Jsou města, která se vám zaryjí do paměti. Pro mne jedním z takových měst určitě bude Havana. Ta má nejen krásné památky, zajímavou historii a báječné moře, ale má co nabídnout i milovníkům literatury. Stará Havana má nostalgickou přitažlivost a v mých očích vždy zůstane jako muzeum pod širým nebem. Její atmosféra je neopakovatelná i přes všechnu tu bídu a plná naděje. Chvílemi jsem si přišla jako ve starém americkém filmu. Historické centrum je pro procházky výzvou, místy si budete říkat, zda se vám nic nestane a jste v bezpečí, ale to k tomu všemu patří. Najdete tu krásné koloniální domy, obchody zářící prázdnými výlohami, roztomilé bary a spoustu skrytých zákoutí. Když bych ji měla k něčemu přirovnat, tak mi přijde jako stará melancholická dáma, která vás buď bude mít ráda, nebo ne, ale určitě se jí nezavděčíte.

KOLONIÁLNÍ A POROZPADLÉ DOMY

Je to krásné a na druhou stranu smutné. V Havaně najdete několik nádherných opravených domů, kde jsou dnes muzea, galerie nebo hotely. Bohužel hned vedle nich jsou chátrající domy. Z kdysi zdobených balkónů teď trčí trsy trávy.  Můžete dokonce narazit na dům, z jehož okna si roste prostě na pohodu strom. 🙂 Některé zdi povolily až tak, že se sesuly dolů do propadliště dějin. Na opravy ukradených domů zkrátka nejsou peníze. Spousta ulic má dodnes původní dláždění. Koloniální domy, v jejichž španělských arkádách a verandách najdete krásné barevné kachličky, lze vystopovat vlivy křesťanství i islámu. Všechno tu jen tak tak drží pohromadě. Je hezké pozorovat, jak se tu alespoň něco opravuje a postupně opět probouzí k životu. První co mne napadlo, jak to tady bude asi vypadat, až to bude všechno krásně opravené. Tedy pokud to stihnou opravit, než to všechno spadne.

BARVY ZAŠLÉ SLÁVY AMERICKÝCH AUT

Tady musí být v ráji snad každý kluk. Ale i já jsem valila oči. V 50. letech byla Kuba relativně bohatou zemí a tak skoro každý ze střední vrstvy měl auto. Proto je na celé Kubě tolik starých aut. Myslím, že i díky příznivému počasí (žádné mrazíky), tolik aut vydrželo. Většina aut se využívá jako taxíky. Kubánci dobře vědí, že mají v rukou zlatý poklad, který jim může zajistit velmi dobrou obživu. Sběratelé se už třesou, až si budou moci zajet pro tyto veterány, které si přidají do svých sbírek. Můj kamarád Jonathan z Anglie sbírá taková auta, takže jsem v takovém autě neseděla prvně. Co mne ovšem zase překvapilo, jak jsou prostorné. Co mne hodně bavilo, že Kubánci poslouchají hudbu velmi nahlas a repráky mají rozmístěné po celém autě. A jak se jede v takovém vozu? No chvíli jsem si říkala, že nemáme šanci ani vyjet anebo, že se nám auto rozpadne během cesty. Tahle auta jsou však držáky. Kubánci jsou zvyklí za ta léta sehnat sami součástky a udržovat svoje skvosty za každou cenu. Se socialismem jim nic jiného ani nezbývá.

GALERIE POD ŠIRÝM NEBEM

Já zkrátka miluju domy, na nichž se vyřádila ruka malíře. A těch je v Havaně spousta. Stačí mít oči otevřené a pořádně se dívat. Taky je důležité se dívat dolů, protože na Kubě jezdí spousta kočárů s koňmi, tak abyste do něčeho nešlápli.

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ

Moc se mi líbilo, že většina domů má otevřené dveře dokořán. Máte tak možnost někomu nahlédnout do pokoje. Já byla tak drzá, že jsem okukovala, jak lidé pracují, baví se v pokoji nebo zkrátka jen tak cvičí v posilovně.

NÁVŠTĚVA ČOKOLÁDOVNY

Pokud pojedete na Kubu s dětmi, ale v podstatě i bez dětí, nenechte si určitě ujít návštěvu kavárno- čokoládovny Museo del Chocolate. Nachází se na rohu ulice Marcederes a Amargura. Ve vitrínách mezi stolky najdete staré formy na čokoládu a po stěnách odkazy na pěstování a výrobu čokolády. V místnosti přímo čokoládu vyrábí, takže se můžete podívat, jak se čokoláda nalévá do forem a skladuje se. Můžete se tu na chvilku posadit, odpočinout si od žhnoucího slunce a objednat si výbornou studenou čokoládu nebo jen zakoupit si čokoládové figurky. Mají tu velmi příznivé ceny vše kolem 1 až 2 CUC. Jediná nevýhoda je, že se tu stojí fronty na vstup. Mám pro vás proto typ. Pokud by se vám nechtěla stát fronta a stačí vám si koupit jen figurky čokolády, najdete za rohem malou prodejnu.

PŮVODNÍ LÉKÁRNY

Ráda sbírám bylinky. Když jsem byla malá, tak jsem si vyráběla různé mastičky a elixíry. Nevím, jestli je to nějaká úchylka, ale dodnes ráda chodím do lékárny. Mně to tam zkrátka voní. Takže jsem byla velmi mile potěšena, když jsem se dočetla v průvodci, že v Havaně jsou ještě původní staré lékárny. Nepochopila jsem jen jejich otvírací dobu. Zkrátka asi musíte mít štěstí, že bude zrovna otevřená. Když vejdete dovnitř, hned na první pohled vás uchvátí nádherné malované dózy. Popustila jsem uzdu fantazie a představovala si, co v nich kdysi asi mohli prodávat. Navštívila jsem krásnou lékárnu Johnson&Johnson pharmacy, která se specializovala na přípravu medicínských olejů a B-complex elixírů. Vyráběli rovněž parfémy. Krásnou lékárnou a zároveň i muzeem je La Reunion pharmacy. Ta pochází z roku 1853 a jako první poskytovala homeopatické léky. Mezi dva produkty, kterým se tato lékárna věnovala, byly antioxidanty a léky připravované z oleje z tresčích jater. V muzeu nyní najdete značný počet léčebných receptů, předpisových polštářků, flakónků, misek a všech těch serepetiček, které jsou nutné na výrobu léků. Vstup je tu zdarma, ale budete požádáni, abyste přispěli na rekonstrukci. A to myslím, že stojí za to.

STARÉ ANTIKVARIÁTY

Když se budete procházet ulicemi v Havaně, tak určitě časem narazíte na antikvariáty. Určitě už nebudete překvapeni, že zde převážně najdete knihy o revoluci. Já hledala knihy od Hemingwaye a většinou jsem narazila jen na knihu „Stařec a moře“.

PO STOPÁCH ERNESTA HEMINGWAYE

Když se řekne Havana, tak se mnoha lidem vybaví jméno spisovatele a novináře Ernesta Hemingwaye. Ten je určitě největší ikonou tohoto města. Já se rozhodla, že se vydám po jeho stopách a představím vám místa, kde zanechal svou stopu. Hemingway Kubu opravdu miloval. Strávil tady taky 20 let. Ovšem Kubánci milovali jeho. Přiznávají, že je Američan, ale nadruhou stranu tvrdí, že je částečně Kubánec. Líbí se mi věta, kterou „Papa“, jak mu místní přezdívali, řekl: „Když chcete poznat místní kulturu, neztrácejte čas kostely, vládními budovami nebo náměstími, ale prožijte noc v místních barech.“ Hemingway věděl, o čem mluví, protože byl náruživý pijan. Už je vám jasné, co vám hlavně ukážu, že ano?:-)

HOTEL AMBOS MUNDOS

Stopy „Papa“ Hemingwaye mne nejprve zavedly do hotelu Ambos Mundos, kde najdete takové jeho minimuzeum. Elegantní hala vás ohromí vysokými stropy, kde klavírista na barovém piánu přehrává sentimentální melodie. Ale to vůbec nevadí, protože to všechno vytváří tu správnou atmosféru. V lobby najdete koutek s fotografiemi a jeho zarámovaným podpisem.

Na snímku najdete i jednu z jeho žen (celkem měl 4), přátele a samozřejmě nesmí chybět fotografie s Fidelem  Castrem. I když se údajně potkali jen jednou. Stařičkým a pomalým výtahem dokonce za pomoci „liftboye“ se dostanete na terasu hotelu, kde je krásný výhled na Havanu. Ale proč jsem vůbec do hotelu zavítala, bylo 5. patro, přesně pokoj č. 511, kde se nechal ubytovávat již zmiňovaný Hemingway.

Ten si ho nechal pronajímat v letech 1932 až 1939. Za noc tu platil neuvěřitelných 1,5 $. V pokoji najdete původní nábytek a jeho soukromé věci (uniformu, boty, kufr, atd). Pokoj působí velmi stísněně. Na druhou stranu tu měl krásný výhled z okna na Havanu. Kam však směřují vaše oči, je prostřed pokoje, kde stojí malý stolek se psacím strojem Remington. Ano, právě na tomto stroji začal Hemingway psát svůj román „Komu zvoní hrana“ a taky spoustu článků do časopisu Esquire. Někde jsem četla, že když psal, tak spíše stál. Psával 500 slov denně. Když jsem kráčela dolů po schodech, tak jsem v každém patře zaznamenala, že každé patro má nějakou památku na tohoto spisovatele.

BAR LA FLORIDITA

Bar La Floridita najdete na rohu ulice Obispo a Monserrat. Ten bar není pouze spjat s Hemingwayem, ale se spoustou dalších slavných jmen jako je Marlene Dietrich, Tennessee Williams, Jean-Paul Sarte, Gary Cooper, Ava Gardner, atd. U vchodu stál vyhazovač, ale naštěstí mne pustil dovnitř. Bar byl plný a uvnitř to opravdu žilo. V podstatě jsem si nehodlala nic objednávat, ale pouze nasát atmosféru a udělat pár fotek. Hemingway tu sedával v rohu místnosti na konci dlouhého mahagonového barového pultu a popíjel tu svůj oblíbený koktejl daiquiri. Ten díky své cukrovce popíjel bez cukru. V podstatě tu stojí dodnes. Tedy ne přímo on, ale jeho bronzová socha.

BAR LA BODEGUITA

Bar La Bodeguita je další ze slavných barů, kam rád chodil Hemingway. Tentokrát na mojito. Mezi další slavné hosty patřili Marlene Dietrich, Brigitte Bardot, Sophia Loren, Pablo Neruda a spousta dalších. V baru je rovněž přeplněno a předraženo. Ale jak říkám já, stačí nasát atmosféru a šup pryč.

VILA FINCA LA VIGIA

Určitě by vám neměla uniknout návštěva domu Vila Finca la Vigia. Tento bývalý koloniální dům si nejdříve v roce 1939 pronajal. Koupil si jej rok po té. Tuto vilu koupil pro svou třetí ženu, rovněž spisovatelku a hlavně válečnou reportérku Marthu Gelhornovou. Ta odmítala žít s ním v pokoji hotelu Ambos Mundos. Později tu žil i se svojí poslední ženou, Mary Welshovou.

Vila se pro Hemningwayovy stala útočištěm na dlouho řádku let a navštěvovali ho tady takové hvězdy jako Ava Gardner a Katherine Hepburn, Spencer Tracy a taky rybář z Cojímaru, kterého zvěčnil ve své nejznámější knize Stařec a moře.

Do vily je vstup zakázán, ale můžete do ní pohodlně nahlížet otevřenými okny a dveřmi. Ve velkém obývacím pokoji visí nejrůznější lovecké trofeje z cest Hemingwaye po Africe. Samozřejmě jsou opět k dispozici jeho osobní věci, jako jeho zbraně, uniformy, vojenské boty nebo jeho psací stroj značky Corona.

V celém domě najdete kolem 11 000 svazků knížek, které jsou rozmístěny všude, dokonce i na toaletě. Nachází se tu i věž, kde měl Hemingway jednu ze svých pracoven. Odtud je krásný výhled na okolní krajinu. Na zahradě je psí hřbitov, veliký bazén a hlavně spisovatelova rybářská loď Pilar.

REVOLUČNÍ HAVANA

Pokud nejste znalí dějin, tak fakt že na Kubě byla revoluce, zjistíte velmi záhy. Upřímně na Castra se tady kašle, ale Ernest Che Guevara je bůh. Ten sice nebyl Kubánec, ale pocházel z Argentiny. Na trička a fotky s jeho podobiznou narazíte snad všude. Pokud si chcete koupit nějakou knihu, tak určitě tu o revoluci. Já byla z toho tak zblblá, že jsem si na letišti za poslední CUC koupila knihu „Remembering Che, My life with Che Guevara“, kterou napsala jeho manželka Aleida March.

LIDÉ V HAVANĚ

Lidé v Havaně jsou jako na celé Kubě usměvaví, pohodoví a někdy mi přijde, že nic neřeší. Možná je to jen zdání, ale člověk si řekne, co jim zbývá. Nedávno jsem četla v novinách, že americký prezident Donald Trump má v plánu zvrátit vstřícnou politiku svého předchůdce, pokud kubánská vláda nezmění svoji dosavadní politiku. Takže všichni očekávají, jak to vlastně s tou Kubou do budoucna bude. Věřme, že se jí blýská na lepší časy.

Až budu stará, chci vypadat přesně takto: Pohodlný boty, barevný oblečení, korále kolem krku, čepičku, abych neměla úpal. Kytka za uchem je nutnost. A možná se taky na starý kolena naučím kouřit. Zkrátka no stress! Na pohodu!:-) Jo a myslím to smrtelně vážně!!

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.