TREK PO GR221 ANEB „STEZKA SUCHÝCH KAMENŮ“ NA MALLORCE

Mallorca patří k největším Baleárským ostrovům a většina ji vyhledává jako letní cíl. Zkrátka najdete tu více plážových povalečů a rodin s dětmi, než chodících turistů. A to je podle mne velká škoda. Jako „hiker“ se totiž můžete procházet terasovitými svahy s olivovníky, nedotčenou přírodou nebo nekonečně dlouhými cestami, které jsou vydlážděny kameny. A to stojí za to, ne?

CO JE GR221?

GR 221 je vícedenní trek, který se táhne podél severozápadního pobřeží Mallorcy pohořím Serra de Tramuntana. To je opravdu moc překrásné. Je dokonce zapsáno do památek UNESCO.  Říká se, že právě tato trasa slouží jako skvělý „trénink“ na vyzkoušení vaší psychické i fyzické odolnosti, stejně jako vašeho vybavení. Já myslím, že je to docela pravda. 🙂 Máte tak šanci zjistit, co potřebujete navíc, zdali máte správný batoh či krosnu, oblečení a správné boty. Co ale hlavně navíc zjistíte, že je spousta věci, které jste s sebou tahat nemuseli.:-)))

ZNAČENÍ TRAS NA GR221

Není nad to, když vidíte, že vám ubývají kilometry. Označení GR221 najdete na kůlech u cesty značené GR se šipkou, kudy jít. Ukazatele však nenajdete po celou dobu trasy. Možná se stane i vám, že se na cestě ztratíte. Proto si raději stáhněte off-line mapy.cz, které můžete použít kdykoliv bez obav. Ale musím fakt uznat, že bez mobilu bych byla na pár místech fakt marná a možná hledala správnou cestu doteď. 🙂

KDE A KDY VYRAZIT NA GR 221

Začátek trasy závisí na vás, obecně trasa začíná ze Sant Elm do Pollency. Trasa měří 120 km. Trasu jsem šla na jaře v období Velikonoc a bylo to moc fajn. V noci bylo jen pár stupňů nad nulou, ale přes den bylo tak akorát na chůzi. Nedovedu si představit, že bych ji šla v létě. To musí být peklo.

SPANÍ

Tak vězte, že kempování, táboření či bivakování je sice zakázáno, ale je jaksi tolerováno. Zkrátka pokud se rozhodnete, že z části budete spát jako já ve stanu, musíte si jej postavit daleko od lidí. Těch míst, kde se dá tábořit, není zas moc a je třeba s tím počítat. Nebo se můžete ubytovat v refuges, ale za mého pobytu byli uzavřené. Pokud chcete spát pohodlně, tak není nic snazšího, než si předem objednat hotel, ale počítejte s tím, že se vám pobyt docela prodraží.

VODA

Ne nadarmo se stezce říká „Stezka suchých kamenů„. Co vám můžu poradit, vezměte si na cestu dostatek vody, protože vody je na cestě opravdu pramálo. Nenajdete tu žádné říčky či vodopády. Výjimkou jsou jen města, kde jsou kohoutky s pitnou vodou. Já jsem ale tuto vodu nechtěla moc riskovat a raději jsem si vodu koupila v obchodě.

ZÁKLADNÍ TRASA

Sant Elm/s´Arraco – Costa des Frare – Moleta de s’Esclop – Estellencs – Banyalbufar – Espotles – Valldemossa – Deia – Sóller – Lluc – Pollenca – Cap de Formentor

Šla jsem jen zvýrazněná místa a rozhodla jsem se z toho důvodu, protože zčásti pršelo a já jsem nechtěla být zrovna v tu dobu v horách. Proto jsem si nechala zbytek míst pro návštěvu autem (připravuje se další článek).

DEN 1. TRASA ESTELLENCS + SMĚR ESPORLES

ESTELLENCS

Vyrážíme tedy z arabské vesničky, která se rozprostírá vysoko nad mořem. Cesta vede většinou hezky ve stínu lesíky a přes romantické terasy pocházející ještě z maurských dob.

DUŠEVNÍ RELAX

Být u moře, jít krásnou, i když místy suchou přírodou je velmi povznášející pocit. Super je, že se na treku střídají lesy, olivové háje a samozřejmě tu najdete i místa s nižšími porosty. Co mne ale asi baví, to jsou lidé které jsem na treku potkala. Ať to byl německý pár, s kterým jsme nakonec zhodnotili, že v dešti jít přes hory bude za trest nebo skoro stejně stará holčina, která ráno vyšla později a byla na místě dřív než já. Baví mě místní španělská mentalita. Španělé jsou zkrátka sympaťáci. 🙂

BANYALBUFAR

Poměrně rychlým krokem se dostávám do další vesničky. Jsou tu krásné vyhlídky a klidnější pláže. Název vesnice pochází z arabštiny Bahaya al-bujar neboli „postaveno podél moře“. Právě pro tuto oblast je typický zavlažovací systém, který dodává vodu i na horní terasy břehu.

KRÁSNÁ PŘÍRODA VŠUDE, KDE SE PODÍVÁŠ

Z vesnice pokračujeme dál, poněvadž tu vede moc hezká cesta podél moře. Cestou potkáváme běžce, protože se tu právě koná triatlon. Obdivuje je, že v takovém horku dokážou běžet. Mávám jim na cestu a smekám pomyslný klobouk. Každý se na mě i v tom vedru usmívá a odpovídá mi taky máváním. Představuji si sebe, jak v tom vedru běžím a asi bych dokázala vyloudit jen nějaký úšklebek.

Za Banyalbufarem si hledáme ubytování pěkně v přírodě- stanujeme.

DEN 2. ESPORLES – VALLDEMOSSA

Ráno stáváme za zvuků ptáčků a dorážíme do Esporles. I když je ráno docela zima, po chvilce mi zase začíná být horko.

Je kolem 11 hod a je tu poměrně živo. Sedáme si v místní kavárničce na hlavní třídě a dáváme si takový menší oběd.

Jako dát si ráno cappucino v příjemné kavárničce na malém náměstíčku = slovy k nezaplacení.

Cesta z Esporles  poměrně intenzivně stoupá. Jde se psychedelickým lesem s neuvěřitelně zajímavou atmosférou. Sem tam narážíme na bývalé pece na jíl.

Chci vás upozornit, že po cestě najdete spoustu červených teček či šipek, které ovšem neznačí GR 221. Takže se možná nebudete ani divit, že jsem se ztratila. Sešla jsem několikrát z cesty a šplhala se po velkých šutrácích a to samozřejmě bez signálu. Takže hlavně si nezapomeňte stáhnout offline mapy.cz, protože to byla moje jediná záchrana. 🙂

Občas stezka vede kolem tajemných kamenných kruhů porostlých mechem – jsou to staré „sitges“, základy pecí, kde se v minulosti vyrábělo uhlí. Cesta začne chvílemi stoupat do celkem dost strmých úseků. Je tu ovšem moc hezký výhled na okolí. A následně cesta zase strmě klesá. Tady jsem byla docela vděčná za svoje hůlky. Přelézám tu plot a modlím se, ať si neroztrhnu kalhoty o drát. Co vás ale za chvíli čeká, je překrásný výhled na Valldemossu.

Jsem celkem unavená a nedovedu si představit, že bych byla další den v tom horku bez sprchy, proto rychle přes booking.com objednáváme bydlení.

VALLDEMOSSA

Tato horská vesnička je hojně navštěvovaná. Najdete tu spoustu budov středověkého starého města, které zdobí snad tisíce květináčů s pestrobarevnými květinami.

Je to i místo, kde se uchýlil Fréderic Chopin se svou milenkou George Sandovou.

SANTA CATALINA THOMÁS

Co mne však více zaujalo, že Valldemossa je rodištěm svatořečené rodačky SANTA CATALINA THOMÁS. Ta tady vyrůstala ve venkovské rodině a většinu svého života strávila jako jeptiška v klášteře Santa Magdalena v Palmě. Říkalo se o ní, že si do polévky přisypávala písek, aby nespáchala hřích obžérství. Proč ji zmiňuji?  Nejde si nevšimnout, že skoro vedle každých domovních dveří visí kachlíky s jejím portrétem a prosbou o požehnání.

DEN 3. VALLDEMOSSA – DEIÁ

Tato část trasy se mi moc líbila. Ráno si rychle dáváme snídani a vyrážíme směr Deiá. Cesta vede stále do kopce.

Co vás však na této trase čeká je vrchol ES CARGOLÍ  (944 m.n.m). Je tady docela hodně větrno. Držím si pevně v rukách hůlky, protože mám strach, že mi odletí. Chci si udělat i krátká videa, ale vítr se mnou opravdu cloumá. Nic to však nemění na pocitu, že je tu opravdu krásně. Na této části je mnohem více lidí a mnozí tuto trasu jdou jako jednodenní výlet. Trasa postupně překonává dva vrcholy- Puig Gros (938 m.n.m.) a Es Caragolí (944 m.n.m.).  Cestou potkávám dokonce i  volně se pasoucí kozy.

Po krátkém sestupu na skalnatém terénu se opět trošku ztrácím a zjišťuji, že nejsem sama. Doporučuji tady sledovat červené šipky nakreslené na kamenech. Stezka se brzy po posledním výhledu schovává do lesa. Sestup patří mezi ty náročnější.

Kde se cestičky rozbočují, bývají přes cestu přehozené klacky či kameny, značící, že tudy cesta do Deiá nevede. Já vám však doporučuji raději používat opět off-line mapy.cz. Jdete tu vlastně horní úsek v mracích. Na co však buďte připraveni, je strmé klesání k městečku Deiá. Půjdete celou dobu po kamenité cestě. Připravte se i na to, že budete muset přelézat přes velké kořeny a padlé stromy.

DEIÁ

Nakonec se po kamenitých terasách dostanete až do městečka Deiá. Všude krásně voní citróny a místní si napouští bazény. Tato krásná malá vesnička se stala domovem mnoha umělců. V minulosti sem ráda jezdila například princezna Diana. Takže turisté sem někdy jezdí v naději, že potkají nějakou celebritu. 🙂

Z Deiá cesta vede chvilku z kopce a nohy mě přestávají poslouchat. Těšíme se na turistický přístřešek, kde se hodláme ubytovat. Je tu hezký kamenný dům a kolem všude zvoní ovečky. Když však přijdeme na místo, tak tu stojí cedule, že je tu zakázáno stanovat. Dokonce je místo  obehnáno drátem. Nedá se nic dělat, pokračujeme dál. Jdeme docela dlouho a začínám být hezky nervózní, že nic nenajdeme. Nakonec daleko od lidí nacházíme mini plácek, kde rozkládáme stany.

Můj tip: Vezměte si s sebou nějakou proteinovou kaši, která vás zasytí. Já doporučuji od Lady Noskové, protože její kaše jsou fakt vyladěné!

DEN 4. NĚKDE ZA DEIÁ – SÓLLER

Cesta z Deiá do Sólleru je dlouhá jen 13 km a protože máme za sebou zhruba 3 km, jdeme na pohodu. Není kam spěchat. Po cestě narážíme na terásku s výhledem. Je to takové milé překvapení, že uprostřed přírody najednou narazíte na kavárnu. My však nezastavujeme a pokračujeme dál.

Chvilku půjdete po asfaltce a pak prašnou silnicí k obří vile, kde se cesta rozdvojuje. Můžete se přímo vydat do Port de Soller Refugi de Muleta nebo Solléru. My se rozhodujeme pro druhou možnost, protože si chceme ještě obě městečka prohlédnout. Cesta vede mezi olivovými políčky a já jsem upřímně ráda, že se v tom horku nemusím už nikde šplhat.

Městečko Sóller nás vítá krásnými pomerančovníky a je to velmi příjemné.

SOLLÉR

Městečko se nachází v údolí pomerančových hájů mezi horami a mořem. Náměstí Plaza Constitucio je obklopené oblíbenými tapas bary. Toho taky využíváme a já  si dávám stylově čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávu. Kde jinde si ji dát než ve městě pomerančů? Přitom se kochám  pohledem na kostel svatého Bartoloměje. Kostel byl postaven ve 13. století a moderní fasádu mu dodal Joan Rubid, učeň samotného Gaudího. Před kostelem se nachází jakýsi památník všem pomerančů.

Co mě zkrátka baví, je procházet se úzkými uličkami a městskými domy s typickými zelenými okenicemi.

PORT DE SOLLÉR

Jen pár kilometrů od Solléru se nachází městečko Port de Sollér. Po tom všem, co budete mít za sebou, myslím tím příjemné malé vesničky a přírodu, tak vám třeba bude tento přístav připadat trošku snobský. Je to však jedno z mála míst, kde najdete nádherné horské scenérie a úžasné výhledy na moře. Je tu hezká písečná pláž s promenádou a samozřejmě obchody se suvenýry.

Dáváme si tu oběd v místním tapas baru. Já samozřejmě nemůžu odolat mořským plodům, které tady voní na každém kroku. V porovnání s Madeirou jsou však ryby na Mallorce mnohem dražší.

Velkou atrakcí kromě pomerančů je i historická tramvaj. Je tu sice hodně lidí, kteří mají stejný úmysl jet tramvají, ale i tak se rozhodujeme pro jízdu. Bohužel musíme celou cestu stát a tak raději ani nefotím, aby mi mobil nevypadl z ruky. Upřímně za 7 euro není opravdu o co stát a pokud máte energii, tak možná raději jděte pěšky.

Tady bohužel naše cesta končí. Rozhodujeme se tak proto, poněvadž má další dva dny pršet. Víme, že bychom si to moc neužili. Svoji cestu tady uzavíráme a pokračovat bude možná někdy příště. 🙂

Nezapomeňte se za svoji cestu odměnit! Odměnou může být suvenýr neb třeba výborná zmrzlina.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.