Při návštěvě Valašské dědiny v Národním muzeu v přírodě sledujte program a možná jako já budete mít štěstí účastnit se bylinkové procházky s legendární bylinářkou Vandou Vrlovou. Poznáte aktuálně rostoucí bylinky, dozvíte se mnohé o jejich sběru, zpracování a využití.

Bylinky najdete růst ve skanzenu na každém rohu. Valaši jim přisuzovali čarovnou moc, protože pomáhali od nemocí. Věděli, kde rostou a na co kterou bylinku použít. Učili se to vlastně od mala. Časem se na bylinky zapomnělo a nyní se k nim často vracíme. Spousta lidí se je učí hledat a sbírat v přírodě a někteří je dokonce pěstují doma v květináčích za oknem.

Já osobně bylinky sbírám od mala. Nedám na ně dopustit. Ale pamatuji si, že když jsem chodila na základku, tak jsme bylinky museli sbírat povinně pro farmaceutický průmysl. Sbírali se šípky, lipový květ, černý bez nebo jitrocel. Proto jsem velmi uvítala, že se můžu účastnit takové vycházky přímo ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Vše je tu krásně autentické. Chudí lidé většinou neměli peníze na doktory. Byli odkázáni hlavně na byliny a domácí léčení. Na doktora se obraceli až v nouzi nejvyšší. Nyní je tomu naopak. Když nepomůže oficiální medicína, chceme aby pomohla příroda.

K chalupě č.27 Usedlosti rolníka z Nového Hrozenkova jsme se dostavili docela brzo, takže jsme měli možnost si s paní Vandou povídat soukromě. To už však začali přicházet postupně další účastníci procházky, až nás bylo dohromady kolem 10.

ČÍM SE LÉČILO ANEB NENÍ BYLINA, ABY NA NĚCO NEBYLA

Nejdříve nám Vanda vypráví, že dříve bývaly rodiny početné a tak o nemoci nebyla nouze. V domácnostech se k léčení nepoužívaly jen byliny, ale i jiné dostupné prostředky.

K léčení se užívaly:

potraviny (brambory, mouka, chléb, zelí)

ovoce (maliny, borůvky, sušené hrušky, švestky)

cereálie (oves, pohanka)

koření (pepř, hřebíček, zázvor, kmín, česnek, cibule)

rostlinné produkty (semena rostlin, pryskyřice, dřevěné uhlí)

léčiva živočišného původu (mléko, máslo, sádlo, lůj, kožešiny)

atd.

Za hlavní domácí léky byl pokládán med, máslo, sádlo a kořalka, což bývalo většinou v každé domácnosti kdykoliv při ruce. Vydáváme se od chalupy na malou procházku po skanzenu a cestou sbíráme bylinky a povídáme si o jejich léčivých účincích.

ŠKOLNÍ ZAHRADY

„Následujeme-li přírodu jako vůdkyni, nikdy neupadneme do zcestí. Pod vedením přírody nelze nikterak zabloudit.“

J. A. Komenský

Myslím, že je to docela nadčasová myšlenka. Školní zahrady vlastně můžeme považovat za fenomén určité doby. Děti se tu učili nejen pracovat, zároveň se tu nenásilnou formou učily k lásce a pokoře k přírodě. Obecní pozemky, které byly přidělovány na přelomu 18. a 19. století chudým učitelům, se postupně vyvíjely v zahrady s daným řádem. V této podobě sloužily ještě ke svému účelu v 60. letech 20. století. Zahrady se dělily na část zelinářskou, ovocnou a okrasnou.

LICHOŘEŘIŠNICE

Tuto rostlinku najdeme normálně na jakékoliv zahrádce. Tato zdobná rostlinka má i léčivé účinky. Působí antibakteriálně, močopudně, při zánětech močových cest a horních cest dýchacích. Je bohatá na vitamín C, draslík a hořčík, semena obsahují navíc železo a fosfor. Mladé čerstvé listy a také květy lichořeřišnice můžeme konzumovat. Takže nemůžeme jinak a všichni ochutnáváme.

DEVATERO KVÍTÍ

V dávných dobách se věřilo, že devítka je číslo magické a když je v čajové směsi právě devět druhů, pomůže od kdejaké nemoci, nesnáze, problému – a ještě třeba přičaruje lásku! Devítka byla v představách našich předků číslo tajemné, čarovné a působící hlavně pozitivně. Devatero květin se objevuje v lidové písni nejen ve smyslu léčivých bylin, ale i jako květiny pro krásu děvčat.

Svatojánská noc je  nádherný svátek všech bylinkářek a bylinkářů, čarodějek a čarodějů, víl a lesních mužíků, oslavuje významnou dobu letního Slunovratu, kdy započíná období léta. O kouzelné svatojánské noci, která nastává z 23. na 24. června, je odpradávna zvykem sbírat Devatero kvítí. Bylinky v tuto kouzelnou noc nasbírané mají nejsilnější léčivé účinky. Sbírat se mají v noci za svitu měsíčku. Dívky by měly být při sběru nahé, nevydat ani hlásku a neohlížet se, aby nenarušily kouzlo magické noci.

Pokud si chcete směs devatera kvítí sami připravit, tak vězte, že neexistuje žádné univerzální složení. Směsi mohou být různé, ale vždy obsahují léčivou složku, jejíž základem je hlavní lék na konkrétní neduhy, dále složku vonnou, a také milodějnou. Složení by mělo však být vyvážené, žádná byliny by neměla převažovat. Čaj devatera kvítí je vhodný také pro dlouhodobější popíjení a vychlazený je výborným letním osvěžením.

Paní Vrlová uvádí některá doporučená složení směsi devatera kvítí:

– meduňka, mateřídouška, máta, dobromysl, jahodové, malinové a ostružinové listí, květ černého bezu a lípy,

– meduňka, třezalka, dobromysl, tymián, ostružinové listí, řepík, mateřídouška, květ černého bezu, divizna.

Samozřejmě už je upuštěno od nutnosti sbírat byliny jen v onu tajemnou svatojánskou noc, ale co kdyby právě ony byly těmi nejúčinnějšími? Vanda je sbírá každoročně a ráda potřebným rozdává. Ne každý je v přírodě totiž pozná. Úplně se s ní dostávám až do pohádky. Dále nám vypráví, že ve svatojánskou noc prý také rozkvétá jednou v roce kapradí. Kdo uvidí jeho květ, dočká se splnění svého nejpodivnějšího  přání. V onu noc v předvečer svátku svatého Jana se taky otvírají poklady. Nad každým takovým hoří modrý plamének a podle něj lze poklad najít. Ale kdoví, zda tím největším pokladem není naše zdraví, které netřeba hledat jen jednou v roce, ale snažit se je udržovat neustále.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ BYLINY

Každá národopisná oblast, každá dědina, ale v ní většinou i každá rodina pokládala určitou bylinu za tzv. hlavní lék. A tomu se bezmezně věřilo.

MATEŘÍDOUŠKA

V této oblasti byla nejvíce ceněna mateřídouška. Dokonce se věřilo, že pokud se v jejím vývaru myje hlava, může to zabránit šedivění vlasů. Dětem se jí vycpávaly polštářky, aby měly klidné spaní.

ŘEPÍK

Na Valašsku se těšil velké oblibě řepík, jemuž se říkalo „řepíček – bylin tatíček“. Ten se používal na ženské problémy a v podstatě léčí všechno.

DOBROMYSL

Dobromysl, jak už název napovídá, je na dobrou mysl a dobrou náladu. Bohužel v důsledku agresivního sečení luk téměř vymizel.

DALŠÍ BYLINKY

Na různé neduhy byl také vlaštovičník, hluchavka nebo jitrocel. Lidé si třeba všímali, že léčí žlutě kvetoucí bylinky a tak je používali například na játra a ledviny. Také nám Vanda doporučila, že dobrý je po domácku vyrobený jitrocelový sirup, který mají děti rády tak, že už nechtějí kupovaný.

Zkrátka v horách muselo pomoc to, co poskytovala příroda. Dále se sbírala a sušila kopřiva, které hodně věřili muži, že odvar podpoří jejich mužnost až do jejich vysokého věku.

O bylinách už naši předkové říkali: „Když nepomůžou, tak nepoškodí,“ připomíná bylinkářka.

DOMÁCÍ FERMENTACE BYLIN

Vanda nám ukázala nasbírané bylinky v průhledných skleničkách od výživy. Upozorňila nás na postup, který ona sama využívá při fermentaci bylinek. Je z nich prý výborný osvěžující čaj. Nejedná se však o bylinky, které vám rostou volně na zahradě, ale volně v přírodě. Na to pozor! Mezi takové bylinky patří listy jahod, ostružin a malin. Vždy v poměru 1:1:1. Vysvětlila nám přesný návod, jak si takový lahodný čaj můžeme vyrobit sami:

Bylinky se rozloží na prostěradle, aby řádně zavadly.

Následně se pokropí a přes látku se poválí válečkem.

Zabalí se do utěrky, podobě jako když děláte roládu.

Pak se zabalí do igelitového sáčku a zatíží se.

Nechají se fermentovat na slunci 3 – 5 dní až zhnědnou. Musíte je ale průběžně kontrolovat, aby nezplesnivěly.

Na závěr se ještě dosuší.

Bylinky pak uchováte nejlépe ve šroubovací sklenici. Na šálek čaje použijeme asi jednu čajovou lžičku, přelijeme horkou vodou, necháme asi 10 minut louhovat, scedíme a vychutnáváme. Vanda nám dala čaj očichat. Ten opravdu krásně voněl. Docela mi přišlo zajímavé, že má prý stejné účinky jako káva a černý čaj.

POTRAVINY JAKO LÉK

Podstatnou složkou v lidovém léčitelství byly i potraviny. Dříve se vařily různé kaše – prosná, šrotová nebo pohanková. A to i na slano i na sladko.

POHANKA

Musím přiznat, že pohanku, jak roste, jsem viděla poprvé naživo až ve skanzenu. Neobsahuje lepek a je vhodná pro lidi s celiakií. Je velmi všestrannou bylinkou, prakticky nemá v léčebném smyslu obdobu. V kuchyni se pohanka používá do zeleninových polévek či vývarů. A  protože nás Vanda úplně navnadila, jdeme si do místní hospůdky sednout na pořádnou polévku.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.