Ráda se vracím do dob minulých, a že mám ráda skanzeny, to jste už poznali. Tentokrát jsem se vypravila do Polabského národopisného muzea. Baví mne najednou se ocitnout v jiné době či světě.
Tak trochu mne to tu zaskočilo. Jako kdybych se na chvíli vrátila do svého dětství, kdy jsem jako malá s rodiči navštěvovala pradědečka či prababičku v jejich malých chaloupkách. Vybavilo se mi, jak jsem seděla s nimi v malebné světničce s naškrobenými bílými krajkovými přehozy či pobíhala na malinkém dvorku před slepicemi.
Ve skanzenu právě probíhala výstava „Lidové Vánoce v Polabí“ a o to byl zážitek z celé vesničky intenzivnější. Ráda bych vám ve svém článku představila nejen toto krásné muzeum, ale i starobylé zvyky a obyčeje z času adventu a v období od vánočních svátků až do Tří králů.
Skanzen se nachází ve starobylé obci Přerov nad Labem, asi 25 km východně od Prahy. Co vás možná ze začátku zarazí, a myslím, že je to i jednou ze zvláštností tohoto muzea, že se nachází přímo ve středu bohaté polabské vesnice v blízkosti romantického renesančního zámku s vodním příkopem. Ten je bohužel pro veřejnost uzavřen, ale z venku můžete pozorovat psaníčkové sgrafity. Celý areál je z velké části oplocen plaňkovým plotem.
Chvílemi mi trvalo, než jsem si zvykla na všudypřítomné figuríny, ale ty v podstatě celému skanzenu dávají úplně jiný rozměr. Několikrát se mi stalo, že jsem je pozdravila v domnění, že jsou to živí lidé. Ano, tak jsou ty postavy věrné.
STŘEDOČESKÁ CHALUPA čp. 19
Zdejší národopisné muzeum založil majitel přerovského panství arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský, mořeplavec a etnograf, už okolo roku 1895. Nechal si upravit chalupu bývalé kovárny na „staročeskou chalupu“. Inspirovala ho k tomu výstava, která se tehdy konala v Praze.
Chalupu nechal vybavit starým nábytkem a předměty z okolí. Tato strašecká chalupa byla otevřena veřejnosti v roce 1967 a stala se tak jedním z prvních národopisných muzeí u nás.
Dnes tu najdete vzácný malovaný polabský nábytek, ale i „černou kuchyň“, která je vybavena černým nádobím a starým náčiním. Černá proto, že právě zde barvily zdivo saze od topeniště kamen, umístěných ve světnici. Světnice tedy byla vyhřívaná, bylo tu teplo a vonělo to tu teplým jídlem. Světnice byla vlastně takový dnešní obývák. Z různých obcí sem byly postupně dodávány další skvosty, jako je třeba bylinková zahrada, sušárna ovoce, zvonička či roubená studna.
Chalupa je v rámci vánoční výstavy vyhrazena pro Štědrý den se všemi věštbami a pověrami, „devaterem jídel“ či štědrovečerním koledováním.
Z KUCHYNĚ NAŠICH BABIČEK
Ve skanzenu najdete po stěnách spoustu vystavených receptů, v kuchyni se tu připravuje vánoční pečení, ukázky starých druhů cukroví a nejrůznější stará tvořítka.
ŠTĚDRÝ VEČER – DEVATERO JÍDEL
Podle staré tradice se na štědrovečerním stole mělo objevit „devatero jídel“, většinou takových, které symbolizovaly plodnost a hojnost – kroupy a luštěniny, mák, houby a pro zdraví nesměl chybět česnek a med. Dále to byl chleba a vánočka. Prvním chodem bývala čočková nebo hrachová polévka, v chudých rodinách mívali kyselo nebo polévku houbovou. Oblíbená byla smažená ryba, „černý kuba“ z trhaných krupek a sladký jahelník se sušenými švestkami.
Vedle „kapra na černo“ se ve statcích jako jeden z chodů připravoval kapr v rosolu „na modro“. Po štědrovečerní večeři se na stole objevila nejdříve mísa s ovocem, sušenými švestkami, křížalami a ořechy, štrůdl, peciválky či perníky. Večeře se obyčejně zapíjela pivem. Oblíbeným nápojem byl punč nebo grog. Ženy dávaly přednost svařenému šípkovému vínu se skořicí a hřebíčkem.
CHALUPA Z CHVALOVIC
Tato chalupa se sem dostala z vesnice mezi Poděbrady a Nymburkem a pochází z roku 1785. Je postavena srubovou technikou z opracovaného smrkového dřeva. Tato budova zastupuje nejběžnější typ lidového obydlí ve středním Polabí. Dům se skládá ze síně, světnice a komory. Najdete tu krásný malovaný nábytek .
CHALUPA Z DRAHA
Tato chalupa je postavená u plotu muzea průčelím k silnici. Dostala se sem z malé osady Draha. Tam byla částí dříve bohaté usedlosti. Při jejím stěhování se zjistilo, že pochází z roku 1766.
V této chalupě jsou předváděny tradiční obchůzky barborek, lucek a mikulášský průvod s nadílkou.
V kuchyni se připravuje vánoční pečení a ve výměnku jsou vystaveny ukázky starých druhů vánočního cukroví i s recepty.
ŠPÝCHAR Z VLKAVY
Víte, co je to špýchar? Je to sýpka neboli budova k uskladnění obilí. Tento špýchar pochází z konce 18. století z Vlkavy na Mladoboleslavsku. Je krásně roubený z borových trámů. Je tříposchoďový. Do horní a velké suché komory se dávalo obilí a zemědělské plodiny, které vyžadovaly sucho, do chladného kamenného sklípku se dávalo mléko a další potraviny. V menší komoře byly různé nádoby na ukládání potravin a drobné zemědělské nářadí.
SUŠÁRNA Z BŘÍSTVE U ROŽĎALOVIC
Tato sušárna na ovoce pochází z Nymburska z 19.století. Připravovalo a sušilo se tady ovoce a dokonce vařila povidla. Sušené švestky si odtud ve velkém odváželi překupníci do Prahy.
ŠTĚDROVEČERNÍ VĚŠTBY A PRAKTIKY
Jakmile skončila štědrovečerní večeře, všechny drobečky se pečlivě smetly, vynesly a zakopaly pod ovocné stromy pro lepší úrodu ovoce. Rybí kosti patřily ohni, aby neškodil. Skořápky z ořechů měly zajistit po celý rok dostatek pitné vody. V míse s vodou se pouštěly hořící svíčky v ořechových skořápkách a taky se házelo střevícem. Dříve se také hodně dalo na sny, které v tuto noc měly daleko větší účinnost.
VČELÍ ÚLY, KAM SE PODÍVÁŠ
Ve skanzenu se samozřejmě kromě krásných chalup nachází moc krásné úly. Opravdu radost pohledět.
Malé zděné kapličky, opatřené na vrcholu zvonkem, se od druhé poloviny 18. století stavěly i ve většině obcí na Nymbursku. Jejich vznik souvisel s vydáním tzv. Ohňového patentu Marie Terezie, který od roku 1751 ukládal vyhlašovat požár údery na zvon. Kromě požárů se však zvonilo i při jiných příležitostech – při klekání, při úmrtí nebo na pohřbu a třeba i proti bouřkovým mrakům.
CHALUPY V ZADNÍ ČÁSTI MUZEA
Chalupy jsou původem ze Střihova (1861), Vinice (1860), Kovanic (1800) a z Pojedí (asi 1840). Tvoří okolo cesty řadu a navozují tak dojem venkovské ulice.
Chalupy v dolní části skanzenu ukazují, jak trávili vánoční svátky naši předkové v průběhu minulého století a to jak na statku, tak v chaloupce.
CHALUPA ZE STŘIHOVA
Tento velký dům byl postavený kolem roku 1770 a je typickou ukázkou lidové architektury z oblasti Královéměstecka.
Na Nymbursku se slavily Vánoce jako největší svátky kalendářního roku podobně jako v jiných krajích. Většina starých zvyků a obyčejů zapadla po 1. světové válce. I v bohatých polabských rodinách se všeobecně šetřilo a žilo skromně.
Jak byly chaloupky zařízeny? V podstatě nábytek měl tradiční uspořádání. V rohu u dveří stávala pec a úhlopříčně proti ní v rohu stůl, v dalším rohu pak byla umístěna postel a vedle dveří skříňka na nádobí – tzv. misník. Nábytek zhotovoval často sám hospodář, někdy s pomocí vandrujícího tesaře či truhlářského tovaryše. K výrobě nábytku sloužilo měkké dřevo – jedlové, smrkové či lipové a od 18. století býval nábytek pestře malovaný temperovými či olejovými barvami.
Ve světnici bychom ještě nalezly různé truhly na šaty, případně na potraviny. V chodbě pak stávaly lavice a skříně. Ty se mi asi líbily nejvíce.
Pec sloužila k vaření a pečení. Celá se roztápěla jen v zimě nebo při pečení chleba. Přikládalo se do ní z chodby.
Je známo, že vánoční stromek se v našich zemích začal šířit až během první poloviny 19. století. Na vesnici se vánoční stromek objevuje až po 1. světové válce v bohatších rodinách, které tento zvyk převzaly z městského prostředí. V rolnických rodinách byl ještě dlouho potom považován za přepych. A co vánoční nadílka? Na vsi o Štědrém dnu dávali hospodáři své čeledi jako výslužku bochník chleba, vánočku, ovoce a také látku na šaty a peníze. A co dárky pod stromečkem? Dříve bývala tato nadílka spíše symbolická – jablíčka, oříšky, drobná hračka pro radost a jen výjimečně nějaké oblečení. V zámožnějších rodinách děti dostávaly stříbrné nebo zlaté mince, které jim byly uloženy do budoucího věna.
ŠPRÝCHAR Z VINIC II.
Tento šprýchar pochází z poloviny 19. století a má menší kůlnu. V kůlně se nachází velký vinařský lis, pocházející z Kyškovic u Roudnice nad Labem. Je datovaný r. 1712 a patří k nejstarším exponátům v muzeu.
VÝSTAVA BETLÉMŮ
Větší oblibu než vyřezávané betlémy si od první třetiny 19. století získaly tištěné betlémové archy. Ty se k nám dostávaly hlavně z německého Magdeburku nebo Neuruppinu. Brzy na to se začaly tisknout v Praze ve známých tiskárnách Moraka, Bohmanna a Hoffmanna. Od konce 19. století se i na venkově daly poměrně levně koupit u papírníků. Šlo většinou o betlémy skládací, jejichž místo bylo pod vánočním stromkem.
STARÁ ŠKOLA
Jako malá jsem se strašně těšila do školy, až budu opravdový školák s aktovkou a budu mít hodnou paní učitelku. Pak jsem se děsně těšila, až už z té pitomé školy vypadnu a budu si moc žít podle svého. Taky jste to tak měli? Jenže ono potom netrvá dlouho a na školu začnete vzpomínat v dobrém, časem jenom v dobrém a nejraději byste se do školy zase vrátili. A taková hezká upomínka na školní léta je i v tomto skanzenu.
Jen si tady můžeme připomenout, že povinná školní docházka byla uzákoněna v našich zemích již v roce 1774, a to za panování Marie Terezie. V této staré škole mne zaujala Školní pravidla:
1. Choď bedlivě do školy!
2. Do školy přicházej v pravý čas, čist a učesán!
3. Než-li do školní světnice vkročíš, otři bláto nebo sníh s obuvi a šatův!
4. Po chodbě a schodech kráčej zvolna a tiše!
5. Vstoupíš-li do školní světnice, pozdrav a pokloň se učiteli, odlož svrchní šat a jdi na vykázané místo!
6. Před vyučováním nechoď s místa, nepovykuj, nýbrž se připravuj k vyučování!
7. Co máš učiteli oznámiti, oznam před vyučováním!
8. Vstoupivšího do učírny učitele neb hostě pozdrav povstáním a stůj tak dlouho, až se pokyne, abys sedl!
9. Při vyučování buď pozorným a varuj se všeho vyrušování!
10. Nepřinášej do školy věcí nepříslušných, zejména cukrovinek!
11. Potřebu tělesnou vykonej, než do školy vstoupíš, při čemž záchodu neznečisti!
12. Za vyučování nejez!
13. K odpovědi se hlas pouze ruku zvedna!
14. Odpovídej nebo čti hlasitě, stoje při odpovědi přímo!
15. Jdeš-li k tabuli nebo ke stolu, pokloň se učiteli, totéž učiň odcházeje!
16. Po vyučování slož své věci beze hluku !
17. Ze školy odcházej dle ustanoveného pořádku!
18. Buď svorným a laskavým!
19. Nedaruj peněz, nevyměňuj a neprodávej věcí bez svolení rodičův !
20. Nepoškozuj školního nářadí ani věcí spolužákových! Každou učiněnou škodu jsi povinen nahraditi!
21. Neškrab a nepiš po stěnách!
22. Nedělej ve školní budově smetí!
23. Vážené osoby slušně pozdravuj!
24. Nevysmívej se nikomu a netup nikoho!
25. Na veřejných místech nekřič, neházej, neper se!
26. Nepoškozuj stromův a jiných rostlin!
27. Zvířat netrap, cítíť ona jako ty!
28. Ptáčkův, jich hnízd a vajíček nenič!
29. V zimě po chodníkách se neklouzej!
30. V soumrak nedli, nejsa poslán od rodičův, na ulici!
31. Nenavštěvuj hostinců, veřejných tanečních zábav a divadel!
K vánočním svátkům patřily také vánoční obchůzky – štědrovečerní, štěpánská, novoroční a tříkrálová, spojená s koledováním. Koledovat chodily kantoři se svými žáky, na vesnici i pastýři a čeleď. Koledníci byli všeobecně vítáni a obdarováváni, neboť se věřilo, že přinášejí do domu štěstí.
Jsem moc ráda, že nádherná prohlídka Polabského muzea mi opět vrátila vzpomínky na dětství. Myslím, že se sem ještě ráda vrátím. Pro mne je to místo, kde se nespěchá a kde na vás dýchne minulost. A tak nejen, že se tu nespěchá, ale nespěchá se ani odtud. Zastavíte-li se tu někdy, dáte mi za pravdu.
Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.
Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a Facebooku.
