Když vstoupíte do Štramberku, jako kdybyste vstoupili do nějaké kouzelné pohádky. Takto na mne zapůsobil malebný Štramberk. Perla Moravskoslezského kraje vás nadchne v okamžiku, kdy v dáli spatříte dominantu města Štramberský hrad s gotickou věží Trúba o výšce 40m, která dnes slouží jako rozhledna a jsou z ní moc hezké výhledy do okolí. Historické centrum města tu budete mít jak na dlani. Tady na vás dýchnou staré časy, kouzlo pohádek a lidových příběhů.  Ne nadarmo se tomu městu říká „Valašský betlém“.

Horské městečko se rozkládá na strmých úbočích několika kopců. Tvoří jej labyrint úzkých uliček, kde najdete spoustu nádherných roubených chalup, které společně s historickými objekty tvoří městskou památkovou rezervaci. Uličky jsou opravdu půvabné a musím přiznat, že mne zcela okouzlily.

ŠTRAMBERSKÝ HRAD A ŠTRAMBERSKÁ TRÚBA

Štramberský hrad byl založen koncem 13. století. Do dnešní doby se zachovaly pouze zbytky opevnění a gotická věž hradu zvaná Trúba, která se vypíná nad městem Štramberk a slouží jako rozhledna s krásným výhledem na Beskydy a Jeseníky. Už při vstupu do města na nás místní volali: „Tak co děvčata, jdete se podívat na Trúbu?“ Chtělo se mi zvolat (samozřejmě jsem to neudělala): „Ale mi už jednu trúbu vydíme!“ :-)A víte co je zajímavé? Historici tvrdí, že původní hrad žádnou věž neměl.

PROCHÁZKA PODHRADÍM

Tohle je moc krásná procházka, a pokud máte rádi staré baráky jako já, tak budete ve svém živlu. Najdete tu různě klikatící se uličky lemované dřevěnými roubenkami a kamennými domečky. Ty si až do dneška zachovávají půvab starých časů.

ZLATÁ ULIČKA

Pod hradem se nachází 7 roubených domů z konce 18. století, bašta městského opevnění původně z přelomu 16. a 17. století, mariánský sloup s Madonou a středověkou roubenou studnou s rumpálem (hradní zdroj pitné vody).

HORNÍ A DOLNÍ BAŠTA

Tato ulice vznikla v 17. století jako klidná poutní ulička. Po ní od Nového Jičína procházela procesí se zastávkami u křížových kaplí směřující do města a dále k poutním kostelům na horu Kotouč. Hlavní štramberskou ulicí je tzv. Dolní Bašta, která je rovnoběžná s další ulicí, tzv. Horní Baštou. Obě cesty dostaly jméno podle gotické bašty městského opevnění, která byla upravena na obytný dům a stojí v uličce dodnes. Na území města byly celkem tři dělové bašty.

Protože domy byly umístěny často na svahu, měly vystavěné pavlače. V ulici nebylo možné vykopat studnu, což zapříčinilo vznik bedněné kašny mezi Horní Baštou a níže položenou Dolní Baštou, kam dřevěným potrubím přitékala přebytečná voda ze studny na náměstí.

Na Horní Baště se dochovalo mnoho původních roubených domů na kamenných podezdívkách typických pro tuto oblast. Složité podmínky daly vzniknout malebné kompozici chudých i bohatších domů, mnohde přilepených na skalách jako vlaštovčí hnízda šplhajících do prudkého svahu až k městským hradbám.

JAK TU LIDÉ ŽILI

Zdejší chalupníci se živili námezdní prací a řemesly. Bohatší soukeníci žili ve větších domech. Naproti tomu řemeslo tkalců nebylo tak výnosné, jejich domy byly výrazně menší.

CENTRUM MĚSTA

Po příchodu na štramberské náměstí se ocitnete úplně v jiném světě. Celému náměstí vévodí 22 barokních měšťanských domů a jim vévodí barokní kostel sv. Jana Nepomuckého.

MUZEUM SVĚTOVĚ UZNÁVANÉHO MALÍŘE PRAVĚKU ZDEŇKA BURIANA

Zdeněk Burian byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih. Proslul zejména svými paleontologickými rekonstrukcemi společně s profesorem Josefem Augustou. Rád trampoval a jezdil na Sázavu do osady Arizona či do osad Montana na Berounce a do osady Tornádo na Kazíně. Trampování mělo pro Buriana i velkou cenu a přínos jako pro malíře, protože trávil v přírodě celé dny a mohl ji tak studovat v každé její denní i roční době. Z těchto trampských let pochází také jeho přezdívka – Burka. Rád ilustroval dobrodružné knihy  Mezi ilustrované tituly patřily knihy od J. Verna (20 000 mil pod mořem, Tajuplný ostrov, Dva roky prázdnin, atd.), A. Dumase (Maratův sen),  A. Assollanta (Hrdinný kapitán Korkorán), R. Kiplinga (Mauglí), romány Karla Maye (Vinnetou, Duch prérie, atd.), Jaroslava Foglara (Hoši od Bobří řeky, atd.), povídky Eduarda Štorcha (Lovci mamutů, Osada havranů, Volání rodu, atd.) a mnoho dalších.Dnes si některé knihy můžete koupit přímo v muzeu a určitě mi dáte za pravdu, že některé patří k sběratelským skvostům.

Roku 1955 natočil režisér Karel Zeman slavný film Cesta do pravěku, inspirovaný ilustracemi Zdeňka Buriana. Na tomto filmu vědecky spolupracoval paleontolog Josefa Augusta.

JESKYNĚ ŠIPKA

Několik minut chůze vám bude stačit, abyste se z centra přemístili ke vstupní bráně do Národního sadu, výchozího bodu Naučné stezky Lašská – Štramberk. Vede zalesněnou částí vrchu Kotouč a kromě pomníků věnovaným významným českým osobnostem na ní najdete jeskyni Šipku. Koncem 19. století v ní profesor z novojičínského gymnázia Karel Jaroslav Maška našel důkazy o neandertálském osídlení. V sedimentech zde byly také nalezeny pozůstatky mnoha pravěkých zvířat, například jeskynního medvěda, lva, hyeny, nosorožce srstnatého, mamuta, zubra, pratura, levharta, rosomáka, soba polárního a losa. Smutnou skutečností je, že ačkoliv v jeskyni přečkaly tyto vzácné artefakty desítky tisíc let, pouhých 65 let po svém objevení byly navždy zničeny. V době 2. světové války byly uschovány na zámku Mikulov, kde za podivných okolností v dubnu 1945 uhořely.

ŠTRAMBERSKÉ MUZEUM ARCHEOLOGIE

Pokud jste líní šlapat na horu Kotouč, navštivte Štramberské muzeum archeologie. Najdete tu dokonalou replikou skutečné jeskyně Šipka, včetně světelných i zvukových efektů. Originál čelisti tam sice nenajdete, ale zato tam objevíte třeba 200 milionů let staré nálezy z pravěkého oceánu, ale také mnoho dalších historických zajímavostí. Muzeum se nachází v Zauliční ulici hned pod náměstím.

CO MUSÍTE OCHUTNAT – ŠTRAMBERSKÉ UŠI

Pokud jako já jste příznivcem gastronomických specialit a vyhledáváte pochoutky, které jinde zkrátka neochutnáte, ve Štramberku se můžete těšit na Štramberské uši. Tato pochoutka se ve Štramberku peče už dlouhá staletí, a to na památku legendárního vítězství štramberských křesťanů nad tatarským vojskem. V roce 1241 se podél řeky Odry hrnuli Tataři na Moravu. Tito vojáci si nedaleko města rozložili tábor. Cestou ničili vesnice, zapalovali chalupy a obyvatelům usekávali na znamení svého vítězství uši a ruce. Štramberští občané se opevnili na vrchu Kotouč. V noci před bitvou se však strhla prudká bouře, které místní využili k tomu, aby prokopali hráze rybníka. A vody bylo tolik, že spláchla nepřátele, kteří se do jednoho utopili. Když voda opadla, našli štramberští několik pytlů s nasolenýma ušima, které Tataři utínali pobitým křesťanům a posílali je svému chánovi.

Pečivo tvarem připomíná uši, které Tataři utínali pobitým křesťanům. Těsto se skládá z mouky, cukru, medu a několika druhů aromatického koření, které dodává uším jejich nezaměnitelnou chuť a vůni. Štramberské uši si vysloužily dokonce i jedno zajímavé prvenství.Dočkaly se ochrany zeměpisného označení, kterou garantuje Evropská unie. Tento název tak mohou používat jen výrobci, kteří je pečou ve Štramberku.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.