Kdo by neznal knížku Babička od slavné české spisovatelky Boženy Němcové. Když jsem podnikla Svatojakubskou cestu po Všerubské trase, dostala jsem se do míst, kde Božena Němcová pobývala se svým mužem Josefem Němcem.
A právě v Tanaberku a ve Všerubech jsem zatoužila procházet se malebnou a romantickou krajinou. Chtěla jsem se vydat po jejích stopách přímo do míst, kde se narodila a strávila své mládí. Rovněž jsem zatoužila objevit místa, kudy chodily skutečné či vymyšlené postavy z jejích knížek. A tak jsem si právě na své narozeniny přála, že navštívím Českou Skalici, protože právě někde jinde nestřeží odkaz Boženy Němcové tak pečlivě jako tady. A bylo to skvělé přání, protože právě v této době se tady konají Jiřinkové slavnosti.
Ať byla Božena Němcová jakákoliv, s určitostí můžeme říct, že to byla žena jedinečná s pokrokovým vnímáním. Pokud by dnes žila, jistě by plnila titulní stránky novin a možná by její život spokojenější nebyl. Zamotala hlavu nejednomu mladíkovi. Měla štěstí, že žila v době, kdy byla společnost značně liberální, a manželství se proto nepovažovalo za vadu na kráse. 🙂
V jednom dopise milenci uvedla:
„Já kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znova až za dvě stě let anebo později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém já bych chtěla žít s rozkoší.“
MUZEUM BOŽENY NĚMCOVÉ V ČESKÉ SKALICI
Josef Steidler by se nejspíš podivoval, že se z jeho věhlasného hostince stalo Muzeum Boženy Němcové. Ale myslím, že zklamaný by nebyl. Byl to právě on, kdo šel za svědka na svatbu panskému štolbovi Josefu Panklovi, otci Boženy Němcové.
Mladá Barunka se vdávala v nedalekém kostele a bylo jasné, kde se bude konat svatební hostina. Ano, právě v hostinci U Bílého lva, dnes je to muzeum. To se dnes věnuje životu a dílu slavné spisovatelky. Hned v prvním sále se na vás dívá Božena Němcová z velkého portrétu od Adolfa Kašpara.
POZŮSTALOSTI BOŽENY NĚMCOVÉ
Mne však asi nejvíc lákala její pozůstalost, která se skládá z nábytku, obrazů, několika kusů porcelánu či skla.
Ve vitrínách jsou k vidění různá vydání Babičky a také spisovatelčiny knížky pohádek a povídek. Bez Boženy by dost možná upadly do zapomnění takové pohádky, jako jsou Princezna se zlatou hvězdou na čele nebo Princ Bajaja. Kdo by neznal jejich slavné filmové adaptace jako je Pyšná princezna, Tři oříšky pro Popelku, Princ a Večernice nebo S čerty nejsou žerty.
KOSTÝMY Z FILMU BABIČKA
V muzeu najdete i vzpomínku na film z roku 1971 od režiséra Antonína Moskalyka Babička, kde Barunku hrála Libuše Šafránková a babičku Jarmila Kurandová.
Park před muzeem zdobí jedna z nejkrásnějších soch Boženy Němcové, tehdy ještě Barunky Panklové. Socha ji zpodobňuje ve věku 17 let, právě v době, kdy se vdávala.
„Kdyby nebylo vzpomínek, člověk by nevěřil, že byl někdy šťasten.“
JIŘINKOVÉ SLAVNOSTI
Pokud jako já jste zatoužili objevit kouzlo Jiřinkových slavností, nevynechejte v muzeu ani prohlídku Jiřinkového sálu. Ten nechal vystavět právě pan Steidler pro pořádání Jiřinkových slavností. Kromě výstavy tehdy módních jiřinek, byl součástí slavností také bál. Královnou prvního Jiřinkového plesu se stala čerstvě provdaná Barbora Němcová.
K slavným hostům patřil i Bedřich Smetana, který na počest slavností složil Jiřinkovou polku.
„Upřímný přítel je ten, kdo tě napomene, kdo ti řekne pravdu do očí; toho si važ!“
Já měla to štěstí, že jsem Českou Skalici navštívila v září, kdy je muzejní areál zaplavený tisíci pestrobarevných květů. Hrají se tu koncerty a všude to krásně voní po jiřinkách.
BARUNČINA ŠKOLA
Ze zámku je to pár kroků k Barunčině škole. Je to rovněž první zastavení z města do Babiččina údolí. Tato roubená stavba opravdu sloužila jako škola, do které byla zapsaná i mladá Božena. Právě sem zasadila povídku Pan Učitel. Bohužel, když jsem tu byla já, tak škola byla zavřená.
„Já pocítila v životě mnoho bolestí, trpkých klamů, byla jsem na kraji zoufalství – avšak navzdory tomu neztratila jsem důvěru a lásku k lidem.“
NAUČNÁ STEZKA BABIČČINO ÚDOLÍ
Většina návštěvníků Babiččina údolí přijede autem až k ratibořickému zámku, takže spoustu krásných míst mine. A to je velká škoda, protože není nic snazšího než se vydat po žluté turistické značce.
LOVECKÝ PAVILON
Lovecký pavilon je na první pohled skryté místo. Působí romantickým dojmem, bohužel veřejnosti je nedostupný.
Žlutá značka vás odtud dovede přes mírný kopec do areálu zámku Ratibořice.
ZÁMEK V RATIBOŘICÍCH
Tento romantický zámek byl původně postaven v barokním slohu v prvních letech 18.století jako lovecké sídlo knížete Piccolominiho. Svou dnešní podobu získal až později, když se stal sídlem Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské. Ano, to je přesně ta, co se objevuje v Babičce jako paní kněžna. Vévodkyně byla opravdová dáma s vysokým společenským postavením. Na zdejším zámku hostila např. ruského cara Alexandra I. a knížete Metternicha, dlouholetého rakouského ministra zahraničí a státního kancléře. V roce 1813 se tu dokonce sešli i zástupci Rakouska, Pruska a Ruska k tajnému jednání, aby se dohodli na společném postupu proti Napoleonovi.
„Žena musí vrátit lidstvu ztracený ráj, onu drahocennou perlu; dřív však musí vědět, že spočívá na dně vlastního srdce, tam že se musí pro ni ponořit!“
A KDO BYLA VLASTNĚ
KNĚŽNA ZAHÁŇSKÁ?
Byla jednou z nejatraktivnějších a nejvlivnějších žen počátku 19. století. Vzdělaná, duchaplná, znali ji ve všech velkých městech, jako je Paříž, Praha, Londýn a Řím, kam tak ráda cestovala. Vymykala se zcela dobové představě – nemalovala a nehrála na žádný hudební nástroj. Zato uměla debatovat s politiky a vynikala důvtipem. Zažila i osudovou lásku a to právě k rakouskému kancléři Klemensu Metternichovi. Sama Vilemína měla u sebe v Ratibořicích tři schovanky a ještě schovanku jedné ze svých sester. Jedna z nich, Emilie von Gerschau, byla zřejmě inspirací pro komtesu Hortenzii z Babičky.
Kolem zámku se rozkládá krásný park, kde se nachází velké množství severoamerických dřevin, což mu dodává na výjimečnosti.
Naučná stezka vás povede kolem oranžerie a pomalými krůčky se dostanete až do míst, která jsou spjata s životem rodiny Panklových.
RODRŮV MLÝN
Kousek od pomníku je Rudrův mlýn, rovněž známý z románu, neboť tu žila Mančinka, starší Barunčina kamarádka. V sousedství stojí funkční vodní mandl, což je vyhledávaná technická památka.
Na druhé straně řeky spatříte dnes již nefunkční Panský hostinec, v němž obsluhovala Kristla z Babičky.
SOUSOŠÍ BABIČKA S VNOUČATY
I když jste nikdy nebyli v Ratibořicích, tak si myslím, že určitě znáte toto sousoší od sochaře Otty Gutfreunda. Vystihuje scénu z knihy, kdy se děti dívají na hvězdy a babička jim říká, že každý člověk má svou hvězdu. A buďte si jisti, že se na něj stojí dlouhá fronta za romantickou fotografií.
Božena Němcová začala psát své nejslavnější dílo ve svém nejtěžším životním období, kdy jí na tuberkulózu zemřel její nejstarší syn.
„Začala jsem na tom pracovat po Hynkově smrti, když mne omrzelo ve světě žít.
Utekla jsem do toho osamělého stavení v malém údolíčku, k nohám milé babičky.“
STARÉ BĚLIDLO
Předposlední zastávkou je Staré bělidlo. Právě sem Božena Němcová umístila děj svého románu Babička a právě tady podle knihy žila babička Marie Magdaléna Novotná s celou rodinou i psy Sultánem a Tyrlem. To ale není pravda. Ve skutečnosti Staré bělidlo stálo v bezprostřední blízkosti zámku v ratibořickém dvoře poblíž velkého skleníku. Na pokyn vévodkyně Zaháňské bylo zbořeno. Rodina tehdy dostala náhradní byt. Tady už babička ovšem nežila. Ale právě v tomto domě spisovatelka později strávila léto se svými dětmi.
Nebuďte zklamaní, když tu objevíte pouze jednu světničku, která představuje příbytek rodiny Panklových. Chalupa je vybavena dobovým nábytkem a zařízena předměty ze sbírek Muzea Boženy Němcové, aby to tu vypadalo jako v knize.
VIKTORČIN SPLAV
Odtud je to jen malý krůček ke splavu, který jako za dob Barunky už nevypadá. I tak na vás dýchne z tohoto místa trošku romantika, která je spjatá s tragédií s poblázněnou Viktorkou a jejím utopeným děťátkem.
U splavu moje putování končí a vydávám se na zpáteční cestu opět po žluté turistické značce. Já věřím, že moje putování po stopách Boženy Němcové tady ale nekončí. Ráda bych své putování doplnila objevováním míst, kde Božena Němcová pobývala v Praze. A že jich bylo. 🙂
JAK SE TAM DOSTAT
AUTEM
Česká Skalice leží na silniční trase E67 (Praha – Hradec Králové – Jaroměř – ČESKÁ SKALICE – Náchod – hraniční přechod do Polska).
VLAKEM
Praha – Hradec Králové / Hradec Králové – Česká Skalice
Brno – Hradec Králové / Hradec Králové – Česká Skalice
Českoskalické vlakové nádraží leží na okraji města, poblíž kempu Rozkoš. Místní orientační značení vás od něj dovede na náměstí a dále k muzeu.
Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.
Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a Facebooku.
DALŠÍ ČLÁNKY Z VÝCHODNÍCH ČECH
DALŠÍ ČLÁNKY Z REGIONŮ
