Pražáci nebo i vy přespolní, přemýšleli jste nad tím, kde se nad vchody starých domů v Praze vzaly ty krásné obrázky, reliéfy nebo plastiky? Proč si s nimi vůbec někdo dával takovou práci? Nebo jsou na domech jen tak pro okrasu? Několikrát za den kolem nich projdeme jen tak bez povšimnutí nebo náš zrak upoutají svou zdobností a malebností. Mám na mysli  staré domovní znaky na fasádách měšťanských domů.

Trasa vede ulicemi: Úvoz, Nerudova, Valdštejnská, Valdštejnské náměstí, Tomášská, Thunovská, Nové zámecké schody, Ke hradu a zpět

VÝLET ZA DOMOVNÍMI ZNAMENÍMI VÁS ZAVEDE DO NEJKRÁSNĚJŠÍCH ZÁKOUTÍ STARÉ PRAHY

Je jen málo měst na světě, ve kterých najdete překrásné měšťanské domy s bohatě zdobenými fasádami. A určitě mezi ně patří  Praha. Když jsem byla malá, tak jsme s tatínkem podnikali výlety  z Jižní Moravy do Prahy. Zatímco jiné děti si přály za vysvědčení walkmana, kazety nebo sadu céček, já si přála výlet do Prahy. Toužila jsem se podívat do ulic plných „obrázků“.  Vždy jsem si přála tady bydlet. Můj sen se mi splnil a už pár let v Praze bydlím. Ne ovšem v centru. Příště musím své přání lépe specifikovat. 🙂 I tak mám možnost se projít krásnými ulicemi každý den.

Udělejte si se mnou krátký výlet po Praze, vydáme se totiž objevovat „stará domovní znamení“.

MŮJ TIP:

Vezměte s sebou děti! Děti poznají kouty Prahy, které zřejmě předtím nenavštívily. Spatří tak hlavní město i jinýma očima a můžou se tak hravou formou dozvědět něco i o historii domů Starého Města pražského.

 

KDE SE DOMOVNÍ ZNAMENÍ VLASTNĚ VZALA?

Tato bohatá symbolika může být pro nás až mnohdy tajemná. Domovní znamení měla ovšem čistě praktickou funkci a jejich původ sahá až do 14. století. Svým způsobem jsou všechna veselá i tajemná. Původní smysl domovních znamení bylo usnadnit orientaci v dlouhých nepřehledných řadách domů a ve spleti uliček, ale také vznikala jako součást módy upozornit na sebe.

Byla velmi úzce spjata i s jeho majitelem a jeho povoláním (zedníci, havíři, pekaři, atd. ). Ke značení se používaly různé motivy a symboly. Ze zvířat se nejvíce objevoval medvěd, had, liška nebo dokonce jednorožec. Za dob Karla IV. je pro majitele měšťanských domů vytvářeli takzvaní štítaři. Měšťané se snažili svými znameními napodobovat šlechtické erby a mít tak svůj vlastní znak. Ale ani chudí obyvatelé nechtěli zůstat pozadu. Tak se zase jejich domům říkalo podle stavebních detailů jako například Dům U Červených dveří nebo Dům U Tří schodů. Náměty si navrhovali sami majitelé, někdy i městští úředníci. Některá domovní znamení byla hotová umělecká díla. Jednou je tvořila plastika, jindy obraz nebo reliéf. Umisťovala se většinou nad vchody domů.

A CO ČÍSLA DOMŮ?

Čísla domů zavedla až Marie Terezie v roce 1770. V rámci josefínských reforem nastalo povinné hromadné očíslování všech domů v habsburské monarchii. Obrázky na fasádách tak nahradila popisná čísla, která se používají dodnes. Šlo čistě o praktické řešení. Myslím ale, že tím sebrala domům svoji magickou symboliku.

Nikde jinde se nedochovalo tolik znamení, která nahrazovala čísla domů, a taky napovídala i něco i o majiteli domu. V tomto článku vám poodhalím, co některá domovní znamení symbolizují.

Záměrně neuvádím čísla domů, protože není nad tu radost, když si symboly sami najdete.

ULICE ÚVOZ

Ulice Úvoz je příkrá cesta s domy jen na jedné straně. Na druhé ji ohraničuje kamenná zeď, za kterou se od nepaměti rozprostíraly vinice.

U BÍLÉ KOULE

V tomto domě prožila své dětství poslední hvězda stříbrného plátna, Zita Kabátová. Tato prvorepubliková hvězda do konce svého života byla velmi činorodá, optimistická a ráda vzpomínala na svoji práci. Oproti jiným herečkám měla jednu zvláštnost. Zásadně filmovala ve vlastních šatech. Mezi její velké obdivovatele patřil herec Oldřich Nový nebo komik Vlasta Burian. Ten o ní kdysi prohlásil: „Za hřích by ale stála!“  Filmů natočila přes šedesát. Mezi moje nejoblíbenější patří Přednosta stanice, Kulový blesk, Želary a Babí léto.

Mně osobně se líbí story o Zitiných památečních briliantech, které dala známému zlatníkovi, který z nich vytvořil nádherný prsten. Na Malé Straně navštěvovala švadlenu, která jej nabídla herci Vlastimilu Brodskému, který ho koupil své tehdejší ženě Janě Brejchové. Dostala  za ně  pět tisíc (což v tehdejší době nebyly špatné peníze) a  za ně si později pořídila starý domek v Kouřimi. Ta se stala jejím druhým domovem.

Ve stejném domě bydlel kdysi i Luděk Marold, malíř a autor panoramatické Bitvy u Lipan.

U ZELENÉHO HROZNU

Tady na domě najdete zase symbol vinné révy, který  připomíná vinařskou tradici ve strahovských zahradách.

U TŘÍ ČERVENÝCH SRDCÍ

V domě prý bydlel otec se třemi dcerami, které se ne a ne vdát. A tak ho napadlo, upozornit na ně tímto domovním znamením.

DŮM U BÍLÉHO BERÁNKA

Beránků nejrůznějších barev, tvarů a velikostí bývalo na pražských domech celé stádo. V četnosti zvířat si udržují krásné třetí místo, hned po lvech a jelenech. A proč beran vítězil třeba nad ovcí? To protože ovce je bázlivá, pošetilá a vrtkavá, ale beran symbolizuje sílu a plodnost. Pro dávné pastevce byl posvátný. Bílý beránek na tomto domě to neměl jednoduché. Je sice uváděn v kronice z počátku 17. století jako domovní znak, ale v jiných knihách o něm není ani zmínka. Asi měnil podobu, což dokazuje skutečnost, že v roce 1912 po něm zbyla jen hlava. Ale i ta byla nakonec z domu odstraněna. V modernější verzi se tedy nakonec zase vrátil na své místo. Beránka vytvořil sochař Vincenc Vingler.

U TŘÍ ZLATÝCH SEKYREK

Ve 14. století pracovalo v Praze více než 70 tesařských mistrů. Většina z nich sídlila na Novém městě, kde byl „dřevěný trh“. Znamení dal na dům umístit určitě tesař, když dům povstal ze spáleniště po malostranském požáru z roku 1541. Zajímavé je, že tady byl průchod až na Radnické schody.

Ale pozor na sekyrky! Pokud třeba měl sekyrku v tlapě lev, mohlo jít o dům řezníka. 🙂

NERUDOVA ULICE

Ulice Nerudova je úplná klenotnice domovních znamení. Já jsem pro vás vybrala ty, které se mi osobně moc líbí. A hlavně příběhy, které se za nimi skrývají.

DŮM U DVOU SLUNCŮ

Mezi nejznámější domky Nerudovy ulice patří bezesporu právě tento dům. Jeho název nese poselství, že před tímto domem je lepší obracet myšlenky k minulosti než k budoucnosti. Tento motiv v minulosti symbolizoval nezměrnou moc, spravedlnost, ale i vládce dne. Slunce bývalo mezi pražskými domovními znameními velice časté. V 14. století patřil dům bohatým pražským zlatníkům. Tady měl trafiku vysloužilec z napoleonských válek, jménem Antonín Neruda. Ano, byl to otec spisovatele Jana Nerudy, který zde prožil své dětství. Právě sem situoval Neruda příběhy i osudy postaviček ze svých Malostranských povídek.

Dnes je tu restaurace, která se zapsala do historie zejména jako útočiště chartistů a undergroundu. Můžete si o tom přečíst v knížkách Ivana Martina Jirouse nebo Egona Bondyho. Hospoda několikrát změnila i svůj název. Říkalo se jí dokonce i U Nerudy.  Jedním z pravidelných návštěvníků hostince byl i bývalý prezident Václav Havel.

DŮM U ČERVENÉHO LVA

Pořádně si všimněte, co lev drží v ruce! Je to pohár. Já myslím, že pohár byl i s vínem, protože když se na lva pořádně zadíváte, zjistíte, že se podezřele usmívá. Nejspíš ho už dávno vypil. 🙂

DŮM U ZELENÉHO RAKA

Tento dům se od ostatních domů liší hned na první pohled. Má totiž dva vchody a nad každým jiné číslo, i když jde v podstatě o jeden a ten samý dům. Dům se kdysi nazýval U SV. Jana Nepomuckého, protože tu bydlel v době svých studií.

U BÍLÉ ŘEPY

Při procházce Nerudovou ulicí můžete narazit například i na dům U Bílé řepy. Domovní znamení vzniklo v 17. století na renesančním domě, kde bydleli sedláci. Pěstovali řepu bílou, žlutou, červenou i růžovou. Původní netradiční malované domovní znamení, které na domě viselo, ale v minulém století nahradila řepa plechová. Velmi slavným obyvatelem byl herec Josef Kemr. Děti si jej určitě budou pamatovat z pohádky S čerty nejsou žerty, kde hrál knížete nebo z pohádky Šíleně smutná princezna, kde hrál jednoho z hubenějších rádců. Josef Kemr byl taková velmi populární postavička na Malé Straně. Jeho poznávacím znakem byl trabant, který se stal legendou, stejně jako styl jízdy. Řítil se Prahou různými směry a mnohdy i zakázanými ulicemi, takže i v protisměru. Zkrátka nerespektoval žádné zákazy.

DŮM U ČERVENÉHO BERÁNKA

Dům pochází z 19. století. Údajně zde v dobách minulých bydlel člověk, který měl »beránčí« povahu. Jiná legenda ale říká opak. Majitel domu byl vznětlivý a prudké povahy, se kterým bylo těžké vyjít po dobrém.

DŮM U ZLATÉ PODKOVY

Tento dům je známý tím, že právě tady byla první hradčanská lékárna. Všimněte si zlaté podkovy nad dveřmi. Na domovním znamení je ještě dobře patrné vyobrazení SV. Václava na bílém koni. Když se na obraz pořádně zadíváte, tak kůň má na jedné noze skutečnou podkovu ve zlaté barvě.

Lékárna byla v 18. století přesunuta do vedlejšího domu. Tady na půdě majitel lékárny sušil bylinky a v zadní místnosti připravoval léky. Jmenoval se Dittrich.

U ZLATÉHO KOLA

Zlaté kolo se objevilo na fasádě domu v Nerudově ulici až někdy po Bílé hoře. Kolo bylo symbolem kolářů, kteří vyráběli kola k trakařům, k těžkým vozům a panským kočárům. Kolaři byli mistry v ohýbání dřeva. Museli ovládat své nástroje, ale také geometrii a složité výpočty. V Praze jich však moc nebylo. Dnes je z domu romantický hotel, má původní studnu a částečně dochovanou černou kuchyní.

U ZLATÉ ČÍŠE

Zlatá číše neboli zlatý pohár patřily mezi 14 nejstarších pražských cechovních znamení. Za středověku se zlatníkům dařilo velmi dobře. Měli dokonce svého patrona, svatého Eligia, svůj kostelík v Platnéřské ulici. Protože pracovali s drahými kovy a drahými kameny, byli velmi dobře zorganizovaní a patřili tak mezi nejbohatší řemeslníky. V tomto domě bydlel zlatník už dříve, ale symbolem řemesla nechal dům označit teprve zlatnický mistr Jan Schumann po roce 1660. Vymodeloval je nejspíš jeho zeť Giovani Pietro Palliardi, zakladatel české větve slavného rodu stavitelů. No a umístění v Nerudově ulici taky není náhodné. Bydleli tu všude kolem bohatí měšťané, šlechtici, proudily tudy davy lidí na Hrad, tak jako dneska.

DŮM U TŘÍ HOUSLIČEK

Historie Domu U Tří housliček je bohatá a sahá až do období středověku. V průběhu 17. a 18. století dům vlastnily postupně tři houslařské rodiny. Původním mistrem, který v roce 1622 prázdnou houslařskou dílnu na Malé Straně objevil, byl Tomáš Edligner. Na housle vyrobené v této dílně, hrál podle všeho i sám Beethoven. Později tu dokonce působil známý houslař Leonard Pradter. Ten vyráběl housle pro hudebníky nedalekého loretánského kostela. Podle pověsti můžete noční houslové koncerty strašidel slyšet z Nerudovy ulice při každém úplňku. Za tichých nocí tu Pražané dokonce slýchali zběsilé tóny houslí, na které hraje duch samotného Paganiniho.

ULICE TOMÁŠSKÁ

U ZLATÉHO PRECLÍKU

Pekaři měli ve svém znamení preclík a „calty“. Že nevíte co je „calta“? To je druh staročeského pečiva, jako je houska, koláč, vánočka nebo vdolek. Pekaři pekli veškeré pečivo především z kynutého těsta. Dříve se domu říkalo U Hebenštrajtů. V Praze to byla jedna z nejbohatších kupeckých rodin. Hebenštrejt postavil dům v 60. letech 16. století po požáru a zřídil v něm filiálku pro svého syna. Ten však záhy propadl pití, přivedl na mizinu sebe i rodinu a pak záhy zemřel. Domu se tak říkalo desítky let, až později jej ve zchátralém stavu zakoupil pekař Kryštof Krob. Bohužel ani tomu nepřinesl štěstí. Pekař Krob se zadlužil a brzy zemřel. Vdova Krobová byla ráda, že jí ponechali světničku na dožití.

U TŘÍ ČÁPŮ

Na rohu Tomášské ulice a Valdštejnského náměstí se nachází dům U Tří čápů. V místech dnešního domu si mniši založili řádový pivovar. Někdy se uvádí, že šlo dokonce o první stavbu v Praze. Během husitských bouří byl klášter poničen a pivovar, převážně dřevěný, vypálen. Následně byl postaven nový, mnohem honosnější. Pivovar zanikl v roce 1541, když ho zničil obrovský požár, který začal své řádění na Malostranském náměstí. Na místě vznikl úplně nový dům. Na konci třicátých let dvacátého století zde vznikla Valdštejnská hospoda. Čápy nechal na fasádu domu vyobrazit majitel hostince, ale daleko známější se  dům stal díky pozdějšímu majiteli – zámečníkovi.

V budově je nyní navíc luxusní hotel, který nese původní jméno domu.

ULICE VALDŠTEJNSKÁ

U ZLATÉHO SLUNCE

Tento renesanční dům se stal sídlem císařských služebníků. Mezi nejvýznamnější majitele patřil opatrovník císařského stříbrného nádobí na dvoře Rudolfa II.,  Havel Oberšvender. Ten si dům koupil tři roky po Bílé hoře i se sousedním domem U Zlatého štítu. Dnes budova slouží Národnímu pedagogickému muzeu a knihovně J. A. Komenského.

ULICE THUNOVSKÁ

Z ulice Valdštejnské se pomalu dostanete do úzké ulice Thunovské. Ta spojuje ulici Tomášskou a Zámecké schody.

Ulice dostala jméno po šlechtickém rodu, který zde měl další ze svých šlechtických paláců. Nachází se tu Thunovský palác, který patří velvyslanectví Velké Británie. To vám i napoví pomník na rohu ulice představující významného britského státníka Winstona Churchilla.

Tady zvedněte hlavu vzhůru. Nachází se tu „prampouch“. A co to je? To je zděný oblouk, který bývá mezi dvěma budovami. Bývá typický pro úzké středověké uličky. A taky bývá opatřen stříškou.

A to už se pomalu budete blížit k zámeckým schodům. V Thunovské ulici se nacházela řada domů s širokou deskou pod okny. Jednalo se o krámky kupců s drahým zbožím.

DŮM U KRÁLE BRABANTSKÉHO

V domě se nachází legendární pražské pivnice – Krčma U Krále brabantského. Ta nese jméno podle patrona sladovníků. Prý sem po staletí chodili v přestrojení králové i šarlatáni. Dodnes těží z legendy, že sem na pivo chodíval i Václav IV. A proč nese jméno po vévodovi brabantském? Jan I. Brabantský byl prapradědeček Karla IV. a podporoval sládky a vaření piva. Podle pověstí do krčmy chodíval vždy se svým věrným psem a katem. Proč zrovna se svým katem? Byl to prý spravedlivý král a nechtěl, aby byl lid šizen na míře od hostinských. Každému, kdo dával špatnou míru, nechal setnout hlavu.

Další historické zmínky tvrdí, že si do krčmy chodíval v přestrojení odpočinout od prostředí šlechty. Popíjel zde s měšťany a nižší šlechtou a užíval si běžných radovánek. Postupně kolem něj začaly vznikat různé legendy a nakonec se stal patronem piva. Tato hospoda byla oblíbenou zastávkou Jaroslava Haška a jeho přátel, mezi které patřil i malíř Josef Lada. Jaroslav Hašek byl ovšem trochu problémový host. Dost často neměl na útratu, občas se kolem něj strhly rvačky. Byl to fabulátor a potřeboval být středem pozornosti. Pan hostinský Klucker taky, takže se tu občas střetla jejich ega. Jednou se dokonce tak pohádali, že Hašek strhl obraz Václava IV. a roztrhal ho. Dalšími významnými hosty prý býval Rudolf II., Wolfgang Amadeus Mozart či Karel Čapek.

PALÁC PÁNŮ Z HRADCE

Paláci se říká také Slavatovský. Zchátralý ho zakoupil mocný šlechtic a nejvyšší kancléř království Jáchym z Hradce. Na naléhání svojí manželky dům nechal přestavět a zvětšit. A najednou se z měšťanského domu stal honosný palác. Jáchymův vnuk pak dům prodal Slavatovi z Chlumu. Ano, byl to ten slavný pan Vilém Slavata, který přistál během defenestrace na smetišti. V 18. století další majitel prodal dům  Italskému království, které si tu zřídilo velvyslanectví.

Na fasádě domu najdete pamětní desku, která připomíná, že tu kdysi bydlel malíř a grafik Alfons Mucha. Jeho životním dílem je Slovanská epopej. Zasloužil se o obnovení svobodného zednářství v Československu. Dělal divadelní plakáty, návrhy interiérů, vitráží… Byl rovněž dobrým fotografem a je považován za zakladatele české školy klasického fotografického aktu. Je také autorem prvních známek a bankovek samostatné Československé republiky.

NOVÉ ZÁMECKÉ SCHODY

Navazují na Thunovskou ulici. Ve středověku bývaly jednou z hlavních cest na Hrad. „Nové“ se jim říká i proto, aby se nějak odlišily od Starých zámeckých schodů. Zeď lemuje Rajskou zahradu. Ve zdi se nachází prázdné výklenky, které zůstaly bez sochařské výzdoby.

JAK SE SEM DOSTANETE:

Doporučuji dojet tramvají 22 do stanice Pohořelec a odtud se vydat ulicí Úvoz přes Nerudovu ulici až na Malostranské náměstí a odtud do dalších ulic. Nebo můžete jít opačně, Metrem dojedete na zastávku Malostranská a budete pokračovat kolem Valdštejnské jízdárny do ulice Valdštejnská.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.