Žádná návštěva Barcelony není myslitelná bez setkání s mistrovskými díly jednoho z největších španělských architektů, jímž je Antoni Gaudí. Myslím, že nemusíte rozumět architektuře, ale pokud navštívíte Barcelonu, tak jsem si jistá, že jeho stavby bezpečně poznáte i vy. Mě tento geniální katalánský architekt zkrátka baví. 🙂 Jeho stavby nejsou žádné šedé krabice. Jsou krásně barevné, plné prvků mystiky, nečekaných materiálů a hlavně tu najdete spoustu tvarů, které jsou inspirované přírodou. Tak jako v přírodě žádné linie nejsou přesně rovné jako podle pravítka, tak i jeho stavby jsou různě zkroucené. Zkrátka jsou originální a plné fantazie.
Gaudí měl originální pohled na svět, který byl plný fantazie a nových nápadů. Jeho styl je opravdu ojedinělý a těžko napodobitelný. Právě proto je nezapomenutelný. Jeho díla i samotného Gaudího obdivuji, protože těmito úžasnými stavbami ukázal svou odvahu. Odvahu vybočit! Pojďme se spolu vydat po stopách tohoto génia přímo do Barcelony.
KDO BYL VLASTNĚ ANTONIO GAUDÍ?
Mnozí ho nazývali bláznem. Byl vegetarián, samotář, snílek, zbožňoval geometrii, uctíval stromy, byl pracant až dříč a taky filantrop. Abyste ho pochopili, musíme však začít nejdříve pěkně od začátku. Možná jste si mysleli, že se narodil v Barceloně, že ano? 🙂 Odpověď zní: „NE!“ 🙂 Málokdo ví, že Antoni Gaudí se narodil jako páté dítě v katalánském městečku Reusu. Tady strávil své dětství, ale v 17 letech odešel spolu se svým bratrem do Barcelony, kde nastoupil na přírodovědeckou fakultu. A jak už to tak bývá, ve škole byl průměrným žákem. Zřejmě nikdo netušil, jaký z něj vyroste génius. Po úspěšném složení všech zkoušek se o pět let později zapsal na architekturu, kde získal diplom.
Je třeba ještě zmínit, že jako dítě Gaudího sužovaly zdravotní problémy. Měl za sebou nesnadné dětství plné nemocí, zejména plicních infekcí, ze kterých vzešla vleklá revmatická artritida. Asi i to vedlo k tomu, že se stal vegetariánem a spíše se přikláněl k homeopatické léčbě. Vypráví se o něm jedna kuriozita. Kvůli tomuto onemocnění se občas nemohl ani postavit na nohy, natož chodit. Aby se mohl dostat třeba do své milované přírody, chodil o hůlce anebo se vozil na oslovi.
POZNÁTE GAUDÍHO STAVBY?
Jeho stavby jsou pro Barcelonu totéž, co pro Prahu Karlův most nebo pro Paříž Eiffelova věž. Miloval přírodu a to se odráží v jeho dílech. Rovněž při své dekoraci fasády rád používal keramiku. V jeho tvorbě se objevuje tzv. technika trencadís neboli rozbité kachličky, které používal pro tvorbu mozaiky.
CASA VICENS
První důležitou zakázkou a stavbou, kterou Gaudí navrhl, byl obytný dům Casa Vicens pro továrníka a majitele cihelny Manuela Vicense. Je to jakýsi pohádkový kousek Orientu uprostřed betonového města. Když stojíte venku, tak vám ze začátku není jasné, co se může skrývat uvnitř.
Říká se, že Gaudí toto dílo tvořil ve svém orientalistickém období. V této budově najdete katalánské, islámské, japonské a anglické inspirace a techniky.
Toto letní sídlo inspirované maurským stylem stojí na malém pozemku, ale celý dům se rozkládá ve čtyřech podlažích. Když stojíte dnes již před muzeem, říkáte si, proč právě tady? 🙂 Proč tak daleko od centra? 🙂 Dům původně vznikl jako odpočinkové místo v době, kdy tato část Barcelony – Gràcia, byla samostatným městečkem. K domu tehdy patřil veliký pozemek, z něhož dnes zůstala jen malinká zahrádka.
Suterén byl původně plánován jako sklípek, ale v posledních letech fungoval spíše jako zkušebna, kde se pořádala i hudební vystoupení.
Dům je postavený z kamene a taky z červených cihel, ale hlavně z barevných keramických obkladů ve stylu šachovnice s květinovým vzorem. Dům se stavěl 5 let a jeho majitel se několikrát ocitl na straně bankrotu, aby mohl být dům dostavěn. Ale ani to ho neodradilo, aby dům dostavěl.
V roce 2005 byla stavba zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a potom se postupně otevřela veřejnosti.
OSUDOVÉ SETKÁNÍ S EUSOBIEM GÜELLEM
Rok ukončení studií přinesl Gaudímu další životní změnu. Na světové výstavě v Paříži zaujal jeho návrh skleněné vitríny pro barcelonského výrobce rukavic bohatého katalánského průmyslníka Eusobia Güella. Ten se stal nejenom mladíkovým celoživotním přítelem, ale především štědrým mecenášem. Právě on uvedl neznámého architekta do vyšší společnosti. Kdoví, o kolik architektonických skvostů by Barcelona přišla, nebýt jeho. Oba muži si ihned padli do oka a stali se přáteli na celý život. Gaudí se stal Güellovým „dvorním“ architektem, pracoval i na návrzích takových drobností, jako byla třeba prádelna a sušárna na půdě domu Güellovy rodiny. Gaudí měl to štěstí, že se nemusel omezovat. Právě naopak. Güell ho opravdu podporoval, jak se dalo.
PALÁC GÜELL
Velké zakázky na sebe nedaly dlouho čekat. Takovou byl třeba palác, který si Güell nechal postavit v úzké boční uličce v dolní části proslulého korza Las Ramblas. Bylo to poněkud zvláštní místo, vezmeme-li v úvahu, že v té době to byla čtvrť prostitutek, transvestitů, bohémů.
Bylo tu možné potkat třeba Picassa, který měl nad nechvalně proslulým podnikem Eden svůj ateliér. Güellova paláce si nelze nevšimnout. Už brána zdobená ohromnou kovovou plastikou dává tušit, že jde o nevšední stavbu.
PARK GÜELL
Tento pohádkový park leží severně od centra Barcelony na svahu hory Turó del Carmel. Dostanete se tam metrem do stanice Vallcarca. A odtud si pěkně vyšlápnete kopec. Za odměnu budete mít překrásné výhledy na město. Park je poměrně rozsáhlý, ale není třeba se toho obávat, je to moc hezká procházka.
Taky vám jako mně přišlo na mysl, koho napadlo tento park vybudovat? Jednoho dne přišel průmyslník Eusebia Güell s nápadem vybudovat zahradní město s luxusním bydlením pro bohaté barcelonské občany. Jednalo se o pozemek ohraničený vysokou zdí a hlídaný ostrahou. Gaudí navrhl rozdělit pozemek na 60 parcel, tzn. pro 60 rodin. Projekt však ztroskotal, protože o tento způsob bydlení neměl v té době nikdo zájem. Bohužel se prodaly pouze dvě parcely, z nichž si jednu koupil Güell a druhou sám Gaudí. V parku najdete právě jejich 2 domy, kde bydlel Eusebi Güell a dům, kde žil katalánský architekt Gaudí. Stavba ve stylu perníkové chaloupky dnes slouží jako muzeum tohoto umělce. A tak na místě zahradního města vznikl pohádkový park.
Samotný park má charakter přírodního parku a rostou v něm dřeviny typické pro Středozemí. Mezi stromy převažuje borovice, cedr, cypřiš, ptačí zob, olivovník či vavřín. A nechybí samozřejmě palmy.
Z Gaudího staveb v parku vás určitě zaujme především vstupní brána z tepané mříže se dvěma domky po stranách, z nichž jeden měl sloužit jako recepce a druhý jako byt vrátného.
Hlavní dominantou je široké schodiště s fontánou uprostřed. Na prvním podlaží drak chrlí vodu a je celý vykládaný mozaikou. Ovšem jednou z nejoblíbenějších atrakcí parku je jeho barevný strážce (ještěrka) El Drac. Ačkoli jeho jméno zní jako děsivý španělský mafián El Drac, je tato mozaiková bytost v parku oblíbená. Téměř každý, kdo park navštíví, si nenechá ujít možnost vyfotit se nebo si pořídit selfie s touto ikonickou ještěrkou.
Najdete nad ním tzv. Síň sta sloupů, kde obvykle různí umělci hrají či zpívají pro potěšení turistů. Pokud se rozhodnete sloupy počítat, zjistíte, že sloupů je ve skutečnosti 86.
Nad sloupy se rozkládá velká terasa. Je tu moc hezká vyhlídka na město s nekonečnou lavicí. A jak to myslím? Zkrátka vyhlídka je lemovaná dlouhou linkou k sezení, která je vykládána glazovanými keramickými či skleněnými mozaikami po celém svém obvodu.Jsou to vlastně originálně řešené lavičky.
CASA BATLLÓ
Celý dům je krásný nejen z venku, ale i zevnitř. Mnoho prvků napodobuje kus živé přírody.
Jedná se o nájemní dům. První patro patřilo majiteli domu. Tento byt je největší a nejhonosnější. Najdete tu například krásný lustr, který připomíná lasturu. Po celou dobu vás bude provázet moc příjemné lakované dřevo.
V dalších patrech se nachází soukromé byty. Je možno kolem nich vyjít schodištěm osvětleným světlíkem do podkroví a na střešní terasu. Celé schodiště jako kdyby bylo páteří celého domu. Po cestě narazíte na překrásné kachlíky. Je to úžasná hra světla a stínu.
CASA MILÁ
Na křižovatce ulic Passeig de Gràcia a Carrer de Provenca je situován dům Casa Milà. Na základě úspěchu Casa Battlo požádal aristokrat Pere Milà Camps Gaudího o dům pro svou budoucí ženu, bohatou vdovu Rosarie Sagismòn. I zde na střeše najdete Gaudího oblíbené dračí hlavy. Tato masívní a nezdobená stavba je připsána do seznamu Světového dědictví UNESCO. Připomíná hladkou přírodní skálu protkanou okny a působí velmi ladně.
Dům je v Barceloně spíše známý jako La Pedrera, což v katalánštině znamená kamenolom. Toto označení si dům získal během své stavby rozpačitými barceloňany. Dům však nebyl dostaven podle původního plánu kvůli neshodám Gaudího se ženou Pereho, která si nepřála křesťanské motivy. Na střeše totiž měla být umístěna socha anděla a 25 metrů vysoká růžencová Madona. Proto Gaudí stavbu v roce 1910 zastavil.
KATEDRÁLA SAGRADA FAMÍLIA
Největším a nejslavnějším dílem Gaudího života je katedrála Sagrada Família. Ta se pro něj stala posedlostí. Gauidi jí věnoval celý svůj život, aniž tušil, že se stane symbolem města a nejstarším staveništěm světa. Chrám je situován mezi dvěma parky severovýchodně od centra mezi ulicemi C. de Provenca a C. de Mallorca. Zastávka metra Sagrada Família je přímo u chrámu a nese jeho jméno.
Původní nápad přišel od knihkupce Josepa Maria Bocabella, vzdělaného a oddaného člověka, který založil Spiritual Association of Devotees of St. Joseph. Jeho cílem bylo pod ochranou sv. Josefa zachránit jeden katolický kostel. Odešel do Říma na návštěvu ke Svatému otci, a když se vracel zpět přes Loreto, zaujal ho jeden kostel. Právě ten ho inspiroval k návrhu vlastního chrámu, který by stál v Barceloně a byl zasvěcen Svaté rodině, a byl by replikou toho italského.
Bocabella začal v centru hledat vhodný pozemek pro tento chrám a málem ho i získal. Vévodkyně Almenara Alta se mu chystala věnovat pozemek, který vlastnila, ale než to stihla udělat, zemřela. Nezbývalo tedy nic jiného, než si vybrat z pozemků, které byly od centra vzdálenější, protože jeho rozpočet nebyl nijak velký. Nakonec se mu podařilo pozemek získat.
Architekt Francisco de Paula del Villar nabídl vytvořit plán kostela zadarmo. Jeho návrh byl ale celý v neogotickém stylu. První kámen byl položen 19. března 1882 ve svátek sv. Josefa. Gaudí převzal oficiálně rekonstrukci až v roce 1883 a ve svých pouhých 31 letech se stal hlavním architektem. Gaudí však projekt poupravil a otevřel příkop kolem hrobky, a tak umožnil proniknutí slunečního světla.
Právě malý rozpočet měl za následek pomalé budování stavby. Ovšem to Gaudímu nezabránilo plně se ponořit do tvorby. Nebral to jako svou práci, ale jako vášeň, jako oddanost k Bohu, kterého tak miloval. Sagrada Família měla ve své konečné podobě znázorňovat mystické tělo Kristovo. Působení Ježíše Krista, jeho život, smrt a zmrtvýchvstání je ztvárněno na fasádách chrámu.
Stavba pokračovala pomalu a zdlouhavě. V posledních letech je na tom nejlépe, protože všechno vstupné, které se vybere od tisíců turistů, jde přímo do fondů na její dostavbu a tak můžete vidět jeřáby, které zvedají velké kusy stavebního materiálu vzhůru ke hvězdám. Stavba je bohatá na křesťanské symboly mezi 18 věžemi. Ty reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Panu Marii a ta nejvyšší, která má být doplněna obrovským křížem, bude zasvěcena Ježíši Kristu. Věže evangelistů mají mít znaky – sochy, které jsou symboly těchto světců. Tedy sv. Lukáš tu má mít sochu býka, sv. Matouš anděla, sv. Jan orla a sv. Marek lva.
Gaudí tomuto „nejstaršímu staveništi na světě“ věnoval většinu svého života. V posledních letech tu tento samotář, oddaný jen své práci i přespával. I dnes se stavbaři snaží držet původních Gaudího plánů a skic a dostavět tuto velkolepou stavbu v jeho duchu. Mnozí však pochybují o tom, že nedávno dostavěná fasáda, která představuje Kristovo utrpení, je podobná Gaudího stylu a myšlence. Víme přece, že Gaudí miloval barvy, zdobení, sklo a keramiku. Je možné, že by byla plná barev a nezůstala by celá přírodní béžová, kdyby ještě byl mezi námi.
Na Gaudího přání se katedrála staví pouze z peněz darovaných a vybraných za vstupné, takže se její dokončení neplánuje před rokem 2026. Ale jak řekl sám architekt: „Můj klient nespěchá!“ 🙂
Gaudího smrt přišla nečekaně. V 74 letech před katedrálou Gaudího srazila na ulici tramvaj. Byl neupravený, měl na sobě jen sešlé a potrhané oblečení. Proto ho taxikář, kterého Gaudí zastavil, odmítl vzít do nemocnice. Nakonec Gaudí skončil v chudinské nemocnici, kde se mu bohužel nedostalo odpovídající péče. Když ho nakonec našli jeho přátelé a snažili se ho přesunout do lepší nemocnice, tak jejich pomoc odmítl se slovy, že patří mezi chudé. Gaudí zemřel o tři dny později v Barceloně. Byl pohřben ve své katedrále Sagrada Familia.
A jak už to bývá, obdivu a uznání se mu dostalo až po jeho smrti. Všechny jeho stavby byly zapsány na seznam UNESCO. Ve Vatikánu probíhá dokonce proces Gaudího beatifikace (blahořečení). Tzn. měl by být jako druhý umělec v historii blahořečen.
Myslím, že dnes Gaudího díla vyvolávají v mnohých znás to, co jeho jméno znamená v katalánštině: „RADOST“! ♥
Pokud se vám můj článek líbil, budu ráda za milý komentář. Také bych vás chtěla pozvat, abyste se ke mně připojili na Instagramu a Facebooku.
