Hirošima, Mijadžima a Hakone – města, která byste na své japonské cestě neměli vynechat

Jsem zvyklá své cestování plánovat. Nechci pak přijet domů a plakat, že jsem minula krásné místo. Město Hirošima a ostrov Mijadžima jsem ovšem tak nějak neplánovala. Spíše jsem si říkala, že je na své cestě po Japonsku vynechám. Nakonec jsem je do svého itineráře zařadila a dnes jsem za to vděčná.

Hirošima

To, co se stalo v Hirošimě, ví asi každý. Proto sem přijíždím s určitým respektem. 6. srpna 1945 byla odpálena první atomová bomba v historii použitá proti lidstvu.  Američtí piloti bombardéru B29 měli v zaměřovacím hledáčku most Aioi . Bomba byla shozena ve čtvrt na devět ráno a o 43 sekund později posádka sledovala její výbuch a rostoucí atomový hřib nad epicentrem. Nikdo v podstatě netušil, že vybombardované místo zůstane po explozi radioaktivní. Nedokážu si to představit, ale muselo to být strašné. Nikdo neměl příležitost se na tuto hrůzu připravit. Během několika sekund skončilo až 80 000 lidských životů. Těla rozložilo gama záření. Nepřežil téměř nikdo, kdo byl ve chvíli exploze blíže než jeden kilometr od centra výbuchu. Bohužel to nebyla konečná a během dalších let zemřelo více než 200 tisíc lidí.

Hirošima je opravdu obrovské moderní město a je až s podivem, jak se dokázalo vypořádat s takovou tragédií. Nepředpokládala jsem, že se budu procházet po ruinách města, ale tohle jsem moc nečekala. V městě je k vidění moderní architektura a krásné parky.

Atomový dóm

Jednou z nejznámějších staveb na světě a rovněž symbolem Hirošimy je Atomový dóm. Ten je dokonce zapsán do památek UNESCO. Jeho autorem byl český architekt Jan Letzel pocházející z Náchoda. Je paradoxem, že přesně za 30 let od dostavení této budovy, nad ní vybuchla atomová bomba.

Park Míru (Hiroshima Peace Memorial Park)

Park Míru se nachází v místě hypocentra výbuchu a je to taková poklidná oáza. Co vás hned chytne za srdce je pohřební mohyla. Tady byla ihned po tragédii těla obětí spálena a jejich popel je uložen pod hliněným valem.  Kousek dál plápolají plameny ohně míru. Velmi známý je i dětský památník, který je vzpomínkou na všechny děti, které zemřely v následkem atomového výbuchu. Socha holčičky Sadako Sasaki, která má v rukou origami jeřába, představuje asi nejznámější oběť.

Muzeum

Nejdříve jsem hodně přemýšlela, zdali do něj jít a už vůbec jsem si nebyla jistá, zdali sem vzít dceru. Nakonec jsem si však řekla, že asi každý by měl toto muzeum vidět, aby si uvědomil, co jeden takový výbuch způsobil a kolik nevinných životů ukončil. Muzeum je uděláno velmi citlivě a je velmi šokující. Už při vstupu jsem věděla, že to bude pro mne silný zážitek. Celé muzeum se zaměřuje na lidská utrpení a upřímně jsem chvilku měla husí kůži. Vše je tu velmi názorné včetně ohořelých dětských oblečení, osobních předmětů, příběhů a fotografií obětí. Důležité je si uvědomit, že nejen během výbuchu byla spousta obětí, ale i po něm. Hodně z nich se radovalo, že katastrofu přežily, ale následně začaly umírat. Jejich život většinou ukončila rakovina či leukémie. Pro mne bylo úplně šílené vidět ve vitrínkách nateklý jazyk, kterým se někdo udusil, sloupanou kůži či chomáče vlasů. Nic pro slabé povahy.


MIJADŽIMA – ostrov šintoistických bohů

Pokud budete v Hirošimě, tak určitě navštivte ostrov Mijadžima. Tento ostrov stojí asi jen hodinu cesty od Hirošimy, a tak by byl cestovatelský hřích se sem nepodívat. Je to opravdu nádherný ostrov, na kterém japonské bohyně stále žijí. Je to posvátná půda, na kterou bylo dříve zakázáno vstoupit. Byl zde vybudován unikátní oranžový chrám vznášející se na mořské hladině. Dostanete se tam velmi lehce. Nejdříve se z hlavního vlakového nádraží v Hirošimě dostanete linkou JR (JR Sanyo line) na zastávku Miyajima-guchi. Tady vysednete z vlaku a po projití východem se vydáte rovnou na trajekt.

Nemusíte se bát, že to minete, protože cedule „ferry“ jsou umístěny podél celé cesty, takže se rozhodně neztratíte. Z malého přístavu se malý trajekt dostanete po 10 minutách plavby  na ostrov Mijadžima. Pokud máte JR pas, tento trajekt máte zadarmo a to se vyplatí.

S čím jako první na ostrově přijdete do styku, jsou srnky, které se po ostrově pohybují naprosto volně. Já jsem je nachytala jen tak znuděně se lehce válet u laviček či procházet se volně po chodníku. Řekla bych, že jsou úplně jiné než v Naře. Na ostrově se nese krásný mořský vzdoušek, je tu písečné pobřeží a hezky azurové nebe.

V uličkách malého městečka jsou nejrůznější obchůdky se suvenýry, restaurace s mořskými plody a hlavně obchůdky s místními koláčky s různými příchutěmi jako je džem z fazolí MAZUKIA a vaječný krém. Další pochoutkou na každém rohu jsou ústřice ASARI, které se sbírají přímo na pobřeží ostrova.

Najdete tu spoustu japonských lampiónů z bílého vápence, piniové bonsaje a budhistické či šintoistické chrámy. Mijadžima má naprosto jedinečnou atmosféru, která v sobě spojuje tradiční japonské prvky s dovolenkovým mořským prostředím. A to mne na tom fakt hodně baví. Až mne zamrzí, že jsem se sem vydala jen na otočku.

Hlavním symbolem ostrova je obří plovoucí brána OTORII, která je nejslavnější ze všech japonských bran. Tu máte možnost spatřit již z trajektu. Brána je vysoká šestnáct metrů. Jakmile nastane odliv, odkryje se písečná cesta, kterou můžete dojít pěšky až pod bránu. Já jsem tu byla bohužel při přílivu.

Svatyně Icukušima

Tato svatyně stojí na písečném břehu ostrova na dřevěných pilířích. Ty jsou rudé barvy a říká se, že právě tato barva chrání budovu před ďáblem. Chrám je zasvěcen mořským bohyním. Svatyně je dokonce zapsána mezi památky světového dědictví UNESCO. Hlavní branou do tohoto chrámu je právě brána OTOROII, která byla jediným možným vstupem v době, kdy bylo zakázáno vkročit na posvátnou půdu ostrova a všichni návštěvníci sem museli připlout lodí právě skrze tuto bránu.

Dřevěné destičky jsou opravdu skoro všude!

Japonci rádi píší svá přání na dřevěné destičky. Jedná se o šintoistickou tradici. Svoje přání napíší na dřevěnou destičku a pověsí na určené místo v šintoinstickém chrámu, kde si to mohou bohové (tzv. Kami) přečíst. Destičky mají většinou jednotný tvar a je na nich nějaký obrázek vztahující se k Šintó. Přání není samozřejmě zadarmo, většinou musíte bohům zaplatit zhruba 500 jenů. Přání může být dokonce v libovolném jazyce. Takže tu najdete spoustu přání psaných v anglickém jazyce.

Hakone

Když jsem plánovala cestu, tak jsem věděla, že si budu potřebovat po dlouhé cestě letadlem odpočinout. Proto jsem si jako první návštěvu naplánovala oblast Hakone. Ta má pověst jedné z nejlepších lázeňských oblastí v Japonsku.

Nachází se tu horské prameny s vulkanickou aktivitou. Říká se, že stačí prokopat díru do země a vytryskne horká voda. Z Tokia je oblast vzdálena 80 km. Vlakem se sem dostanete do města Odawara, ale potom musíte přestoupit na jiný vlak. Ten provozuje soukromá společnost (neplatí zde tedy výhodný Japan Rail Pass). Vyplatí se vám proto koupit Hakone Free Pass, což vás opravňuje neomezeně užívat všech místních druhů dopravy včetně lanovky a lodí na jezeře.

A dominuje jí nejvyšší hora Japonska – Fudži. Protože jsem Japonsko navštívila v době dešťů, tak tato posvátná sopka byla po celou dobu zahalena v mracích. Takže jsem ji prakticky vůbec neviděla.

Owakudani

O vejcích se traduje, že zvyšují hladinu cholesterolu a tím ohrožují zdraví. Na světě však existují vejce, která prodlužují život o sedm let. Tato vejce se vaří v Great Boiling Valley. Já se do této oblasti přímo nedostala, protože strašně pršelo a vstup tam byl zakázán. Ochutnala jsem je však o kousek dál.  Černá vejce jsou vařená v místním vulkanickém pramenu. Ve vodě, která obsahuje mimo jiné síru a železo, jsou uloženy asi hodinu, následkem čehož jejich skořápka úplně zčerná.

Pokud už si jednou koupíte Hakone Free Pass, vyplatí se vám udělat si krátký výlet do Owakudani. Na jezeře Ashi jezdí pirátské lodi pro pobavení turistů. Na palubě byla dokonce figurína pirátského kapitána.

Onsen

Lázně (onsen) jsou vášní Japonců a v očistě těla Japonci v minulém tisíciletí předčili a předčí ostatní pozemšťany. Lázně nejsou jen v Hokene, ale i po celém Japonsku. Ty jsou veřejné a žádný soukromý dům se neobejde bez vlastní koupelny. Já měla to štěstí, že jsme se ubytovali v hotelu, kde jedny takové byly. Kdo nešel alespoň jednou do Onsenu, jako by v Japonsku vůbec nebyl. 🙂 Prostředí uvnitř bylo ze dřeva, všude tlumené světlo, malinký teplý bazének a nevtíravá hudba – zkrátka relaxace jak blázen.

Jen musíte mít na zřeteli, že tu budete muset dodržovat několik pravidel. Jedno překvapivé pravidlo je, že je zakázáno vstupovat s tetováním! Ačkoliv jsou Japonci k turistům velmi shovívaví, v případě pravidel onsenu jsou neústupní. Po příchodu do termálních lázní necháte své věci v šatně, přezujete se do pantoflí, dostanete kimono malý ručník namísto žínky. Před samotným vstupem do bazénu se provádí očistný rituál, kdy se důkladně omyjete a osprchujete. V bazénech se ponořujete do vody zásadně bez plavek, tedy nazí.  V Japonsku se nachází spoustu různých Onsenů – přírodní, umělé, venkovní a kryté. Bude záležet jen na vás, kterým dáte přednost.

Japonsko má spoustu nádherných míst, a je jen na Vás kam se vydáte.

Líbil se vám článek. Budu ráda za vaše reakce a když o něm dáte vědět ostatním..

 

Comments

  1. Sally says:

    Love the photos! New hair colour suits you well! Looking forward to seeing you in Oct….

    1. Sylva says:

      Mee too Sally!!! I can’t wait!

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.