MADEIRA: EVROPSKÁ HAVAJ ANEB OSTROV NEKONČÍCÍHO JARA

MADEIRA: EVROPSKÁ HAVAJ ANEB OSTROV NEKONČÍCÍHO JARA

Madeiře se říká ostrov věčného jara, levád, květin, úžasných hor a kolena devastujících treků skoro až v oblacích, jedinečného vína a ještě jedinečnějšího letiště. Zkrátka vítejte v perle Atlantiku či chcete-li v Evropské Havaji! Je to opravdu úžasný ostrov, který není jen tak pro každého. Hlavně ne pro ty, co mají závratě.

Možná vám to bude připadat divné, ale čím jsem starší, tím nacházím větší zálibu trávit Vánoce někde u moře.

Madeira představovala můj cestovatelský sen a to hlavně proto, protože ji navštívilo hodně mých přátel a všichni do jednoho o ní do slova básnili. Já jsem její návštěvu odkládala nějak na neurčito, protože některé fotografie ve mě vzbuzovaly přímo strach z výšek.

Madeirské domečky zná snad každý.

Ostrov jsem navštívila s rodinou během vánočních svátků a musím říct, že nazdobenější ostrov podle mne nikde ve světě nenajdete. Pokud máte rádi jako já betlémy, tak tady budete ve svém živlu. Každá vesnice má svůj betlém a nejdete jej v každém kostele či u kruhového objezdu do vesnice.

JIŽNÍ POBŘEŽÍ

Câmara de Lobos

Câmara de Lobos je malebné rybářské městečko, kde dovolenou trávil Winston Churchill. V přístavu najdete i jeho sochu v přístavu u malířského plátna. Úplně si představuji, jak zde kdysi seděl a maloval.

Příjemnou atmosféru městečka dotváří vinice rozeseté po strmých svazích, mezi nimiž se proplétají klikaté cesty s krásnými vyhlídkami.
Winston Churchill u malířského plátna.
Câmara de Lobos – procházka městečkem je velmi příjemná.
Najdete tu rybářské malované lodě, zaparkované v zátoce a rybáře v přístavu hrají karty.
Câmara de Lobos má příjemnou atmosféru rybářského městečka.
Street art v Câmara de Lobos.

Zůstalo tu i pár kostelů.
Školka v Câmara de Lobos.

CAMINHO DA PEDRA

Pokud plánujete navštívit Madeiru nebo jste zvědaví na výhledy, které sopečný ostrov nabízí, jste na správném místě.

Cestou budete míjet hory, vinice a strmé útesy ostrova, u kterých se vám na chvíli zatají dech.

PONTA DO SOL

Ponta do Sol znamená v portugalštině „Místo plné slunce„. Je zřejmě jasné, proč se tu objevitelé tak rádi usídlili.

V tomto poklidném kraji u moře se pěstuje hlavně cukrová třtina, banány a samozřejmě vinná réva, kterou je ostatně Madeira celosvětově proslulá. O výrobu cukru se starali otroci, které vlastnil jistý Joao Esmeraldo – blízký přítel Kryštofa Kolumba.

Procházka po promenádě.
Portugalci se zřejmě rádi fotí, protože na takovéto „fotokoutky“ narazíte na každém kroku.
Betlém na každém rohu.

CASCATA DOS ANJOS

Cascata dos Anjos je vodopád, který se nachází v civilní farnosti Anjos v obci Ponta do Sol. Vodopád kaskádovitě přechází po skalní stěně na starou regionální silnici E.R.101 a rozlévá se dolů do moře. Byl to docela zážitek jet pod takovým vodopádem.

CASCATA DOS ANJOS
Na tunely budete na Madeiře narážet vlastně nepřetržitě. Narazíte třeba i na takový zcela nemoderní, kde ze stropu kape voda.

 MADALENA DO MAR

Madalena do Mar je malá vesnička ležící na jihozápadním pobřeží ostrova mezi vysokými útesy. Nachází se zde malá oblázková pláž, jinak je vesnička díky zvláště teplému klimatu známá jako největší pěstitel banánů na Madeiře.

Pohled na Madalena do Mar.
Uličky na Madalena do Mar jsou velmi roztomilé.
Na stěnách najdete v ulicích spoustu svatých obrázků.

I v Madalena do Mar narazíte na street art.
Výhledy jsou tu opravdu úžasné.

PONTA DO PARGO

Nejzápadnějším bodem ostrova je malé horské městečko Ponta do Pargo. Na téměř 400 metrovém útesu tu stojí ojedinělý maják z roku 1883, který za pomoci hodinového stroje zajišťoval světlo pomocí obří petrolejové lampy. V roce 1999 Madeirská regionální vláda vyhlásila tento maják jako kulturní památku a vybudovala k němu průjezd pěkně prudkým tunelem a kouzelné parkoviště.

Takovou to cedulí jsou vlastně označeny všechny vyhlídky.

Na jaře je Madeira jedna velká zahrada plná hortenzií.

VÝCHODNÍ POBŘEŽÍ

Ponta de são Lourenço

Ponta de São Lourenço je nejvýchodnější mys madeirského ostrova. Během roku se obléká do různého hávu. Na rozdíl od zbytku ostrova tu nerostou žádné stromy a tráva je jen místy. Strmé rozervané útesy tu padají až 200 metrů kolmo do moře. Poloostrov je tvořen převážně z čediče, ale najdete tu i  vápencové usazeniny.

Půjdete tu po jedné turistické stezce.

Výhledy jsou tu však úžasné a já se tu zkrátka kochala. Tato zelenohnědá step ostře kontrastuje s temně modrou mořskou hladinou. Po mysu vede jedna hlavní turistická stezka, ze které odbočuje spousta menších cestiček, které vás ale vždy bezpečně zavedou zpátky.  Budete se procházet  krkolomným terénem s úzkými cestičkami po skalnatých římsách. Na můj vkus tu bylo hodně turistů a občas jsem se musela pevně namáčknout na skalní stěnu, abych nechala projít protijdoucí turisty.

Pod kopcem stojí kamenná budova, která je určená pro správce parku s pár piknikovými stoly, které zastiňují palmy datlovníku. Připomíná mi to tu pouštní oázu, kde můžeme načerpat síly a trochu si odpočinout od silných slunečních paprsků před závěrečným výšlapem.

Můj tip: Na celém ostrově není žádné občerstvení, takže svačinku a hlavně hodně vody s sebou.

CRISTO REI

Kristus král je název sochy postavené na mysu Garajau nedaleko stejnojmenné obce na Madeiře. Socha zde byla instalována roku 1927 a její stavbu financovala jedna místní zámožná rodina. Socha má ochraňovat rybáře. V noci je osvětlená a pro pobřežní plavbu má orientační význam jako maják.

  MACHICO

Jak už jsem psala, Madeira je spíše o horách, ale pokud si budete chtít odpočinout, najde se tu pár pláží, které přímo svádějí k lenošení. Jedním z typických plážových letovisek je Machico na východě ostrova. Pláž tu má dvě části a je jen na vás, jestli dáte přednost oblázkům, nebo jemnému písku. My se tu zastavili na zpáteční cestě těsně před odletem. Městečko se nachází totiž pár minut od letiště.

SEVERNÍ POBŘEŽÍ

SANTANA

Vesnička je známá hlavně pro typické madeirské domečky ve tvaru trojúhelníku se slaměnou střechou a modro-bílo- červenou barvou domku.

Domečky jsou přizpůsobeny turistům. Můžete si tu koupit například sazeničky květin.
Vánoční výzdoba je tu zkrátka všude.

São Vicente

Městečko se nachází v úzkém údolí a táhne se od moře do vnitrozemí. Dominantou městečka je kostelík Igreja de São Vicente ze 16. století, vyvedený v koloniálním stylu. A je opravdu překrásný.

Kostelík Igreja de São Vicente
Kostelík Igreja de São Vicente je hlavně uvnitř překrásný.
Uvnitř jako v dalších kostelech najdete krásné barevné kachličky.

RIBIERA DE JANELA

Vesnička leží v úzkém sevřeném údolí. Hlavní atrakcí tohoto místa je několik skalních útvarů sopečného původu, které ční z moře velmi blízko břehu. Dramatické útesy vznikly erozí sopečné horniny. Nejvyšší z nich, Ilheus da Janela, měří přes 30 metrů. Nad útesy se skrývají terasovitá políčka.

Najdete tu divokou kamenitou pláž, kde se často tvoří obrovské vlny. Takže opatrně, až se tu půjdete třeba fotit.
Na levé straně ve skále si všimněte malé sošky Panny Marie.

Po levé straně si můžete všimnout vodní elektrárny, poté zastavte na parkovišti v blízkosti jediného ostrovního kempu. Vydejte se směrem k moři. Je tu vysoká čedičová skála se soškou Panny Marie v malém „okně“. Vpravo od skály je malý tunel a za ním krásné vyhlídkové místo na unikátní skály.

PORTO MONIZ

Dále cesta pokračuje do Porto Moniz. Je to turistické letovisko, které se rozkládá na severozápadním cípu ostrova a láká turisty na jedinečné koupání v bazéncích. Vyhlášená jsou přírodní jezírka a dominantní černé skály. Všude kolem vyhlídkových míst jsou nataženy zátarasy. To asi proto, že voda stříká až několik metrů za ně. Přírodní bazénky jsou zřejmě kvůli Covidu, ale myslím si, že i kvůli rozbouřenému moři samozřejmě zavřené. Najdete tu však veřejná jezírka, kde se cáká pár turistů.

Rozbouřené vlny tu narážejí a tříští se o skály.

Já si jen říkám, že jen blázen by se pokoušel tady koupat. Teda až na moji rodinu. Přišli dvě velké vlny, které by nikdo nečekal, že dokážou přeskočit i velké zátarasy. Manžel tak přišel o sluneční diobtrické brýle (asi není třeba komentovat, že se koupe v brýlích) a dcera měla na těle pár odřenin. Takže bacha! I když to může být pro někoho velká zábava, vlny tu můžou být někdy velké a nebezpečné!

HORY  A DECH BEROUCÍ VÝHLEDY

PO KRÁLOVSKÉ CESTĚ NA PICO GRANDE

Pico Grande sice není nejvyšší horou Madeiry, nicméně se klidně se svými 1654 výškovými metry mohla rovnat. Na Pico Grande se můžete vydat třemi cestami. My jsme zvolili tu, která vede z horského sedla Boca da Corida, do kterého se dopravíte autem z Câmara de Lobos.

Před cestou se můžete pomodlit.

V podstatě hned z malého parkoviště máte nádherný výhled na nejvyšší vrcholy Madeiry. Přímo pod vámi v hlubokém údolí se nachází vesnice Curral das Freiras. Místy tu půjdete po zpevněném chodníku vedoucím po hřebeni mezi vrcholy Pico do Cavalo a Pico de Serradinho k rozcestí Relvinha.

Místy narazíte na bílé ohořelé stromy, které připomínají lesní požáry.

DOPRAVA

Madeirský ostrov vlastně působí jako jeden vysoký útes. Jeho nejvyšší hory stoupají do výšek nad 1800 metrů nad mořem. I taková nevinná procházka po městě je tak pěkná makačka a ježdění autem prudkými serpentinami je kapitola sama o sobě.

Kolikrát jsme se díky naší navigaci dostali i na místa, kdy jsem si říkala, že nemáme šanci ten kopec vyjet. A někdy jsme se zase naopak řítili přímo z kopce. Dostali jsme se na místa, kde byly naprosto dokonalé výhledy, při kterých jsme celý ostrov měli doslova jako na dlani a to i s nekončícím tmavo – modrým Atlantikem.

LETIŠTĚ NA MADEIŘE

Letiště na Madeiře zná asi každý. Je známé hlavně díky zajímavému způsobu přistávání a přistávací dráze, která je ze třetiny vystavěna na vysokých pilířích nad mořským útesem, aby tím byla prodloužena její celková délka. Říká se, že přistání na Madeiře je kapitola sama pro sebe. Představuje noční můru všech cestujících a možná i samotných pilotů. To je jedním z důvodů, proč jsem návštěvu Madeiry odkládala, protože jsem si říkala, že se přeci nenechám zabít v přímém přenose.

Stačí, když půjdete do kuřácké zóny na letišti, která je venku a můžete sledovat, jak přistávají letadla. Létají sem pouze piloti, kteří absolvovali speciální výcvik. Letadlo míří směrem do hor a na přistávací dráhu se stočí doslova na poslední chvíli. Nic drastického se ale nekonalo a přišlo mi to jako jakékoliv přistání. TAKŽE KLID!

JÍDLO NA MADEIŘE

Madeirské víno  (MADEIRA) je dezertní, a tedy trošku silnější. Je velmi podobné portskému a má sladkou chuť. Historici tvrdí, že vzniklo úplně náhodou. Mořeplavci skladovali často víno na lodích a při příjezdu do rovníkového pásma, kdy jej ohřáli skoro na 45 C, měnilo víno svoji chuť.

Dalším typickým nápojem je alkoholický drink PONCHA. Má mnoho podob, ale zpravidla obsahuje citrónovou kůru, med, ovocnou šťávu, cukr a hlavně Aguardente da Cana. Funguje na principu rumu, který vzniká destilací fermentované šťávy z cukrové třtiny. Takže pozor na něj! Ať nejste jak dělo! 🙂

Mezi typické pokrmy ostrova patří i ESPADA, nejznámější je zdejší ryba, tzv. tkaničnice tmavá. Její maso je velice kvalitní s minemem kostí. Proto je také velice oblíbená. Podává se s grilovaným banánem a maracujovou omáčkou. Musím přiznat, že tato kombinace mi moc nechutná, ale pouze grilovaná espada se sladkými bramborami je jiná liga.

Další delikatesou je ESPETADA, což je špíz z hovězího masa, který je považován za národní madeirské jídlo.

Najdete tu však různé druhy mořských plodů, tuňáka a vlastně vůbec mořské ryby. Jako přílohu nejčastěji najdete brambory nebo batáty.

Z mořských plodů jsem ochutnala LAPAS. To byla pro mne novinka. Jsou to grilované mušle připravované na másle. Vy si je jen pokapate šťávou z limetky. V jedné porci dostanete kolem dvacítky těchto mušlí.

Další raritou je chleba BOLO DO CACO, krásně nadýchaný. Prodává se rozpečený v různých variantách a pomazaný bylinkovým máslem.

Myslím, že výlet na Madeiru se opravdu vydařil a já ji shledala přesně takovou, jakou jsem ji očekávala. Madeira ale není jen krásná příroda, ale dostane vás tu i hlavní město FUNCHAL – informace v samostatném článku – Funchal aneb malý Lisabon na Madeiře nebo se spolu můžete vydat na levády, kvůli kterým se sem jezdí – Levády aneb s hlavou v oblacích.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když jej budete sdílet nebo zanecháte nějaký milý komentář pod článkem.

Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a  Facebooku.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.