Miluji procházky starou Prahou a vlastně až nedávno jsem objevila tajemný Nový Svět, který se nachází pod Loretou. Je to takové malebné zákoutí, které je ukryto před turistickým ruchem. Je opravdu nádherné, ale přesto trošku zapomenuté. Turisty tu samozřejmě najdete, ale není jich zdaleka tolik, aby se narušil zdejší zvláštní klid a kouzlo tohoto místa. Velká změna nastala po revoluci, kdy se většina lidí musela vystěhovat, protože domy se vrátily původním majitelům v restitucích. Většina z nich ale neměla peníze na rekonstrukci, a tak domy prodali nebo je nechali chátrat. Domky se tu postupně opravují a stěhují se sem noví obyvatelé.

Malebné domečky vám budou určitě připadat povědomé. Jako kulisy posloužily pro mnoho filmů. Nový Svět byl k vidění v pohádkách Honza málem králem a Čarovné dědictví, v seriálu Dynastie Nováků či ve filmech Báječní muži s klikou.

A PROČ NOVÝ SVĚT?

Mohutná zeď barokních hradeb připomíná, že právě tady tehdy končívala historická Praha a lokalitě se začalo říkat Nový Svět. Nový už dávno není, ale tak trochu jiným světem zůstává pořád.

PERIFÉRIE POD HRADEM

Tato periférie pod Hradem byla původně čtvrtí sloužících. Bydlelo tu hradní služebnictvo, ale i chudina. Už při procházce vám bude jasné, že život v domečcích byl velice stísněný. V jedné malé místnůstce tu mačkaly i početné rodiny. Většinu času ovšem stejně trávili venku na ulici, kde si děti hrály a ženy si povídaly nebo věšely prádlo. Součástí města Hradčany se Nový Svět stal z rozhodnutí císaře Karla IV. v roce 1360. Tato lokalita přežila husitské války, velký požár Hradčan a Malé strany v roce 1541, třicetiletou válku, morovou epidemii a pruskou okupaci.

ZA PRVNÍ REPUBLIKY SE NOVÉMU SVĚTU ŘÍKALO PRAŽSKÁ NEAPOL!

Bydlet na Novém Světě nebylo ze začátku až tak moc úžasné. Byty tu byly velmi malé, vlhké, zatuchlé a dokonce plesnivé. Mezi domy tu byly nataženy šňůry na prádlo, kde se sušívala prostěradla. Takže spíše než Prahu to tu připomínalo Neapol. Lidé zde měli vytažené na chodníku různé stolečky s židličkami a povídali si. Zkrátka to tady žilo. A proto se této části mezi Pražany říkalo pražská Neapol.

V DOBRÉ SPOLEČNOSTI

Po druhé světové válce místo inspirovalo a stalo se domovem řady umělců. Žili tu tak vedle sebe spisovatelé, malíři a filmaři. Většinou byli alternativního ražení a tak tu nacházeli azyl před režimem.

ULIČKA NOVÝ SVĚT

Ulička Nový Svět kopíruje původní cestu podél potoka Brusnice, která těmito místy vedla k osadě Střešovice. Hlavní ulice dala jméno celé čtvrti. Dále sem patří ulice Černínská, Na Náspu, Kanovnická a Kapucínská. Možná se vám tak bude zdát tento název matoucí, ale účelem bylo odlišit tuto čtvrť od honosných Hradčan.

Pokud jsem počítala správně, najdete tu pětadvacet domů. Ve čtvrti sice bydleli chudí lidé, ale podle honosných názvů zdejších domů byste to určitě nepoznali. Dokonce se říká, že Nový Svět je nejzlatější z celé Prahy. Domky dostaly název podle příslušných domovních znamení. Zlatem se to tu jen hemží. Možná i proto, že zdejší obyvatelé tu měli hluboko do kapsy, tak se snažili svoji bídu vynahradit zlatými názvy svých domů. Najdete tu názvy jako U Zlaté hrušky, U Zlatého čápa, U Zlaté hvězdy či U Zlatého keře. Další zvláštností je, že až do roku 1985 zde například svítily poslední plynové lampy v Praze.

U ZLATÉHO NOHA – DŮM č. 1

Co je to vlastně „noh“? To je určitě otázka, kterou si kladete při názvu tohoto domečku. Noh je kombinace lva a orla, opeřený lev neboli grif. V domě za časů Rudolfa II. v roce 1600 byl ubytovací hostinec. Dům nejvíce proslavil pobyt slavného dánského hvězdáře a alchymisty Tycho Brahe, který přijel do Prahy právě na pozvání Rudolfa II. Tycho velmi dobře popsal planetární systém, přičemž se dopustil jen takové malé chybičky, že Země neobíhá kolem Slunce, ale naopak.

Jak už jsem dříve psala, domy na Novém Světě jsou velmi malé, takže Tycho se do domku nevešel se všemi svými přístroji. A tak jej Rudolf II. musel přestěhovat do Karzova domu na Pohořelci, který byl mnohem větší. Zajímavá pověst se také váže k jeho smrti, kterou si pamatuji ze školy. Prý mu praskl močový měchýř na hostině za přítomnosti císaře, protože si nedovolil odejít. Tycho Brahe je pochován v Týnském chrámu. Při jeho exhumaci v roce 1901 se z vousů a vlasů zjistilo, že mohl být otráven. Jeho ostatky prý obsahovaly nadměrné množství rtuti. Při další exhumaci, provedené v roce 2010 na žádost Dánského království, jejich vědci ale zjistili, že množství rtuti v astronomově těle nepřesahovalo obvyklé hodnoty. Takže to vypadá, že dnes se pravdu asi nedozvíme.

Dalším známým obyvatelem domu byl Jaroslav Drobný, vynikající hokejista a především tenista, který se tu narodil. Mně přijde například velmi zajímavé, že ve Wimbledonu hrál pod čtyřmi různými identitami. Poprvé za rodné Československo a to dokonce ve věku 16 let. O rok později v roce 1939 prezentoval Protektorát Čechy a Morava. Po komunistickém převratu emigroval do Egypta, kde se stal egyptským občanem a za Egypt vyhrál v roce 1954 Wimbledon. Následně se přestěhoval do Británie, kde se oženil a získal tu britské státní občanství. A tak v roce 1960 hrál za Spojené království.

U ZLATÉ HRUŠKY NEBO TAKÉ U ABRAHÁMA  – Dům č. 3

Dům je ve stylu selského baroka. Některé rostlinné motivy bychom mohli klidně zařadit do secese. Takže s trochou nadsázky bych klidně řekla, že se jedná o první secesní dům v Praze, a kdo ví, možná i v Evropě. Za první republiky se tu nacházela „špeluňka“ velmi pochybné pověsti – něco na způsob legendární Jedové chýše. Tu můžete znát z televizního kriminálního seriálu Hříšní lidé města pražského jako „doupě pražské galérky“.

U ZLATÉHO HROZNU – Dům č. 5

Tento krásný měšťanský palác se mi asi líbí nejvíc. Je to podle mne jeden z nejkrásnějších domů na Novém Světě. Vývěsní štít na domě byl zlatý hrozen, ten se bohužel na domě nedochoval, protože byl zřejmě dřevěný. Lidé domu někdy chybně říkají u Delfína a to podle dvouocasé ryby, která zdobí spodní část arkýře mířícího do Kapucínské ulice. Ryba je pouze kopií, protože původní urazil náklaďák, který vezl do jedné z místních vináren víno.

Dům byl postaven v roce 1694 hradčanským občanem Abrahamem Unkofferem na místě dřívější středověké zástavby. Když dům stavěl, podali na něj žalobu kapucíni z vedlejšího kláštera. Vadilo jim, že z horních oken domu by bylo vidět k nim do zahrady. Unkoffer nechal proto na zadní čelo domu vymalovat slepá okna a díky tomu tento spor vyhrál. Dům U Zlatého hroznu patřil rodině Unkofferů až do roku 1765, kdy ho získaly sestry voršilky, jež ho obratem prodaly sběrateli umění Josefu Pikartovi. Byla to právě Pikartova bohatá sbírka, jež se stala základním stavebním kamenem Společnosti vlasteneckých přátel umění. Dnes je z ní Národní galerie. Poslední majitelka pak v roce 1918 věnovala dům Československu.

V minulosti zde žil i klavírista a hudební skladatel Rudolf Friml, spolu s dalšími 10 členy rodiny. Později se proslavil v Americe jako zakladatel hudebního divadla. Do jeho sestry Zdeny se zamiloval, za ní sem docházel a později se s ní oženil písničkář Karel Hašler. Kdo by neznal jeho píseň „Ta naše písnička česká“? O půl století později dům socialistické OPBH zařadilo dům do čtvrté kategorie a nechalo jej chátrat. Do domu se přestěhoval výtvarný fotograf a představitel krajinářské a městské fotografie Jan Reich. Byl jedním z posledních klasiků české fotografie, který fotografoval černobíle na velkoformátový deskový přístroj. Do domu se přestěhoval v rámci jedné z akcí „kulový blesk“, jak se říkalo hromadným výměnám bytů. V domě byl se propadal strop a zatékalo sem střechou. I přesto tu našel Reich klid na práci a inspiraci.

U ZLATÉHO ŽALUDU – Dům č. 7

Barokní vila stojí na jakési vidlici dvou konců Kapucínské uličky a v roce 1707 ji nechal postavit proslulý architekt Jan Blažej Santini pro rodinu svého bratra štukatéra Františka Santiniho.

ZLATÝ KEŘ – Dům č. 15

Komorní domek s lucernou nad vchodem, zvaný Zlatý keř v Novém Světě, patří mezi nejstarší dochované domy Nového Světa. Takové domy se stavěly ve 14. století za vlády Jana Lucemburského. Po první světové válce vlastnila dům rodina Mahlerova. Mahlerovi žili ve smíšeném manželství. Mahler byl žid a jeho žena křesťanka.  Za protektorátu spáchali společně sebevraždu otravou svítiplynem. Za okupace pak dům zabrali Němci jako židovský majetek.

U ZLATÉHO BERÁNKA – Dům č. 19 (ZVANÝ TÉŽ U ŠAFRÁNKŮ ČI MYSLIVEČKŮ) 

Ateliér tu měli pronajaté slavné osobnosti. Byl to například výtvarník a hudebník Milan Knížák. Místnosti tu byly tehdy absolutně nezařízené, vlhké, bez příslušenství a on tu nejprve spal oblečený a zabalený do malířského plátna. Jelikož místnosti byly malé a tmavé, pracoval především venku. Tím se jeho práce dostala do veřejného prostoru, kde pořádal různé výtvarné happeningy. V roce 1965 jej tu navštívil bohémský americký beatník a básník Allen Ginsberg, který byl roce 1965 vyhoštěn z Československa. Studenti jej v Praze zvolili králem Majálesu a Ginsberg byl na základě provokace Státní bezpečnosti zadržen a deportován na letiště. Za důvod označili například opilství nebo výtržnictví.

Po něm žil v domě malíř Miloš Kurovský, který tu měl svůj ateliér v přízemí domu, kde vystavoval a prodával své obrazy. Kurovský nevycházel dobře s minulým režimem a nesměl veřejně vystavovat. Na tenhle zákaz však vyzrál a své výtvory maloval za pěkného počasí venku před domem přímo na ulici. Také tu pořádal bujaré mejdany u klavíru, na nějž hrával jeho kamarád Laco Déczi. Tento americký jazzový trumpetista, hudební skladatel a malíř slovenského původu, odešel z Bratislavy do Prahy, kde působil do emigrace v roce 1985.

DŮM U ZLATÉHO STROMU – dům č. 13

V domě bydlel filmový scénárista, režisér seriálů Návštěvníci, Pan Tau, Chobotnice z 2. patra a Lucie, postrach ulice Jindřich Polák.

Následuje dům č. 9 U Sv. Michala, naproti němuž jsou vchody do Jeleního příkopu k potoku Brusnici.

Ten první vchod vede na dětské hřiště za zdí a ten druhý na letní scénu divadla Ungelt. Ředitel divadla Ungelt Milan Hein tu dokonce bydlí.

U BÍLÉHO LVA – Dům č. 21

Na tomto domě sice na průčelí žádného lva nenajdete, ale nad vchodem do domu je zavěšené staré jízdní kolo.

Pokud byste tyto dvířka otevřeli, našli byste ve vnitř ještě jeden velocipéd, který je mnohem větší. Samozřejmě bez trenýrek. 🙂 V tomto domě je dnes ateliér Nový Svět a vlastní jej pan Hořava, který je členem Českého Klubu Velocipedistů. A právě na tomto velecipédu se zúčastňuje Mistrovství světa historických kol.

U ZLATÉHO PLUHU – Dům č. 25

Původně to byl jen dům ve stylu jednoduchého baroka ze šedesátých let 17. století. V roce 1804 byl rozdělen na dva. V domě bydlel houslista Jan Ondříček, kterému se v tomto domě narodil syn František, budoucí slavný houslový virtuóz. Tuto událost připomíná i pamětní deska na domě č. 25.

Možná si budete myslet, že se jedná o nejužší domeček v celé Praze. Bohužel tomu tak není. Táhne se sem dům č.6 z Černínské ulice.  No zkrátka Nový Svět je známý tím, že domy tady nemají žádná čísla nebo je tu hodně čísel.

DŮM U ZLATÉ HVĚZDY

Historie domku s malou pavlačí sahá do 17. století, kdy sloužil jako hájenka. Tehdy v něm bydleli zaměstnanci Pražského hradu starající se o oboru v Jelením příkopu. Její správce zde žil až do roku 1821. Od té doby se tu vystřídalo řeznictví i výčep. Dům dnes obývá rodina Formanů. Organizují tu promítání filmů a provozují zde kavárnu, určenou zejména pro obyvatele Nového Světa.

ULICE NA NÁSPU

Ulička je velmi kraťoučká a vede přímo na barokní hradby v Keplerově ulici. V celé uličce je vlastně jen jeden dům, a to číslo 2.

Dům č. 2 – V ULICI NA NÁSPU 

V domě bydlel Karel Kachyňa, režisér takových filmů jako Sestřičky, Král Šumavy, Lásky mezi kapkami deště, Smrt krásných srnců, Městem chodím Mikuláš, Fany a mnohých dalších. Dnes tu bydlí vdova, herečka Alena Mihulová, která říká, že v tom domě dokonce straší.

Ulicí Nový Svět se pomalu dostanete na malé náměstíčko, které leží na křižovatce s Černínskou ulicí.

DŮM U RAKA

Hledali byste v historickém centru Prahy roubenou chalupu? Já tedy ne. 🙂 A přesto ji tady najdete v Černínské ulici 10/93 v blízkosti Mariánských hradeb. Není sice původní, protože ji napadla dřevomorka a nešlo ji zachránit, ale i tak se jedná o přesnou kopii původní roubenky se šindelovou střechou. A proč název U Raka? Původně tu totiž protékal potok Brusnice. Voda v něm byla tak čistá, že v ní žili raci. Zmínku o stavbě najdete dokonce v díle Jakuba Arbese v romanetu Zázračná Madona. Autor sem chodíval za svou budoucí ženou, švadlenou Josefínou. I tato krásná chaloupka vystřídala řadu slavných nájemníků. V 50. letech si roubenku zakoupili spisovatelé Arnošt Lustig a Ota Pavel. Oba pojilo dlouhodobé upřímné přátelství, které mělo počátek na konci druhé světové války. Tady čerpali inspiraci pro své literární počiny.

Jedna z místností kdysi sloužila jako ateliér skvělému fotografovi Otu Richterovi, který mimo jiné zachytil začátky Divadla Semafor, Divadla Na zábradlí atd. V roce 1963 emigroval do Spojených států. V roce 1987 koupil chaloupku výtvarník a fotograf Alexandr Paul. Byl to právě on, který postavil repliku původní roubenky. A co v ní dnes najdete? Dnes je tu romantické ubytování.

ULICE ČERNÍNSKÁ

Tato ulička není pro žádné slečinky na vysokých podpatcích. Je totiž celá dlážděna hrbolatými „kočičími hlavami“.

DŮM U ZLATÉHO SLUNCE

Asi nejslavnější a zároveň i nejfotografovanější objektem na Novém Světě je záhadný domeček bez dveří. Je to trojdomek s číslem 27 na rohu ulice Nový Svět a Černínská. Celé to vytváří iluzi mini domečku bez dveří.

Tip pro děti: Zkuste si odkrokovat šířku domečku a pak to samé proveďte u sebe doma v pokojíčku. Dovede si představit, že tady bydlela velká rodina, třeba i s deseti dětmi? Já tedy vůbec ne. 🙂

Dům má jen naznačený rám v omítce a jedno okno. Domky jsou propojeny vnitřním schodištěm. Malovaný strop ze 17. století je z Martinského paláce. A odkud se tedy do domku vchází? No právě ze sousedního domu č. 27. Pobýval tu malíř Jiří Anderle, který proboural dva domky, aby tu byl alespoň nějaký prostor. Do teď obýval dům akademický malíř a grafik Vladimír Suchánek s manželkou (zemřel v letoším roce).

Můj tip: Zvedněte hlavu vzhůru! Na propojeném domě najdete tři dělové koule. Alespoň se tak tváří. A jaká je pravda? Bylo zjištěno, že to jsou kuchyňské naběračky. Byly sem zřejmě umístěné s poukazem na válečné konflikty, které tu byly. 🙂

DŮM č. 6

A aby toho nebylo málo, na jednom místě se nachází další domeček s popisným číslem 6. A proč má stejné označení? To proto, že tenhle dům patří pod vlastní uličku Nový Svět. Kromě nové uliční cedule je tu i dochované staré malované německo-české značení z 18. století „Neuwelt-gasse“. V překladu název znamená „Na novém světě“. Tehdy se nový svět psával ještě s malými písmeny.

DŮM č. 5

K domku patří socha svatého Jana Nepomuckého. V domě žije filmový režisér (film Otesánek) a výtvarník Jan Švankmajer. Zde vytvořil známé „amarouny“ pro seriál Návštěvníci. V 70. letech 20. století ho tu navštěvoval herec Jan Tříska před svojí emigrací do Ameriky.

U ZLATÉHO BAŽANTA – Dům č. 7

Zde chvíli žil a tvořil malíř Jan Zrzavý. Vytvořil zde pět obrazů a čtyři jsou v držení Národní galerie. Docela je bomba, že se jeho Kalvárie v Locronanu II. prodala za 17 miliónů Kč. Posledním majitelem byl filmový scénárista a režisér Ivo Novák. Režíroval např. film Fešák Hubert a jeho film Léto s kovbojem mám moc ráda.

ULICE KAPUCÍNSKÁ

Od Lorety se svažuje k Novému světu rozdvojující se Kapucínská ulice. V č. 2 leží část bývalé vojenské věznice z dob Rakousko – Uherska tzv. Hradčanský domeček. Ten sloužil nejprve gestapu a potom vyšetřovatelům StB jako mučírna.

Za věznici si tuto budovu zvolil tehdejší náměstek ministra obrany, generál Bedřich Reicin, jeden z hlavních tvůrců vykonstruovaných soudních procesů s československými vojáky a důstojníky. „Domeček“ je označován za nejkrutější mučírnu, jakou komunisté v Československu provozovali.

A JAK SE DOSTANETE NA NOVÝ SVĚT? 

Tramvají 22 a vystoupíte na zastávce Brusnice nebo Pohořelec. Lze jet také autem a nechat je na Pohořelci. Anebo můžete jít pěšky z Pražského hradu kolem Lorety.

MŮJ TIP:

Vyrazte na Nový svět brzy ráno! Nikoho zde nepotkáte a romantická oblast bude jen vaše.Pokud na pražský Nový Svět někdy zabloudíte, dejte se od domu U Zlatého noha doleva. Naproti vchodu do Jeleního příkopu je vstup do Horní Lumbeho zahrady. Je tu klid, můžete se projít nebo posedět a kochat se výhledem na střechy Nového Světa a také netradičním pohledem na Pražský hrad a chrám svatého Víta. A protože se o zahradě moc neví, možná tam budete úplně sami. 🙂

A nezapomeňte brzy vyrazit, za chvíli bude opět Praha plná turistů. 🙂

 

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěl pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.