostanete se do krásné zemědělsky obhospodařované oblasti, pod kterou se vám otevřou krásná údolí.

Upřímně. První polovina cesty se dá jít v pohodě. Druhou polovinu cesty však lidé se závratí opravdu protrpí.

MŮJ TIP:

•vyplatí se vám počkat na lepší počasí, pokud je zamračeno, zážitek z tras bude poloviční

•vezměte si s sebou čelovku do tunelů, jen s mobilem raději ne

•některé trasy by neměli absolvovat lidé, kteří trpí klaustrofobií (převážne v tunelu) a mají strach z výšek

Hlavně děcka klid! Když jsem to dala já, dáte to i vy. Někdy jsem se fakt dost sekla a se sebelítostí pokračovala dál, musela se zastavit nebo se dokonce vrátila. Zkrátka jsem udělala pro to všechno, co jsem mohla a ve svých očích se vidím jako hrdinka. Sice která se z toho všeho málem po…

Základem je vybrat si levádu, která vám bude vyhovovat. Na Madeiře je jich kolem 50, takže si troufám říct, že si snad vybere každý. Vezměte si pohodlné boty, nezapomeňte čelovku a půjde to.
Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.