Mám radost, že pocházím z Moravského Slovácka, které patří k oblastem, kde se stále udržují lidové zvyklosti. Mezi tradice patří i výroba tradiční keramiky. Jako malá jsem navštěvovala kurz keramiky v Domě dětí a mládeže, takže vím, že to není až tak jednoduchá práce a stojí za ní spousta dřiny. Proto toto řemeslo obdivuji dodnes a ze svých cest si vždycky dovezu nějaký hrníček nebo talířek. Ani v případě Tupes to nebylo jinak.
TUPESY, VESNIČKA POD BUCHLOVEM
K místům, kde se keramice na Slovácku věnují nejdéle, patří Tupesy. Žilo zde velké množství hrnčířů. Je to taková vesnička v opravdu malebném kraji. V blízkosti se nachází poutní místo Velehrad nebo hrad Buchlov. Tupesy jsou také proslulé pěstováním vinné révy a vinařstvím.
MUZEUM TUPESKÉ KERAMIKY
V Tupesích jsem navštívila Muzeum Tupeské keramiky. To sídlí v jednom z nejstarších domků. Stavení pochází z roku 1837. Vyráběla se tu neglazovaná černá keramika.
A PROČ PRÁVĚ V TUPESÍCH SE ROZVÍJELA HRNČÍŘINA?
Moravské Slovácko totiž vyniká výbornými podmínkami a to je dostatek hlíny. Nejstarší nálezy se dokonce datují až do 10. století. Tupesy nejprve prosluly černou hrnčířinou a později tzv. „bílou keramikou neboli majolikou“
CO JE VLASTNĚ FAJÁNS?
Fajáns, jinými slovy majolika, se kromě jiného obecně vyznačuje užitým druhem hlíny a sytostí použitých barev. Právě tato oblast Moravy patří k územím s příznivými podmínkami pro tvorbu hliněného materiálu, který se používá na výrobu této keramiky.
TROŠKA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE
Tupesy však nejvíce proslavila právě bílá tupeská keramika – tzv. fajáns. V muzeu se dozvíte, že historie tupeské keramiky se začala psát po roce 1904, kdy se do Tupes přistěhovala rodina Úředníčků, kteří jako první začali dělat tuto keramiku.
V roce 1914 byl v Hodoníně pořádaný keramický kurz Národopisné výstavy československé. Dal si cíl obnovit toto takřka zapomenuté řemeslo. Kurzu se účastnila řada zájemců. Z Tupes to byl pan Jaroslav Úředníček, který byl vyučený strojař. Než se rodina Úředníčků proslavila touto keramikou, byli slavní svou početnou rodinou. Vychovávali 22 dětí. Vzorem pro výrobu mu bylo hrnčířské umění habánů. Po jeho absolvování si otevřel v Tupesích dílnu, která nesla název První Tupeská keramika a zaměstnávala většinu z jeho 22 dětí. 🙂 V roce 1936 založil vlastní dílnu syn Oldřich Úředníček pod názvem Slovácká džbárkárna. Právě ta se stala základem pokračování majoliky v Tupesích. Od r.1953 existovala jako Lidová dílna.
Prvních pár let se Jaroslavovi vůbec nedařilo. O výrobě keramiky vesměs nic nevěděl. Místní hlína se k výrobě tupeské majoliky moc nehodila. Nakonec se mu podařilo najít tu správnou. Začal studovat i recepty a míchat si glazury. Byl to velmi složitý a zdraví škodlivý proces, jelikož glazura obsahovala vysoký obsah olova. Jenže olovo však bylo nezbytnou složkou glazury. Jednak dodávalo lesk a hlavně bílé zbarvení. Musel tedy všechno pořádně vychytat a doladit.
Následně se začal zabývat výrobou barevných glazur, které vyráběl okysličováním kovů spalovaných za přístupu vzduchu. Dá se říct, že navázal na habánskou tradici majolikové keramiky.
Roku 1930 se jeho nejstarší dceři Boženě Úředníčkové naskytla možnost odcestovat na dva roky za prací do Athén v Řecku jako malérečka v závodě Keramikos. Právě zde Božena vymyslela dekor slavné tupeské růže.
Motivy malovala Božena kupovanými, ale i doma vyrobenými štětci z chlupů kravích uší, vousů zajíců a vepřových štětin.
KDO TO BYLI HABÁNI?
Tato sekta vznikla ve Švýcarsku a její členové se vyznačovali tím, že na rozdíl od příslušníků katolické církve neuznávali vrchnost, přáli si majetkovou rovnost a nechávali se křtít až v dospělém věku. Vzbuzovali tak ve společnosti odpor a byli pronásledováni. A jak utíkali, tak se dostali přes Alpské země, jižní Německo, Porýní až na jižní Moravu. Habáni se jim začalo říkat až na Moravě.
Habáni vyráběli hrníčky a různé nádoby na pečení, ale nejvíce prosluli svým džbánkařským řemeslem. Využívali červenou hlínu, která se při sušení nedeformovala. Typická byla čistě bílá poleva a později se k tomu přidaly květinové vzory.Ty byly v barvě žluté, zelené, fialové a modré.Habáni své práce téměř nikdy nepodepisovali. Na výrobky psali jen letopočty. A to na dno nádoby nebo pod ucho. Později je inspirovala delfská fajáns. Na jejich výrobcích se začaly objevovat zejména modré ornamenty.
Hlíně se ne nadarmo říkalo hrnčířské zlato.
KOPÁNÍ HLÍNY
Díky dostatku kvalitní hlíny vzniklo v obci mnoho hrnčířských dílen a významných rodů, v nichž se keramika dělila po několik generací. V oblasti kolem obce se nacházela totiž ložiska kvalitní hrnčířské hlíny. Hlína se zde těžila ručně a dopravovala se do hrnčířských domů ke zpracování.
CEDĚNÍ HLÍNY
Na dvoře hrnčířského domu se hlína v připravené jámě nebo kádi polévala vodou, míchala a ještě cedila přes síto, aby ji zbavili všemožných částic a kamínků.
STROUHÁNÍ HLÍNY
V dávné minulosti neměli k dispozici žádná speciální síta jako v dnešní době. Vápenec a nečistoty se z hlíny dostávaly tak, že hlínu byla postavena na stole a hrnčíři ji strouhali kosou. Kamínky, které kosa zachytila, ručně vydělávali pryč. Hlína měla velkou hodnotu, protože s ní opravdu bylo hodně práce.
ŠLAPÁNÍ A ÚPRAVA HLÍNY
Když byla hlína uložená, přenášela se do dílny. Aby se s ní dalo nějak pracovat, musela se šlapat a ručně zpracovávat hnětením na široké dřevěné desce. Potom se uskladňovala do pytlů.
TOČENÍ ZA KRUHEM
Základem všeho je ona dobrá hlína, která se nejdřív musí zbavit vzduchu. Pak se vytočí na keramickém kruhu.
PÁLENÍ A KLADENÍ DO PECE
Vytočené džbánky, talířky, misky a vázy se pak suší a vypalují v peci zhruba na teplotu 1000 stupňů.
ZARÁBÁNÍ ŠMELCŮ
Vypálené výrobky se následně ponoří do šmelce neboli bílé glasury.
MALOVÁNÍ
Malérečky pak pěti základními barvami dotvoří ornamenty. Všechno pěkně ručně, bez šablon.
TUPESKÝ VZOR
Nádobě na obrázku pod textem se říká „koutňák“. Je to taková charakteristická ukázka tupeského vzoru. Ano, je to přesně ten, který vytvořila Božena Úředníčková. Skládá se v první řadě z bohaté tupeské růže, na které je použitá červená barva, tulipánu, který je původem z Orientu, žlutých blatouchů a modré chrpy. Tato společná barevnost moc hezky lahodí oku.
.
VYZKOUŠEJTE SI ŘEMESLO STARÝCH MISTRŮ
Toto krásné řemeslo si můžete v Tupesích sami vyzkoušet. Asi se vám napoprvé nepodaří dokonale hrníček namalovat, ale o to víc oceníte tradiční umění vesnice pod Buchlovem. Jen myslete na to, že všechno si neodnesete hned, ale až za pár dní.
STEZKA KERAMIKY
Dřevěné objekty stezky keramiky vás provedou Tupesy a nejbližším okolím po všech místech spojených s tvorbou keramiky. Jejich autorem je akademický sochař Jan Vlček.
Adam s Evou se drží za ruce pod stromem poznání. Adam v pravé ruce drží hada, vědomě jej odsunul z hlavního úhlu pohledu, aby upřednostnil svoji milovanou Evu.
Návštěva Tupes byla velmi příjemná a určitě stojí za návštěvu.Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.
Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a Facebooku.
